Dovolená s během

Do odpoledne se vyjasní a já mám výčitky, nafouklý pupek a hladové děti za dveřmi. V běžeckém deníčku se na mě ksichtí tlustý vykřičník.

Tak nevím, kdo si ty prázdniny zaslouží víc. Zda rodiče, nebo děti. Konečně nemusím řešit dilema, zda nechat hrubku či špatný výsledek v domácí úloze, ať paňčelka vidí, kde máme nedostatky, anebo naopak opravit, nepodepíšu přece nedokonalost. 

Ať tak či tak, mám to letos za sebou. Myšlenkama jsem už naložena v mořské soli. Nicméně ještě tam nejsem a ještě jsem si ani neprosadila místo v kufru pro své botičky běhací. Je mi jasné, že pokud to nenarvu do jednoho, tak si ten kufr navíc potáhnu sama. Připomínky, že aspoň o dovolené by mohl být klid, raději neslyším. Hledám rakety na plážový tenis. A surf, uff. 

Spát budu zřejmě na etapy. Noční a denní. Noční musím zkrátit, abych neběžela a posléze neomdlévala v horku, ale za rozbřesku. Odpoledne budu mrtvý brouk pod slunečníkem. Dumám, co na sebe. Ne do taverny, ale na běh. Aby toho nebylo moc a nesplavila jsem se hned za rohem anebo málo a nestala jsem se středem pozornosti rybářů či pekařů. Kam jsem dala kšiltovku? 

Řecko má výhodu, že tam můžete jezdit každý rok a pokaždé na jiný ostrov, až do konce života. Řeků jsem moc běhat neviděla, společnost vám zde dělají kozy, ovce, sem tam mula či osel, občas nějakej had a když budete hodní, potkáte želvu. Osobně dávám přednost ostrovům, kam se dostanete jenom lodí. Takovým je třeba Spetses, Hydra a Aegina. Na tyto Saronické ostrovy se dostanete lodí z Athénského přístavu Piraeus.

Spetses je k běhu asi nejideálnější. Po obvodové silnici je to asi 17 km s mírným stoupáním a klesáním. Autem sem nemůžete, tak vás maximálně přejede místní, který stejně po řeckém způsobu jezdí pomalu, v jedné ruce cigaretku a v druhé možná volant. Pozor na podzimní měsíce, kdy zde místní lovci loví drobnou zvěř. 

Na ostrově Hydra nepotkáte v autě ani místní. Tady můžete jen po svých či oslíkových. Je to hodně kopcovitý ostrov s cestami kamennými. Proto se vyplatí koukat pod nohy a ne na krásy přírody. Cesty jsou neznačené a rok od roku se měnící, podle nálady spásajících koz. 

Aegina je nejblíže Athénám a auta tu jezdí. Úzké silnice, kde místo krajnice je škarpa s bodláčím, se chvílemi stává dobrodružstvím. Na všech těchto ostrovech nehledejte pláže k běhu. Jsou zde jen krátké a oblázkové.

Já mám ale letos namířeno tam, kde písčité pláže jsou, a dokonce dlouhé. Jenže nevím, zda běhat bosá, anebo si nechat padat písek do bot. Jak jsem se rozhodla a zda jsem se vůbec dokopala vstát a běhat, nebo uvěřila dětem, že o prázdninách se nic nemusí, bude zase příště.