Nejčastější chyby „zkušených“ maratonských harcovníků

Prohřešků se dopouštíme především v tréninku a tím, že si chceme za každou cenu ověřovat svou výkonnost do poslední chvíle před maratonem. Tahle chyba je jednoznačně zaviněna naší nízkou sebedůvěrou. Tréninkový deník sice jasně ukazuje, že natrénováno máme dost, ale my se stejně musíme přesvědčovat, že jsme na tom dobře.

Nejlépe ještě týden před maratonem si tak střihneme třicítku. A samozřejmě si libujeme, jak výborně se nám běžela. V týdnu před maratonem to ještě okořeníme tréninkovým rekordem na 10 kilometrů. Po deseti kilometrech vlastního maratonu se pak divíme, že nám nějak těžknou nohy. Bodejť by netěžkly, když mají za sebou dva poměrně těžké závody, z nichž jsme je nenechali vzpamatovat.

Jak by to tedy mělo být?

Čtrnáct dní před maratonem si klidně dejte ještě půlmaraton. Ale běžte jej jen jako trénink, abyste si vyzkoušeli tempo. Rozhodně se nesnažte s nikým soupeřit! Pokuste se při něm naučit ovládat svou hlavu, své emoce a to i tehdy, kdy to pro vás bude znamenat, že přijdete třeba o nějaké bodíky v tabulkovém hodnocení behej.com.

Po tomto půlmaratonu si pak dejte ještě tak pět dní před maratonem krátký testík, zhruba 5 kilometrů v tempu maratonu. Jinak už jen poklusávejte, pokud nejste schopni úplně některé dny neběhat vůbec. Na maraton totiž musíte jít doslova na běh natěšení a energie z vás musí doslova stříkat.

Pokud uděláte správně to, co vám radím, pak můžete udělat ještě jiný častý prohřešek: přepálit začátek. Na maraton musíte jít odpočatí a správně „nabuzení“. Na druhou stranu si však musíte uchovat chladnou hlavu. Nejlépe uděláte, když se na startu maratonu ponoříte hluboko do sebe, přestanete vnímat ty tisíce lidí okolo sebe a hlavně je přestanete považovat za soupeře. Představte si, že jste součástí obrovského stáda, které vás chrání před nebezpečími venku.

Zklidněte svůj dech a zopakujte si jako mantru tempo, které jste se učili po celou dobu své přípravy. A tímto tempem pak se startovním výstřelem vyběhněte. Poběžíte-li o 2 sekundy na kilometr rychleji, nic se neděje, vaše tělo to ještě dokáže bez problému akceptovat. Tempo rychlejší o 10 sekund na kilometr už však nevstřebá a v závěru, nejen že poběžíte o tyto vteřinky na kilometr pomaleji, ale váš deficit se bude dvoj- až trojnásobit!

Dejte si čas na občerstvení. Nemáte-li na maraton připravené vlastní občerstvení, tedy vodu nebo ionťák v lahvičkách, z nichž se dá snadno pít i při běhu, a hodláte-li při závodě využívat občerstvení pořadatele, zjistěte si, co se bude podávat. Na velkých městských maratonech začíná převažovat trend, že na občerstvovačkách dostanete jen vodu nebo ionťák, gel nebo jinou pevnější a koncentrovanější energetickou stravu nabízejí většinou až po 30. kilometru. Proto si vezměte do ledvinky nebo do kapsičky něco, co máte vyzkoušené z tréninku, a zkonzumujte to rozhodně dříve, než v momentě, kdy vám začne energie docházet. Na občerstvovačkách při pití přejděte klidně do chůze. Dostanete tak do sebe potřebné množství tekutin, uklidníte zjitřené nervy, uvolníte svaly a další pětikilometrový úsek zvládnete mnohem snáz.

Těch 42 kilometrů si v duchu rozdělte na kratší úseky, o délce cca 8 – 10 kilometrů, tedy na vzdálenosti, které v tréninku bez obtíží uběhnete. Kilometry vám tak budou ubíhat mnohem lépe, a i když nakonec budete muset stejně urazit celou vzdálenost, hlava takovéto menší porce pobere daleko snáz. Nic vás pak nebude zbytečně hnát, abyste měli tu obrovskou porci co nejrychleji za sebou. Ivana Sekyrová si svůj první rotterdamský maraton také rozdělila na osmikilometrové úseky a závěrečnou dvojku pak vyšila jak z partesu.

Přeji vám, aby dny do maratonu ubíhaly rychle a bez jakýchkoli pochybností a abyste konečně zlomili prokletí věčného maratonského outsidera.

Další informace naleznete také na stránkách Běžecké školy.