V Apeldoornu se chystá český souboj mezi tebou a Petrou Kamínkovou. Jak to vnímáš?

„Nečekám od sebe nějaký super výkon. Ani nevím, v jaké formě je Petra, ale nevěřím, že bych jí mohla šlapat na paty. Na to se teď necítím. Budu ráda, když doběhnu pod tři hodiny a nebude to moc velké trápení.“

Vloni ses na tamní na trati radovala z vítězství. Jak na to vzpomínáš?

„Na tento závod jsem jela ne zrovna moc připravená. V prosinci jsem měla spálovou angínu a užívání antibiotik mě na dost dlouho vyřadilo z tréninku. Přesto se mi podařilo zaběhnout pěkný čas 2:50, se kterým jsem vůbec nepočítala. Není tam moc velká konkurence a ani tolik závodnic, tak se stává, že velkou část trasy běžíte úplně sami. Já měla štěstí, že když na mě kolem 16. kilometru přišla krize, tak mě dva Nizozemci doběhli a dotáhli mě až do třicátého kilometru. Když jsem doběhla do cíle, čekala jsem v –5°C až doběhne druhá a třetí žena, aby nás mohli vyhlásit. Tak strašně jsem prochladla, že jsem se té rýmy pak zbavovala celý příští týden.“

To se asi přeneslo do dalších závodů…

„Loňská sezona se mi vůbec nevydařila. Měla jsem velké plány a cíle, ale nakonec se vydařil snad jen právě maraton v Apeldoornu, kde jsem vyhrála v celkem slušném čase 2:50. Sezónu jsem začala Kbelskou desítkou, kde se mi už běželo hodně špatně a další závody byly ještě horší.“

Čím to bylo?

„Hledala jsem příčinu a ptala se i lékařů. Byla mi zjištěna velmi nízká hladina železa. Zlepšilo se to až téměř na konci roku. Malou náplastí na celoroční laborování bylo druhé místo na We Run Prague a vítězství na podzimní RunTour desítce na Ladronce. Tyto dva úspěchy mi udělaly radost.“

Jak se ti daří v současném tréninku?

„S přípravou jsem začala v listopadu. Dala jsem si před tím krátkou pauzu, kdy jsem si chtěla od trénování a závodění trochu odpočinout. Mám teď bohužel už delší dobu potíže s úponem achilovky na patě. Stále běhám přes bolest a doufám, že to samo odezní.“

Změnilo se něco oproti loňsku?

„Proti loňsku mám radost z toho, že mohu trénovat před prací, kde začínám až v deset dopoledne. Nemusím tak vybíhat večer, kdy už jsem většinou byla dost unavená a navíc byla tma.“

To zní dobře a určitě máš i daleko víc sil do zátěže.

„Bohužel zatím moc spokojená celkově nejsem. Sice se mi zatím daří vyhýbat se nemocem a zraněním, ale cítím, že výkonnost moc neroste. Někdy se mi zdá, že je to dokonce naopak. Běhá se mi hůř, a tak se bojím, že příčinou bude opět nízká hladina železa, s čímž jsem bojovala minulou sezónu.“

S jakými cíli se chystáš vstupovat do letošní závodní sezóny?

„Přípravu chci soustředit na Pražský maraton, kde bych chtěla zaběhnout čas pod 2:50. Letos bych ráda zaběhla desítku pod 36 minut. Když se mi to podaří, tak věřím, že na konci sezóny si zaběhnu i slušný čas na půlmaraton.“