Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Ostrovní běhání

Tereza Rozehnalová | 20.07.2007 | přečteno: 9681×

Ať už zamíříte do Řecka kamkoliv, všude vás uvítají s úsměvem. Moje letošní volba byl Naxos. Je zde jen malé letiště, ne moc používané, hlavní spojení je lodí. Turistů je tím činem a pádem omezeně, avšak ostrov je dost velký na to, aby si každý našel zábavu, a s plážemi jedna báseň.

Východní ?ást ostrova je placat?jší s dlouhými pís?itými, západ hornat?jší s divokými oblázkovými.

Za?átek i konec byl trochu dramatický, nicmén? samotný pobyt nem?l chybu. P?ijela jsem o pár dní d?ív než moje kamarádka s d?tmi, abych stihla vid?t staré známé. 

Odjížd?la jsem s odhodláním b?hat každý den, jíst jen ryby a zeleninu, plavat co to dá a hrát plážový tenis se všemi ?leny naší výpravy. Na zelenin? a rybách jsem vydržela 8 dní z 12, což je dobré skóre, tenis pilovala pravideln?, plavala omezen? a b?hala uvoln?n?. 

Bydleli jsme v Agios Prokopios na západním pob?eží. Než jsem si místo vybrala, mrkla jsem na satelitní snímek na Google, což je super v?c, a tak m? nep?ekvapily dlouhé pís?ité pláže. První den jsem s radostí vyb?hla a b?žela celou trasu v písku. Místy byl hlubší, což jsem s radostí (v tu chvíli) uvítala jako dobré posilování. 

Nádherný pocit, sem tam trochu šutru, což se dalo p?esko?it, sem tam rybá?, lepší ob?hnout než p?esko?it (ne všechna vlákna jsou viditelná) a ob?as úskok p?ed vlnou. Nakonec jsem ani nedob?hla až na konec pláže, neb jsem se cht?la do hodinky vrátit. 

Ú?inek b?hu v písku jsem poznala už kolem poledne, kdy m? za?aly chytat k?e?e do zadnicových sval?. Druhý den ráno jsem cítila hodn? namožené veškeré úpony a svale?ky kolem kotník?. P?ece jen b?h na našem domácím „pásovci“ v posledních dnech p?edtím byl mén? zat?žující. P?emýšlím, jak n?kdo v písku m?že b?žet t?eba celý maratón? Klobouk dol?. 

Další den jsem proto z?stala na pob?ežní komunikaci. Z Agios Prokopios dále na jih do Agios Anna je silnice asfaltová, dále pak už jen uježd?ná cesta. A jaké m? zde ?ekalo p?ekvapení. První den hned asi 10 b?žc?. Musela jsem je sice nau?it zdravit s drzostí m? vlastní, ale bylo p?íjemné potkávat další „tragédy“ vstávající za úsvitu. ?ecko - Agios Prokopios

Vým?na písku za cestu byla skv?lý po?in. Mo?e bylo p?es duny vid?t i slyšet a navíc východ slunce nad horami a mlha pod nimi z pláže tak z?eteln? vid?t nebyly. 

Tras k b?hání je zde ur?it? víc. Já už z?stala na této. V?d?la jsem, kde potkám psy (našt?stí nasycené) a kde už za rozb?esku mají otev?enou kafetérii a ?ekové v ní živ? diskutují. Pro odvážn?jší a zdatn?jší je zde spousta cest a silnic do hor pomalu se zvedajících o to více klikat?jších. 

Mé krásné vzpomínky momentáln? narušuje hromada prádla k vyžehlení, skoro uschlé kytky a nervy z dalšího balení a cestování. Tentokrát do les?, háj? a luk Vyso?iny. Maminka už hlásila, jaké všechny smetanové omá?ky a buchty pro nás chystá, abychom se po roce strádání op?t spravili. 

To ješt? netuší, že i po olivovém oleji a rybách se dá zakulatit.