Lucie, zaujala mě vaše fotbalová minulost – u běžkyň ani obecně u žen to není moc obvyklé. Co vás k fotbalu přivedlo?

„Pocházím z rodu, v němž se kluci rodili s fotbalovým míčem na noze (úsměv). Můj děda hrál v ligovém Dynamu České Budějovice a strejda s taťkou byli také fotbalisté, takže jsem chtěla být jednou z nich a pokračovat v jejich šlépějích.“

Fotbal vás tedy chytl?

„Byla jsem ještě mladá, nemuselo se tam tolik makat, když to porovnám zpětně s atletikou. Prostě mě hra s míčem hodně bavila.“

Na jaké úrovni jste fotbal hrála?

„U nás v Borovanech s chlapci, jiná možnost tehdy nebyla. S klukama to šlo ale pouze do žáků, pak už holky za kluky hrát nesmějí.“

Na kterém postu sestavy jste se nejčastěji pohybovala?

„Hrála jsem vždycky pravý útok (úsměv).“

Sledujete teď fotbal aspoň jako divák? Komu fandíte?

„Baví mě sledovat různé sporty a fotbal asi nejvíc. Dlouhý čas jsem fandila Manchesteru United. Teď už tak oblíbený tým nemám. Líbila se mi hra Barcelony pod Josepem Guardiolou a samozřejmě hráč Lionel Messi. Obdivuji jeho obratnost, práci s míčem a lehkost v zakončení.“

Jak jste se dostala od fotbalu k atletice?

„V roce 2003 si mě na školních atletických závodech vyhlédl Petr Bahenský ze Sokola České Budějovice a nabídl mi možnost trénovat pod jeho vedením. Zpočátku mě to moc nelákalo, protože jsem do té doby hrála fotbal a vidina běhání mě netáhla, proto jsem ho napoprvé odmítla a pokračovala ve fotbalu. Po roce ale přišla situace, kdy jsem už kvůli věku dál nemohla hrát v chlapeckém fotbalovém týmu. Sice mi pak přišla nabídka hrát fotbal v ženském týmu Sparty Praha, ale vzdálenostní propast byla moc veliká. Sport jsem chtěla dělat dál, takže jsem se rozhodla, že to s atletikou u pana Bahenského zkusím.“

Na kterých tratích jste začínala a kterému z dalších trenérů jste prošla pod rukama?

„Připravovali jsme se spolu na střední tratě celkem sedm let. Pak mě dva roky vedl trenér USK Praha Jan Pernica a v současné době mě trénuje Róbert Štefko.“

Fotbal je týmová hra, atletika zase individuální sport – jak tento rozdíl vnímáte, co vám víc vyhovuje?

„Nad tím jsem také kdysi přemýšlela. U fotbalu jako týmové hry se člověk musí spoléhat i na práci ostatních. Kdežto u atletiky, která je individuálním sportem, se mi líbí to, že člověk bojuje sám za sebe a zároveň pozná hranice svých maximálních možností.“

Přípravné období je v plném proudu, jak hodnotíte uplynulou sezónu?

„Výkonnost byla dost kolísavá. Důvodem byly zdravotní potíže a změna trenéra. V halové sezóně mě postihl zánět dutin, dlouho se mě držel a ovlivnil i přípravu na březnové republikové mistrovství v krosu. Pak hned došlo ke změně trenéra, což se také projevilo v dráhové sezóně. Přišel úplně nový koncept tréninku a nějaký čas trvalo, než se tělo dokázalo změně přizpůsobit.“

Jak se vůbec zrodila spolupráce s Róbertem Štefkem? Kdy jste přešla pod jeho vedení?

„Po neúspěšném krosovém mistrovství, které pro mě bylo velkým zklamáním (Lucii se nepodařilo obhájit titul z roku 2011 a skončila na 5. místě; pozn. red.). Robo mě oslovil a nabídl mi pomoc. Cenila jsem si této snahy a jeho zájmu. Sama jsem cítila, že potřebuji určitou změnu a jeho pohled na trénink se mi velice líbil. Proto jsme se dohodli na spolupráci a od začátku dubna trénuji pod jeho vedením.“

Jak probíhá spolupráce s trenérem, který žije daleko od vás – na dálku, nebo se vídáte?

„S Robem sdílíme stejný názor na to, že běžec má připravovat tam, kde se cítí nejlépe. V mém případě je to tady na jihu Čech, kde trénuji už deset let a mám potřebné podmínky k trénování a hlavně psychickou pohodu. Ohledně tréninku spolu komunikujeme každý den, což nám vyhovuje. Osobně se samozřejmě také vídáme, buďto přijedu já za Robem, nebo on za mnou a Honzou (Kreisingerem; pozn. red.) dojede do Budějovic.“

Změnil se výrazně váš trénink s novým koučem?

„Netrénuji u Roba ještě ani rok, ale zatím můžu říci, že jsem začala o trošku víc běhat (smích).“

Běháte sama nebo ve skupině, třeba s Janem Kreisingerem?

„Mám kolem sebe fajn lidi, kteří mi pomáhají. Nejvíc se mnou běhá přítel, bývalý běžec. A lehké klusy také moje maminka a maratonec Víťa Malík, i on je z Borovan. Honza mi v tréninku také často pomáhá, trávíme spolu čas na stadionu a na soustředěních. Takže o parťáky na běhání nemám nouzi (úsměv).“

Jak probíhá váš běžný „tréninkový“ den?

