Jak ses ocitla na denním studiu uměleckého řezbářství?

Chtěla jsem běhat a mít na to čas. V předchozím zaměstnání, ve fabrice na oddělení kvality, to nešlo. Byla jsem tam „od nevidím do nevidím“, jezdila na služební cesty. Pravidelný trénink byl tehdy nemožný. V práci jsem proto skončila, šla do Prahy a dala se tu na řezbu. Za tři měsíce mě čekají závěrečné zkoušky.

Pojďme k běhu, k letošní sezóně. Jak bys ji zhodnotila?

Sezona byla dobrá, připravovala jsem se pod Tesim (Lubomírem Tesáčkem, pozn. red.), který mě honil. Honil mě také do odpočinku, což asi málokdo ví. Zakazoval mi pracovat a nutil mě po závodě odpočívat. A výsledky se s ním dostavily.

Co ti dalo trénování s Tesim, který nedávno tragicky zemřel?

Hlavně mě naučil makat. Měli jsme dvou i třífázové tréninky. První fáze byla příprava na odpolední trénink, bylo to promyšlené. Přitom jsem dávky zvládala, nebyla jsem unavená ani zraněná. Říkala jsem si, že za to nic nedám, když to zkusím, tak jsem ho poslouchala a zlepšovala se.

Co tedy považuješ za vrchol sezóny?

Asi republikové dráhové mistrovství v Brně, kde jsem běžela pětku a zaběhla si tu výrazný osobák. Tesi byl tehdy čerstvě po smrti, takže to bylo i pro něj, což taky hodně pomohlo. Ten závod byl vlastně poslední trénink psaný od něj. Zbytek sezóny jsem už odběhala tak nějak z podstaty. Bohužel jsem pak ztratila i víru, že bych mohla něco dokázat. Zmizel smysl trénování, důvod k novým osobákům… Proč se honit za výkony, když za chvíli může být všechno jinak? Vždyť já s ním naposledy mluvila a za dvě hodiny byl po smrti! Jsou prostě důležitější věci, které chci v životě stihnout.

Jaké?

Nyní chci úspěšně dodělat školu a najít si práci, při které bych mohla řezat. A také bych chtěla prodávat své věci.

Jak ses se ztrátou Tesiho vyrovnávala – po osobní a po běžecké stránce?

Už když jsem trénovala s Tesim, běhala jsem se skupinou Kerteam. Honzík Kervitcer mi vždycky hodně pomáhal, hlavně po smrti Tesiho, a pomáhá mi i teď. Po společných trénincích se vždy cítím moc dobře, s lidmi tam můžu mluvit o běhání. Jsem teď ve fázi, kdy prostě potřebuji najít pro další běhání nějakou novou motivaci.

S běháním to máš tedy nyní jak?

Láká mě maraton a vlastně posledních pět let trénuju na to, abych ho jednou dala pod tři hodiny. Ale teď to nějak přestává být to nejdůležitější a ani zdaleka se tomu nepřibližuju. Možná to zkusím na podzim, ale kdo ví, strašně věcí se změnilo. A navíc, když mi bylo nejhůř, tak jsem neběhala, ale řezala. Takže řezba má pro mě o dost větší smysl. Lidi se mě třeba ptají, co budu dělat, když nebudu běhat. Jenže já 28 let neběhala a taky jsem žila. Naopak vždycky jsem něco vyráběla, což je pro mě asi důležitější.

Takže co nyní plánuješ? Úplnou běžeckou pauzu?

Já neplánuju vůbec nic. Teď chci hlavně zvládnout školu a pak se uvidí.

Dagmar Zemanová (nar. 1977)

Oddíl: Sokol České Budějovice

Osobní rekordy:

• 400 m 0:65
• 1000 m 3:20
• 3 000 m 10:48
• 5 000 m 18:32
• 10 000 m 39:30
• 10 km 40:50

PROFIL DAGMAR ZEMANOVÉ V BĚŽECKÝCH TABULKÁCH