Náročný víkend si naordinoval běhající ortoped z Týna nad Vltavou Mulugeta Serbessa. V sobotu doběhl mezi českými běžci na třetím místě Hervis 1/2Maratonu Praha v čase 1:09:54. Po celý víkend pomáhal pořadatelům pražského závodu dorozumět se s etiopskými a eritrejskými běžci. „Řešili jsme různé záležitosti až do půlnoci,“ vracel se ke své tlumočnické práci v Praze. V neděli dopoledne však stál v Chomutově na startu Jarního běhu Bezručovým údlím na 15 kilometrů. A nevedl si zle. S únavou, která nutně musela zůstat v nohách ze soboty, doběhl čtvrtý v čase 52:04. V závodě zvítězil Adam Kouba z AK Bílina časem 51:06.
Odkaz na článek

Závodu jsem se bohužel zúčastnit nemohl, ze zdravotních důvodů. Přesto si dovolím přispět několika větami: Ne k samotnému dubnovému běhu, nýbrž – k přístupu pořadatelů. V pozvání k účasti se objevují též slova omluvy za chyby ve výsledkové listině předchozího -„Zimního běhu“ Bezručovým údolím: Prý za to, že pořadatelé „nedokázali organizačně zvládnout lednový běh“. Problém bych ovšem neviděl v chybných údajích původní výsledkové listiny. (To se může stát komukoli.) Ačkoli potom pořadatelé měli k dispozici řadu údajů od samotných běžců, prakticky jich nevyužili. A ignorovali i upozornění na fotograficky (ve fotogalerii na webu pořadatelů!) zdokumentované pořadí či odstupy některých běžců v cílové rovince… V „omluvě“ se tak vlastně /jinými slovy/ říká -„omlouváme se za nedopatření ve výsledcích; do výsledkové listiny nám (ale) nekecejte“… Problém běhů Bezručovým údolím bych nehledal u obětavých a ochotných spolupracovníků (hlášení mezičasů; kuchyně;…), nýbrž v přístupu hlavních pořadatelů (v jejich snad až arogantně přezíravém jednání, resp. nekonání). Vláďa Růžička