„Obvykle vstávám lehce před osmou hodinou, abych se včas nasnídala a mohla první fázi vyběhnout lehce po desáté hodině, obecně mám ráda náročnější tréninky dopoledne. Na druhou fázi vybíhám podle období. Když je brzy tma, tak v 16 hodin, a když je dlouho vidět, tak jdu někdy kolem 18. a 19. hodiny.“

Kolik kilometrů naběháte v přípravném období?

„Mám za sebou přípravu na reprezentačním soustředění v Tatrách, kde jsem začínala nabíhat kilometry po třítýdenním odpočinku, příprava pak pokračovala doma na jihu. Zatím můžu říci, že kilometrů naběhám rozhodně více než v předchozích letech. Samozřejmě jsme teprve na začátku, hlavní příprava proběhne na lednovém a únorovém soustředění opět v Tatrách.“

Jak po tréninku regenerujete?

„Regeneruji převážně v sauně, s taťkou jsme si ji postavili v domě, takže do ní můžu v podstatě kdykoli mám chuť.“

Jaký typ závodů vám nejvíc vyhovuje – dráha, silnice, krosy? A myslíte, že se dají kombinovat?

„Určitě na prvním místě mých preferencí je dráha, na niž se v roce 2013 budeme zaměřovat. Jak je ale známo, tak běhávám každoročně krosy, ty mám také ráda. Jsou sice hodně náročné, ale myslím, že do přípravy náramně zapadají. Navíc mě vždy láká možnost nominovat se na mistrovství Evropy v krosu. Co se týče silnice, tak s ní nemám takové zkušenosti jako s krosy. Ale líbí se mi na ní, že nemusím běhat pořád dokola a proběhnu se atraktivními místy, jako jsou centra měst. Je určitě dobrá na rozbourání tréninkového stereotypu v podzimní přípravě. Takže si myslím, že kombinace dráhy, krosu a silnice je možná.“

Nelákají vás také vrchy?

„Vrchy? Děkuji za optání, ale ty mě opravdu nelákají (úsměv).“

Na které závody se připravujete? Kde vás budeme moci v příštím roce potkat?

„Zatím máme jasno v tom, že první hlavní závod v roce 2013 bude březnové mistrovství republiky v krosu. Na dráze to pak bude extraliga v dresu USK Praha. Chceme se zaměřit na tratě od 1 500 m po 5 000 metrů. S týmem také pojedeme na Pohár mistrů evropských zemí do Portugalska. Co bude dál, to se bude odvíjet od mé výkonnosti.“

Závodíte také v zahraničí. Vyhovuje vám startovat i jinde než v Čechách?

„Konfrontace s konkurencí je nutná, říká trenér. A také tam nemusím diktovat vždy tempo.“

Lákal by vás v budoucnosti maraton, který uměl kvalitně zaběhnout váš kouč, nebo zůstanete jen u kratších běhů?

„Láká mě jeho atmosféra, ale zatím bych se ráda prosadila na kratších distancích. Takže na maraton nemám zatím nejmenší pomyšlení. Postačí mi zkušenosti mého trenéra nejen z maratonu, ale i z krátkých tratí.“

Co vás baví kromě běhu, jaké máte koníčky?

„Když mi to trénink dovolí, moc ráda si zajdu na tenis, fotbal nebo volejbal. Pokud to jde, po sezóně každoročně vyrážím na pár dní do Alp zdolávat vrcholy hor.“

Máte představu o svém budoucím povolání, nebo byste se ráda věnovala profesionálně atletice?

„Studuji ekonomku, tak uvidíme, jaké pak budou možnosti. Zatím můžu dělat atletiku naplno díky velké podpoře a toleranci ze strany rodičů.“

Máte nějaký běžecký sen?

„Pro splnění mého běžeckého snu je pro mě podstatné mít pevné zdraví, chuť do tréninku a závodění. Pak se ráda nechám překvapit, kde jsou hranice mých možností.“

Lucie Sekanová (nar. 1989) žije v Borovanech, které leží necelých 20 km od Českých Budějovic. Jako talentovanou fotbalovou útočnici ji k běhu zlákal atletický trenér Petr Bahenský ze Sokola České Budějovice. Později ji vedl Jan Pernica z USK Praha a nyní se necelý rok připravuje pod vedením Róberta Štefka. Vytáhlá běžkyně slaví úspěchy na dráze (3 000 m, 3 000 m př.), kvalitně běhá i krosy a loni se blýskla českou nejrychlejší silniční desítkou za 34:23. Studuje dálkově Vysokou školu ekonomie a managementu v Praze, což jí umožňuje plně se věnovat tréninku.

Úspěchy

V juniorské kategorii 8. místo na dráhovém mistrovství světa a zároveň dosud platný český rekord na 3 000 m překážek, 13. místo na evropském šampionátu v krosu. V kategorii do 22 let 10. místa z mistrovství Evropy na dráze na 3 000 m překážek a z evropského v krosu. Mezi dospělými dosáhla skvělého času 9:50,84 na 3 000 m překážek a na silniční desítce (34:23).

Osobní rekordy

• 400 m 58,15
• 800 m 2:05,83
• 1 000 m 2:47,86
• 1 500 m 4:20,40
• 3 000 m 9:19,83
• 3 000 m př. 9:50,84
• 10 km silnice 34:23