Rychlonožky vs. chvost
Každý závod, např. maraton, má své rychlonožky a chvost. Rychlonožky bez chvostu jsou ničím, stejně jako chvost bez rychlonožek. Běhají ve vzájemné symbióze. Patřím k tomu chvostu a není se zač stydět, je nás totiž víc než rychlonožek.
Do těch samozřejmě nepočítám medailisty (Abú & com.), ale ty, kteří jim šlapou na paty. Běží většinou více na husto. Vídám je na startu, na otočkách a v cíli. V čase, ve kterém dobíhám, jsou již částečně odpočatí a zaujímají veškerá možná místa k sezení žvýkajíc nějakou energetickou bombu.
Chvost jsou labužníci. Ti si totiž závod vychutnávají. Běží ve větších rozestupech. Každý kilometřík běží takovým tempem, že jim neunikne pohled žádného fanouška, kochají se krásami okolí a pokud zvládnou překážkový běh přes kelímky u občerstvovacích stanic, dobře se zde napojí a nasytí. Hladoví by těžko cíl viděli.
Co se týče počasí, chvostíci jsou obzvlášť důslední. Není nad to si sluníčko vychutnat až přes poledne a deštěm se nechat dostatečně zmáčet až na kost.
A tak mě napadlo, co udělat pro to, abych se alespoň k těm rychlonožkám přiblížila či se dostala na čelo chvostu? Když se tak koukám na svoje kilometry, tak chyba bude v tréninku. Chybí mi v něm tzv. úseky. Už jsem to s nimi zkoušela, jenže já zatím vždy skončila na uběhnutém prvním. Do dalšího jsem neměla odvahu se pouštět při zvážení, kolik sil, kyslíku a potu mě to stálo. Minimálně 5× jsem byla rozhodnuta potěšit svojí přítomností zkušenější a zdatnější ve Stromovce, ale znáte to, vždy se najde něco, proč nejít. Ale bojuji a nevzdávám to, zařadím je příště. Snad.
S přicházejícím létem mě napadá, zda si také vybíráte místo pobytu dovolené podle vhodnosti k běhu. Když jsem letos vybírala ubytování, tak hned po ceně mě zajímaly fotky a popis okolí. Po více jak 5 letech na jihu Evropy jsem zjistila, že bez moře déle jak rok nevydržím. Proto zvítězil hotýlek blízko dlouhé písčité pláže.
Může se však stát, že pláž bude plná lehátek, brouzdajících se turistů a jim podobných, a tak zamířím do vnitrozemí. Něco si sice pamatuji z dob mých orientačních běhů o orientaci, ale když je silnice „jak když kopne hada“ a každá křižovatka má minimálně 4 a více cest, olivový háj kam se podívám, stane se, že nestihnu snídani. Za to patřičné lamentování od dětí, že na ně nezbyly ty čerstvé croisanty. Jako první koupím mapu.
Letíc shánět nové plážové oblečky, ve kterých každý špek se mění ve svalovinu a hledajíc argumenty pro celulitidu, aby zůstala letos doma, přemýšlím, kdy se poperu s těmi úseky.