Jeden z mých známých, také běžec, si nechal vytetovat symbolické brnění na nohy, aby se nezranil. Setkal ses s něčím podobným?

„Poslední roky se logicky naše klientela rozšířila i o lidi z řad běžců a sportovců a setkal jsem se se spoustou motivů na toto téma. Od siluet běžících postav přes abstraktní křídlo na lýtku, na kůži zaznamenaný prvomaratonský čas, po triatlonové či cyklo piktogramy. Já mám třeba v plánu si nechat od Jeffa z Belgie vytetovat sítotiskovou koláž z knížky Zátopek běží, která vyšla v šedesátých letech. Jsou to dvoubarevné stopky a nápisy Tempo! Tempo! Tempo! různých velikostí. Od Lucie Liškové si k tomu nechám na to samé lýtko ručně vytetovat vlajku SK Babice. Místa je pořád dost a fantazii se meze nekladou.“

Studoval jsi výtvarnou školu, nebo ses tetovat učil sám?

„Tetování mě přitahovalo od puberty a začal jsem se o něj postupně zajímat hlouběji. Z koníčka a záliby se stala profese. Po roce 1989 jsem začal hodně cestovat, získávat informace, kupovat knížky a korespondovat si s lidmi, kteří se tomu věnovali profesionálně. Jsem samouk a všemu jsme se naučili za pochodu. Já osobně netetuji, starám se o provoz studií a vše, co s tím souvisí. V devadesátých letech tady byla spousta prostoru a alternativní věci chyběly.“

Patříš k lidem, kteří si běh oblíbili již v útlém dětství, nebo jsi jej jako dítě neměl příliš v oblibě?

„Odmalička jsem sportoval, jezdili jsme na hory, hrál jsem tenis. Běhání jsem v té době zrovna nemiloval, měl jsem ho jenom jako doplněk. Celý rok jsme neběhali a pak nás nutili běhat po Vyšehradě, případně čtyřstovky nebo Cooperův test.“

Potvrzuješ tedy spíše ten fakt, že se mnoha lidem snažili v mládí běhání znechutit. Kdy se to otočilo?

„Před třemi lety jsem začal jezdit na kole s pevným převodem, dostal jsem se zpět do kondice a začal přemýšlet o běhání. Do toho se trefil můj bratr, který byl stejně jako já členem lyžařského oddílu, v němž patřilo k dobrému zvyku běhat Velkou kunratickou. Trochu jsem potrénoval a znovu po letech jsem ji s bratrem odběhl. Nějak se mi to běhání zalíbilo a dal jsem si jako cíl uběhnout desítku, pak jsem samozřejmě začal přemýšlet o patnáctce, pak půlmaratonu a už to jelo.“

Vím, že maraton jsi loni běžel v čase kolem 3:14. Letos v Pardubicích jsi zaběhl fantasticky půlku za 1:21:31. Co dál? Chceš zkusit ještě zrychlovat, nebo se spíše vydáš na ultra trasy?

„Ultra mě teď samozřejmě láká, ale chtěl bych nejdřív zapracovat na rychlosti, uběhnout maraton tak za 3:00 a ideálně tak za 2:55. Už mi bylo čtyřicet, takže času na tu rychlost mi ubývá. Mám představu o tom, že bych ultra opravdu běhal a ne chodil.“

Jsi běžec samouk, nebo máš trenéra?

„Mám Honzu Falgeho, triatlonistu. Dohodli jsme se že, že se v tréninku zase trochu vrátíme a zkusím nejprve zapracovat na rychlosti na desítce. Z toho tréninku jsem teď v Pardubicích uběhl rychlý půlmaraton a chtěl bych uběhnout ještě rychlý maraton v čase kolem zmíněných tří hodin. To je teď taková moje meta a pak bych chtěl délku běhu trochu protáhnout dál a třeba se vydat i do hor. Pod Honzovým vedením běhám asi rok, vnáší to do mého běhání řád a disciplínu a sám se divím, že mě to tak baví dodržovat, a musím říct, že od té doby jsem nebyl zraněný. Jsou-li optimální podmínky, běhám tak pětkrát až šestkrát týdně s kilometráží kolem 50–80 kilometrů.“

Když se totálně zasníš, kde by ses chtěl třeba za pět let s klubem SK Babice vidět? Myslím sny typu vítěz Bostonu v triku SK Babice a tak všelijak podobně… :)

„Hodně jsem toužil běžet maraton v Bostonu. Moc mě mrzí, co se stalo, a vím, že teď už to bude úplně jiný závod, takže s tím asi počkám, než to trochu opadne. Moje sny jsou docela reálné, rád bych jednou běžel Berlín, Boston a Jungfrau Marathon a taky klasickou trať z Marathonu do Atén. Ale pokud mám opravdu fantazírovat, tak dobře. Radek Brunner se kvalifikuje za SK Babice na olympiádu a já poběžím jednou nějaký slavný klasický ultra závod v horách někde v Americe. Třeba Western States. Potrénuju na to s Geoffem Roesem na jeho kempu na Aljašce. Jo a taky proběhnu za tři roky v Berlíně pod Brandenburskou bránou v čase těsně pod 2:45 a budu přitom myslet na Haileho, jak tam v roce 2008 vylepšil svůj svěťák. To video jsem viděl asi stokrát a vždycky mě to dokáže dojmout. "… he goes through the Brandenburg Gate… and the line is just yards away…“

Více o tom, jak se v SK Babice baví během, si přečtěte v červnovém čísle časopisu Běhej.com. Vychází 7. června.