Aleši, v běhání vás nyní vede zkušená olympionička Alena Peterková. Jak k tomu došlo?

„V prosinci 2010 jsme se s Alenou potkali na vítkovickém stadionu s tím, že jsem ji oslovil, zda někoho trénuje a zda by neměla zájem připravovat začínajícího maratonce. Na což jsme se domluvili a od ledna jsem začat trénovat pod jejím vedením.“

Vyhovuje vám tato spolupráce?

„Ano, jsem spokojen a, jak je patrné na výsledcích, postupně jsem se zlepšil za necelé dva roky ve všech běžeckých disciplínách. Například na desetikilometrové trati o 1:20.“

Jak její tréninkový dohled probíhá? Sleduje vás i přímo při trénincích?

„Z jejího vedení jsem byl od počátku velmi mile překvapený. Alena je hodně poctivá a celou spolupráci vzala velice pečlivě, což mě motivovalo a hnalo kupředu. Co se týče samotných tréninků, tak občas trénuji v Havířově nebo na vítkovickém stadionu pod jejím dohledem. Je důležité si uvědomit, že účast trenéra na tréninku je velice podstatná, aby sledoval nejen běžecký styl, ale mohl vyhodnotit celý trénink ze všech hledisek. Ale někdy je velice těžké to skloubit, abychom se pravidelně na tréninku potkávali, protože oba máme pracovní režim a jiný časový harmonogram. Když se nevidíme na tréninku, což je ta častější varianta, trénuji sám podle jejího tréninkového plánu.“

Jsou její metody něčím specifické?

„Jelikož u předchozích trenérů jsem se zaměřoval spíše na kratší běžecké disciplíny, tak změna trenéra a celé běžecké přípravy byla značně odlišná. Nejvíc se to projevilo v naběhané kilometráži a v silové přípravě.“

Pomáhá vám vaše trenérka i nějak při závodech?

„Na závodech to vždy už záleží na samotném běžci, aby předvedl, co natrénoval. Pokud nejsou závody v zahraničí, tak se snaží být na všech důležitých závodech, aby mě mohla podpořit a povzbudit. Což si myslím, že je maximum, co by pro mě v tuto chvíli mohla udělat.“

Od ostatních běžců se lišíte tím, že na svém kontě máte i úspěchy ve speciálních kategoriích. V roce 2010 jste na Hervis 1/2maratonu Praha zvítězil v soutěži záchranářů.

„Ano, to bylo v době, kdy jsem pracoval jako profesionální hasič v Ostravě.“

Jak jste se stal hasičem, co vás k tomu vůbec přivedlo?

„Pracovat u hasičů byl jeden z mých životních snů. Jelikož toto povolání u nás patří mezi žádané pracovní pozice, nebo alespoň v mé době patřilo, tak jako všichni ostatní jsem musel dlouhou dobu čekat v pořadníku mezi uchazeči. To trvalo asi dva a půl roku a mezitím jsem studoval. Když na mě přišla řada, musel jsem splnit přísné psychologické vyšetření a podrobnou zdravotní prohlídku ve vojenské nemocnici v Olomouci. Pak přišly na řadu fyzické testy, na kterých jsem si už věřil, že vše dotáhnu do úspěšného konce.“

Kde jste tuhle nevšední profesi vykonával?

„Chvíli jsem pracoval jako záchranář v Záchranném útvaru Hlučín a pak jsem byl převelený jako profesionální výjezdový hasič do HZS MSK na stanici Slezská Ostrava. Musím říct, že na tuhle práci a především na skvělý kolektiv rád vzpomínám.“

Jaká je vaše pracovní a rodinná situace dnes?

„S manželkou Veronikou a dcerou Helenkou žiju v Čavisově, dříve jsem větší část života bydlel ve vedlejší vesnici Dolní Lhota u Ostravy. Studoval jsem SOŠ zaměřenou na strojírenství a pak jsem pokračoval studiem na právnické fakultě, kterou jsem v roce 2009 úspěšně dokončil. Takže nyní jsem firemní právník a marketingový manažer ve společnosti zajišťující výtahy.“

Zpět k vašemu běhání. Jak jste to měl v dětství se sportem? Kdy jste začal běhat?

„Vyrůstal jsem v atletické rodině maratonce, takže jsem k atletice měl vždycky velmi blízko. S otcem jsem jezdil na závody, fandil jsem mu nebo jsem sám jako dítě závodil. V Ostravě Porubě jsem chodil na sportovní základní školu, která byla zaměřená na fotbalovou přípravu, a začal jsem hrát aktivně fotbal. Jako dorostenec jsem dokonce hrál extraligu za NH Ostrava. Fotbal mě ale postupně přestal naplňovat a začaly se ve mně projevovat běžecké geny mého otce.“

Na jaké úrovni váš otec běhal?

„V tuto chvíli to nemůžu jednoznačně hodnotit, ale vím, že běhu hodně obětoval. Nicméně když vezmu v úvahu jeho osobní rekordy, například 100 kilometrů v čase 6:52 z roku 1991 ve francouzském Amiens, tak se nebojím tvrdit, že by běhal na dnešní reprezentační úrovni. Byl a je pro mě atletickým vzorem a jeho výsledky pro mě hodně znamenají.“

Takže běh nakonec zvítězil nad fotbalem?

