Jeho letošní čas 3:05 jej z kraje sezony dokonce řadí do první desítky nejlepších českých výkonů. Předloni měl přitom velké zdravotní potíže s kolenem a málem skončil s během nadobro. Ale nevzdal se. Jako správný maratonec.

Jaký byl váš premiérový maraton a kudy k němu vedla cesta?

„Sportu se věnuji od dětství. Přes třicet let jsem hrál závodně fotbal. Po ukončení fotbalové kariéry jsem se od prosince roku 2003 začal připravovat na splnění dávného snu, uběhnutí maratonu. Začal jsem poctivě trénovat. V květnu dalšího roku jsem si sen splnil a absolvoval svůj první maraton – Sokolský maraton v Porubě. Výsledný čas 3:38 byl daleko za mým očekáváním, protože jsem se připravoval na čas pod tři hodiny. Příčinou byla moje absolutní nezkušenost s touto disciplínou, fyzicky jsem byl připravený dobře. Za dva týdny se mi to povedlo a v Praze jsem dosáhl času 2:53:03.“

Vaše každoroční maratonské penzum se pohybuje kolem čísla dvacet. To se ve vašem věku hned tak nevidí. Jaký na to máte recept?

„K dnešnímu dni mám uběhnuto 92 maratonů a dva ultramaratony (dvakrát Brdská stezka), takže se pomalu blížím ke stovce. V loňském roce jsem absolvoval zatím svůj nejvyšší počet maratonů – 26. Takže to vychází každý druhý týden maraton, tudíž o nějakém trénování nemůže být řeč. Tři dny odpočinku, pár lehkých tréninků a už se těším na další maraton.“

Podle čeho si vybíráte, jakého závodu se zúčastníte?

„Mým jediným měřítkem je co nejmenší vzdálenost do místa závodu.“

Z jakého výkonu v dosavadní kariéře máte největší radost?

„Největší radost mi udělal maraton v Bratislavě v březnu 2011. V průběhu roku 2010 u mě vyvrcholily problémy s pravým kolenem. Odmítl jsem operaci mozaikové plastiky. Byl jsem smířen s tím, že mé běhání je u konce, ale nevzdal jsem to. Po tříměsíčních galejích v obývacím pokoji na rotopedu byl pro mě další maratonský výsledný čas 3:07 velkým vítězstvím. V tomtéž roce následovalo patnáct uběhnutých maratonů. Vysoko si taky cením dosaženého času 3:45 na 50 km (Brdská stezka).“

S pohledem na váš rostoucí počet maratonských zářezů se dá říct, že „s jídlem roste chuť“. S čím vbíháte do letošní sezóny?

„Mám to celkem jasně stanovené. Posunout hranici uběhnutých maratonů v roce co nejblíže k číslu třicet, alespoň jednou se podívat pod hranici tří hodin a stlačit průměr letošních uběhnutých maratonů pod 3:10.“

Prozradíte něco o vašem tréninku?

„Trénuji většinou v překrásné přírodě Bílých Karpat na moravsko-slovenském pomezí s velmi náročným profilem. Co se týká objemů, platí u mně heslo čím méně, tím lépe. V letech 2004–2010 se měsíční kilometráž pohybovala mezi 400–600 km. Dnes i vzhledem k navýšenému počtu maratonů za rok klesla na nějakých 200 až 250 kilometrů, ale na výsledek to nemá výrazný vliv.“

Většina vašich výsledných časů atakuje tříhodinovou hranici. Je překonání této hranice vaším cílem?

„Ano. Z 92 maratonů jsem tříhodinovou hranici zdolal desetkrát. Každý maraton běžím s vědomím se této hranici přiblížit. Minimálně jednou za rok se mi to zatím daří. Vím, že doba osobních rekordů je nenávratně pryč. To je také důvod proč se vyhýbám kratším závodům třeba na 10 km, k půlmaratonu se donutím jednou až dvakrát za rok. V tréninku neabsolvuji žádné intervalové tréninky, běhám pouze objemové tréninky v aerobní oblasti.“

Jaký typ závodu vám nejvíc vyhovuje? Naše nejlepší ultra běžkyně Dimitriadu má třeba nejraději obrátkové závody po co nejkratších vzdálenostech. Co vy?

„Asi to mám opačně. Nejraději běhám jednookruhové maratony a z nich mám nejvíc v oblibě Chřibský maraton. Také proto, že jsem se tam dvakrát dostal pod tři hodiny.“