Ivana Martincová slaví kulatiny, chystá se na další závody
Získala pět titulů mistryně republiky v maratonu. Ten poslední v roce 2009, v šestačtyřiceti letech, časem 2:55:31. O rok později obsadila při mistrovském maratonu v Praze bronzovou příčku. Vytrvalkyně oddílu AC Moravská Slavia Brno Ivana Martincová je již čtvrtým rokem babičkou, rozhodně byste to do ní však neřekli. Uchovává si mladistvý vzhled, v jejím hlase zní dynamika a energie. Stejně jako v běhu. Maratonky nazouvá stále s velkou chutí. V pátek 22.3. oslavila významné životní jubileum.
Běhá od svých třinácti let. S maratonem však začala až ve dvaatřiceti. Ráda se ve vzpomínkách vrací k první maratonské zkušenosti. Bylo to v roce 1995 v Pardubicích.
„Tehdy jsem neměla dostatečně natrénováno, vlastně můj nejdelší trénink měřil 15 kilometrů. V závodě se to projevilo. Od 30. kilometru jsem trpěla, přesto jsem doběhla v celkem slušném čase 3:17:47. Měsíc jsem pak nemohla pořádně chodit. Proto je nutná vysoká kilometráž. I při vysokém objemu naběhaných kilometrů sice maraton bolí, následná rekonvalescence je však kratší. To mě naučil trenér František Nemetz,“ znovu se vrací k tehdejší začátečnické chybě.
S Nemetzem začala trénovat v roce 1999 a jejich spolupráce trvala dlouhá léta, až do Németzova skonu. Přivedl ji k maratonskému rekordu 2:44:58, v roce 2001 v Košicích. Tehdy to stačilo při prestižním mezinárodním maratonu na bronzovou příčku. O rok dříve v Košicích dokonce zvítězila.
„Maraton v Košicích mi sedí. Skvěle se mi tam běhá. Díky pěkné trati a úžasným divákům podél ní,“ chválí svůj oblíbený závod. Možná bude letos jejím maratonem číslo jedna. Kvůli vleklým zdravotním potížím se na letošní maratonskou premiéru chystá až na podzim. Nabízí se právě start v Košicích.
„Před třemi lety jsem prodělala zánět Achillovy šlachy. Běhala jsem dál, uhýbala bolesti změnou techniky běhu. Problémy se pak následkem této změny přesouvaly do jiných míst v noze, například do stehna. Prodělávám nyní dlouhou rehabilitaci, provádím balanční cviky. Běhání se nemíním vzdát, je pro mě krásnou pozitivní drogou,“ nepřipouští si jinou variantu než pokračování v oblíbeném sportu.
„Běhání mě baví od dětství. Přináší mi radost z pohybu, zachovává mladou duši, člověk si nepřipouští léta. Ráda a často se zúčastňuji i regionálních závodů, kde panuje velmi přátelská atmosféra. Navíc je v našem klubu parta bezvadných lidí, s níž zažívám i hodně legrace. Dobrou náladu a pohodu považuji za základ úspěchu. Naproti tomu nenávidím faleš, přetvářku a lži, na což někdy každý poctivec doplatí, protože věří, že ostatní jsou takoví jako on,“ vyznala se ze svého vztahu k běhu a přístupu k životu v rozhovoru, který vedla pro tento web v roce 2009 s brněnským trenérem a autorem řady publikací o běhání Jiřím Šmitákem. „Stále to platí, své názory neměním,“ dodává dnes.
Jeden však časem přece jen opravila. Týká se úrovně současného ženského maratonu v České republice. Tehdy ji považovala za velmi slabou. „Už to tolik neplatí, objevují se nové nadějné tváře. Petra Pastorová, Šárka Macháčková… Běhají výborně a najdou se určitě i další,“ opravuje dnes svou tehdejší skepsi.
Přestože ji v posledních letech provázely zdravotní potíže, nenaříká, trénuje a těší se na další naběhané kilometry a jarní závody. Tréninkovou pílí může být vzorem o generaci mladším běžkyním.
„Je neobyčejně milá, přátelská a sympatická, nezkazí žádnou legraci, je velmi oblíbená. Běh se stal nedílnou součástí jejího života, podřizuje mu vše. V tréninku je velmi svědomitá a zodpovědná. Za ta léta běhání ví, že cesta k úspěchu vede jen přes tvrdou tréninkovou práci,“ říká o ní Jiří Šmiták, který převzal dohled nad jejím tréninkem po smrti trenéra Nemetze.
Ivana Martincová pracuje jako skladnice v jedné z brněnských firem. Vstává v půl páté ráno, v klidu se nasnídá, obouvá běžecké boty a vydává se na ranní běh do práce, v níž začíná o půl sedmé. Končí mezi půl třetí a třetí hodinou odpoledne. Telefonát z redakce ji zastihl v odpoledních hodinách všedního pracovního dne během osmnáctikilometrového tréninku cestou z práce domů.
„Do práce běhám dvěma trasami, ta kratší měří 11 kilometrů, delší 18, na ní jste mě zastihli. V současné době se teprve rozbíhám po rehabilitaci. Chtěla jsem běžet maraton v Bratislavě, z toho však kvůli nedostatečné trénovanosti sešlo. Naběhám teď 70–80 kilometrů týdně, nejvíce se mi za týden podařilo uběhnout 120 kilometrů, to je málo. Možná poběžím 20. dubna půlmaraton v Brně, pak v červnu půlmaraton v Olomouci,“ nastiňuje nejbližší závodní plány a vydává se na poslední tři kilometry svého odpoledního běhu.
Přejeme další tisícovky ve zdraví naběhaných kilometrů!
Komentáře (Celkem 8)
PetrK 21.03.2013 08:51:08
Získala pět titulů mistryně republiky v maratonu. Ten poslední v roce
2009, v šestačtyřiceti letech, časem 2:55:31. O rok později obsadila při
mistrovském maratonu v Praze bronzovou příčku. Vytrvalkyně oddílu AC
Moravská Slavia Brno Ivana Martincová
je již čtvrtým rokem babičkou, rozhodně byste to do ní však neřekli.
Uchovává si mladistvý vzhled, v její řeči zní dynamika a energie.
Stejně jako v běhu. Maratonky nazouvá stále s velkou chutí. V pátek
oslaví významné životní jubileum.
Odkaz
na článek
Motor České Budějovice
Jachym 21.03.2013 09:08:52
To je tedy sympatická, hezká a hlavně rychlá babička Paní Ivano, hodně zdraví a radosti z běhání!
Ústí nad Labem
1bubo.bubo 22.03.2013 11:07:39
Ivano, přeji do dalších let vše nej…, spoustu kilometrů naběhaných v pohodě a hlavně ve zdraví .
Vesec u Turnova
Strouhal Zdenek 22.03.2013 11:08:25
Také se přidávám ke gratulantům ať Ti to nadále běhá a vše nej!
Skritek Hugo 22.03.2013 15:42:07
Pridavam se ke gratulantum a jsem rada, ze si redakce nasla cas na pripomenuti zivotniho jubilea pani bezkyne. Tak vse nejlepsi a at zdravi slouzi.
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.