„Nějakou dobu jsem střídavě běhal a hrál fotbal za Dolní Lhotu. Na střední škole jsem se rozhodl ukončit fotbalovou kariéru a postupně jsem se přeorientoval na běh. S atletikou jsem začal v roce 2001 pod vedením Oldy Juráka v atletickém oddíle SSK Vítkovice.“

Komu dalšímu jste tréninkově prošel pod rukama?

„Když se tréninková skupina Oldy Juráka rozpadla, tak jsem krátce trénoval pod vedením Karla Davida a Vladimíra Černého. A zatím největší část mé dosavadní běžecké přípravy jsem absolvoval s trenérem Antonínem Procházkou, když jsem běhal za AK Kroměříž. S Toníkem jsme si mezi sebou vypracovali perfektní vztah a znamená pro mě víc než trenér. Když jsem pak začal spolupracovat s Alenou Peterkovou, výhradně jsem se zaměřil na vytrvalostní disciplíny.“

Kde nabíráte tréninkové kilometry, kde rád běháte?

„Nejčastěji trénuji v okolí mého bydliště a poměrně často v lese u porubské hvězdárny a také v Bělském lese. Pokud běhám speciální tempa, tak nejčastěji na asfaltovém okruhu u vítkovického stadionu. Jelikož se tam v současné době hodně budov přestavuje, jsem nucený všechno odběhat na silnici mezi auty. Snad každý běžec poznal na vlastní kůži, že to není příliš příjemné a bezohlednost řidičů je hrozná. Jakmile napadne sníh, tak v Moravskoslezském kraji začíná pro atlety značný problém, protože tady nemáme žádnou halu, kde bychom mohli trénovat rychlejší úseky bez hrozby zranění, a tím pádem klesá výkonnost. Je zde pouze atletický 100m tunel, ale ten není příliš vhodný pro vytrvalce.“

Kolik v přípravě naběháte týdně kilometrů?

„Je to velice odlišné, záleží na tom, jestli se jedná o přípravu na maraton nebo kratší vzdálenost. Pokud jde o maraton, tak se to pohybuje okolo 150 km týdně. To je maximum, co se při zaměstnání dá zvládnout.“

Jaká je vaše oblíbená závodní trať – na jakou vzdálenost?

„Nejraději mám rovinaté závody na silnicích kolem 10 km, například Dolnolhotskou desítku, která je především domácím závodem a organizuji ji společně s mým otcem. A další závody v tomto kraji – Kobeřice, Hornickou desítku a Běh zámeckým parkem v Kravařích, Veřovickou desítku nebo přeshraniční Hodonín-Holíč-Skalica.“

A z jakého dosaženého výsledku jste měl největší radost?

„Nejvíc si cením osobních rekordů na přesně změřených tratích nebo z překonaných traťových rekordů. Považuji si také medaile z Hasičských a policejních her z Vancouveru, kde jsem vyhrál v roce 2009 crosscountry na 10 kilometrů a třetí místo na půlmaratonu. A svého prvního maratonského startu ve Frankfurtu, kde jsem běžel 2:29:47 a splnil jsem si cíl běžet svůj první maraton pod 2:30. A taky mě potěšil dosažený čas 31:07 na nedávné Hornické desítce.“

Jaké si kladete cíle pro příští sezonu?

„Můj hlavní cíl je, abych měl z běhání radost, nezranil se a mohl nadále bez přerušení trénovat a zlepšovat se. Chtěl bych se zrychlit na trati 5 a 10 km, běžet je na hranici 14:30 respektive 30:30. Ale především se chci přiblížit na maratonské trati času 2:20, nebo alespoň pokořit osobní rekord mého otce a ten je 2:22:27. (Úsměv).“

Řekl jste, že si rád plníte své sny. Jaký je ten další běžecký?

„Ano, mám svůj běžecký sen a motivaci, která mě žene kupředu. Nikdy jsem si nekladl malé cíle, chci třeba dosáhnout na úroveň české reprezentace a splnit maratonský limit na olympiádu. Ovšem bez podpory sponzorů, která mi v současné době chybí, se budou tyto sny velice těžko uskutečňovat. Já jsem však optimista a pevně věřím, že se nějaký sponzor najde a budu moci běhat na profesionální úrovni. Teď se však musím zaměřit především na své výkony. (Úsměv).“

Aleš Miko – profil na Běhej.com

Osobní rekordy

• 200 m 24,94 (2009, Opava)
• 400 m 52,82 (2008, Frýdek-Místek)
• 800 m 1:56,5 (2008, Uh. Hradiště)
• 1 000 m 2:35,34 (2008, Olomouc)
• 1 500 m 4:03,70 (2010, Opava)
• 3 000 m 8:57,02 (2007, Opava)
• 5 000 m 15:18,57 (2011, Nové Mesto nad Váhom)
• 6 000 m 18:07 (2008, Ostrava, Bělský Les)
• 10 000 m 31:07 (2012, Frýdek-Místek)
• čtvrtmaraton 33:44,08 (2008, Ostrava-Poruba)
• hodinovka 16 856 m (2009, Porubská hodinovka)
• půlmaraton 1:10:18 (2012, Pardubice)
• maraton 2:28:03 (2012, Bratislava)