V Pardubicích sis v dubnu zaběhl osobák a zároveň získal nejlepší umístění v MČR v půlmaratonu. Jak závod s odstupem hodnotíš?

Na rozdíl od půlmaratonu ve Venlo, který jsem běžel tři týdny předtím, jsem rozbíhal závod v pomalejším tempu a postupně jsem zrychloval. K rychlému času mě v závěru určitě vyburcoval souboj s Vítkem Pavlištou, s nímž jsem běžel až do dvacátého kilometru, pak se mi povedlo mu utéct. Konkurence byla v Pardubicích velká a pro mě je to zatím nejlepší umístění na půlmaratonském mistrovství, takže velká spokojenost.

Nyní tě čeká mistrovství ČR v maratonu, kde se pokusíš obhájit titul. Osobák z půlmaratonu jistě tvé sebevědomí posílil…

Je předem jasné, že to budu mít o dost těžší než loni. Obhajoba titulu bývá obecně těžší, navíc budu mít velkého soupeře Roberta Krupičku, a samozřejmě mnohé další. Mým snem je atakovat čas 2:20, na to se také dlouhodobě připravuji. Čas z Pardubic mě samozřejmě z tohoto hlediska potěšil, neboť půlmaraton ve Venlo jsem nezaběhl podle svých představ a byl jsem poměrně zklamaný. Teď se cítím mnohem líp, ale u maratonu víc než u kteréhokoliv jiného závodu záleží na mnoha okolnostech, například na počasí, na větru, na soupeřích a také je třeba závod rozumně rozběhnout a rozvrhnout si síly. V Praze bývá výborná atmosféra, fanoušci podél trati povzbuzují, to člověku v těžké chvíli pomůže. Navíc nebudu tolik unavený po dlouhé cestě, což se mi při závodech v zahraničí někdy stává.

Jaké jsou tvé další plány po maratonu? Jsme zvyklí tě vídat v reprezentačním dresu při závodech v běhu do vrchu. Pokusíš se opět letos kvalifikovat?

V červnu se pak chystám na Světový pohár v dlouhém běhu, kvůli němuž zřejmě vynechám i ME v běhu do vrchu, které se koná týden poté. Kvalifikaci si sice zaběhnu, ale v tuto chvíli pro mě účast na ME není prioritou, i když ji úplně nevylučuji. Vše závisí na tom, jak se budu cítit a především, zda se kvalifikuji! Rád bych se kvalifikoval na MS v běhu do vrchu, které se koná začátkem září v Albánii. Poběží se několik okruhů stylem nahoru-dolů, to mi vyhovuje víc než jen do kopce, takže se v této disciplině cítím pevnější v kramflecích.

Mluvil jsi o MS v dlouhém běhu. O jaký závod jde?

Jde o poměrně novou disciplinu s názvem World Long Distance Mountain Running Challenge, tedy něco jako Světový pohár v dlouhém běhu. Trať je ve skutečnosti kratší než maraton, asi 37km, ale profil je hodně kopcovitý. Celý závod se běží v náročném terénu. Ozval se mi atletický svaz, který hledal někoho, kdo by byl ochoten v tomto závodě letos reprezentovat. Kvalifikační limity ale neexistují, Světový pohár se každoročně pořádá souběžně s veřejným závodem na stejné trati a zúčastnit se tedy může každý.

Co od toho závodu očekáváš?

Je to náročná a s jinými závody nesrovnatelná trať, zřejmě nejnáročnější závod, který jsem kdy běžel. Je to pro mě velká výzva. Žádný konkrétní cíl nemám, chtěl bych hlavně nějak rozumně doběhnout.

Musel jsi tomu nějak přizpůsobit trénink?

Příprava je podobná jako na maraton, jen je třeba naběhat víc objemu. Zařazuji teď hlavně objemový trénink v terénu, tempové běhy a výběhy kopců. Měsíčně naběhám kolem 450 km.

To musí být dost časově náročné. Jak se dá takový trénink časově skloubit s tvým zaměstnáním programátora? Stíháš třeba i dvoufázový trénink?

Člověk si musí lépe zorganizovat čas. Až na výjimky aplikuji především jednofázový trénink, což se dá zvládat v pohodě. V práci mi vycházejí vstříc pružnou pracovní dobou. Dva až třikrát týdně trénuji s Kerteamem ve Stromovce. Tréninky začínají už v 17 hodin, takže musím z práce odejít dřív. Další dny si to pak musím napracovat, takže se často vracím z práce kolem sedmé nebo osmé a běhat jdu teprve pak. Jinak to prostě nejde. Občas mívám dvoufázový trénink. To pak ráno vstanu dřív, jdu si zaběhat a pak teprve jdu do práce. Když jsem po škole nastoupil do práce, nebylo to jednoduché. Denní režim se mi pochopitelně úplně změnil, nebylo už tolik času jako dřív. Tréninkové dávky jsem ale kvůli nedostatku času nikdy nesnižoval. Na všechno se dá zvyknout.

Co tvůj dávný sen zaběhnout pětku pod 15 minut?

V letošní sezoně to pro mě není priorita. Poběžím sice pár kratších závodů na dráze v rámci B ligy (pozn.red.: Petr hostuje ve skupině B ligy pražského oddílu PSK Olymp), ale s osobákem, nebo dokonce s časem pod patnáct minut, nepočítám.

Tak třeba se to povede příští rok.

Popravdě řečeno, nevím. Konkrétní plány na další sezonu ještě nemám, ale nejspíš se zaměřím zase na maraton. Nějak nezbývá čas trénovat na kratší vzdálenosti. Ale pod patnáct minut bych rozhodně někdy jít chtěl.