Jak probíhala zimní příprava, ze které jste si doběhl pro tak skvělý výsledek?

Zimní trénink vypadal stejně jako každý rok. Naštěstí mě nepotkalo žádné zranění, ani třeba obyčejné nachlazení. Příprava tedy byla velmi dobrá, trénovat jsem mohl bez problémů. Medaile je pro mě velké zadostiučinění i odměna za tu námahu.

Když jste odjížděl do Istanbulu, věděl jste, že máte takovou formu?

Nevěděl, jen tušil. Poslední dva týdny jsem se snažil vyladit na závod. Cítil jsem, že jsem na tom dobře. To, co se pak odehrálo v Istanbulu, bylo neskutečné.

Jaké byly vaše myšlenky před závodem?

Uvědomoval jsem si plně, čeho chci dosáhnout. Do závodu jsem šel s tím, že chci medaili. To ani jinak nejde, člověk s tím musí do takového závodu jít. Je to do velké míry záležitost psychiky, hlava dělá strašně moc.

A co se dělo po startovním výstřelu finálového běhu?

Začalo se pomalu, hlídal jsem si takovou pozici, abych mohl kdykoliv reagovat na vývoj závodu. A pak se to celé seběhlo velmi rychle. Posledních 150 metrů jsem se prostě snažil běžet co nejrychleji. Bylo nutné běžet naplno, všichni jsme byli dobře připraveni.

Jak se oslavuje takový životní úspěch?

Pořád mi to úplně nedochází, ta euforie stále trvá. Nějaké oslavy ještě budou tento týden, ale pak zase začnu normálně trénovat. Proto se musím trochu krotit. Jsem už z toho kolotoče taky dost unavený.

Kde je teď vaše medaile?

Čestné místo zatím nemá, ještě pořád ji mám tady v kapse u bundy.

Letošní dráhová sezóna je pořádně nabitá, čeká nás evropský šampionát i olympiáda. Co plánujete vy?

Pokud budu zdravý, rád bych se zúčastnil obou akcí. Na mistrovství Evropy jsou šance pochopitelně větší, ale olympiáda je prostě něco výjimečného. Uvidíme.

Zůstanete v budoucnu u osmistovky nebo vás láká jiná distance?

V tomto olympijském cyklu se budu určitě věnovat půlce. Pro zpestření si dám třeba patnáctistovku, ale budeme pracovat hlavně na rychlosti a na dynamice.

Běh mimo dráhu zkusit nechcete?

Nedávno jsem běžel v Peuerbachu silvestrovský běh na 7 kilometrů. A musím říct, že mě nadchla jeho atmosféra. Probíhali jsme mezi špalíry hlasitě fandících lidí, k tomu hrála hudba, bylo to moc fajn, i čas jsem měl slušný. Osm set metrů je pro mě ale pořád velkou výzvou.