Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Začátky v Řecku

Tereza Rozehnalová | 29.06.2007 | přečteno: 7385×

Pokud by mojí první a jedinou návštěvou Řecka bylo některé z turistických center, zřejmě bych ho nepovažovala za zemi vhodnou k běhu. Není to jednoduché, ale dají se proběhnout pěkné kousky země či ostrovů. Za více jak pět let zde strávených se nám s manželem podařilo něco oběhnout.

Řecko se stalo v běhu pro mě zásadní, neb jsem se odhodlala s tímto sportem právě zde začít. Půl roku je zde počasí k běhu ideální. Tzn. od října do dubna. V druhé půlce roku je to horší, člověk si musí přivstat nebo zamířit do klimatizovaného klubu na běhátko.

Vzhledem k místu bydliště jsem běhávala v Královských zahradách Tatoiu na severu Athén. Král zde sice nebyl, ale pár strážců policistů ano. Pro ty jsem byla atrakcí. S kávou frapé v ruce jedné a cigaretou ve druhé si tipovali, zda ten kopec dnes již konečně vyběhnu či ne. Běžet se dá lesem příjemné 5 km dlouhé kolečko (i několikrát), z poloviny po asfaltu, s klesáním i stoupáním. Po dešti však nedoporučuji, úsek bez asfaltu je obtížný i pro terénní auta.

Další možností je park Syngrou, také na severu města. O víkendu tu možná potkáte i spřízněné duše obíhající asi 3km okruh. Občas jsem běhávala i po ulicích, ale bez klacku v ruce nikdy. Psů různých směsí a pohlaví je zde víc jak dost. S heslem „v jednotě je síla“ se jich občas vyřítilo i deset a to jsem se až sama divila, jak rychle že to dokážu běžet. Záludné jsou i psí rodinky, kdy štěňata si chtějí hrát a feny vás sežrat.

Velkou nevýhodou jsou nedostatečné chodníky. Ty jsou možná v centru a v nákupních částech města, kde je více chodících, ale kde se „pouze“ bydlí, ne. Tam je má před domem jen ten, kdo si ho postaví. Kolikrát postaví, ale doprostřed dá strom či keř a tak stejně skončíte na silnici.

Teď je přede mnou prázdninová příprava, než se do toho někdy v září obuji. Sleduji všechny možné rady a tréninkové plány a pokouším se je ničím neošidit. Snad jen ty úseky, pššt. Prokládám to dvakrát týdně plaváním. Právě při tom mém proplouvání chlórem mě občas napadá, zda nebudu raději dálkovým plavcem.

Při plavání jsem se ještě nezpotila jako u běhu, nemusím tahat láhev s vodou, kšilt proti slunci či mnoho vrstev proti mrazu. A hlavně, jak říká maminka, špeky nadnáší a tak bych měla konečně výhodu!

Ba ne, nejdřív musím splnit ten čas na maraton, čas vyjímající se na dveřích lednice. Nyní konečně netrčí vzhůru vlasy hrůzou z domácích úkolů a testů, a tak se můžu plně oddat běhání, bloudění, dupání, kochání, zakopávání a funění.

……a příště taky přidám další místa z Řecka.