Kázeň

Pokud by se termín dal nějak posunout, neřeším to. Ale tuto neděli je fakt brzo. Po prázdninové nepravidelnosti jsem vklouzla do pravidelnosti docela snadno, avšak chybí mi pár zásadních bodů. Ten nejhlavnější je, že se mi nepodařilo vměstnat do svých výběhů nějaký ten delší. Tím myslím 25 a více. V porovnání s jarem, kdy jsem kilometry přímo hltala, je to slabý odvar. Ale co mi to bylo platné, když pak sluníčko pražilo, jak kdyby mu slíbili prémie. Na to jsem se nepřipravila.

Tentokráte snad nebude problém s horkem, vypadá to spíše na rukavice, ale s výdrží. Předpokládám, že na 30. narazím. Nevím, jestli na zeď či tváří na asfalt, ale něco jako krize bude nedočkavě čekat u mezníku.

Dalším prohřeškem jsou má milovaná kila. Ne, nepřibrala jsem, ale ani neubrala. To znamená zase vláčet celou trasu špíčky, špečíčky a faldíky. Už vidím, jak na 35. si dávám odvážná předsevzetí ohledně stravy, která však vydrží jen do cíle. Pak budu natolik vysílená a hladová, že mi paměť bude nějak vynechávat.

Když už se zmiňuji o stravě, tak bych měla cpát nudle s nudlí a rýži s rýží. Měla, já vím, asi by to pak bylo zase o něco jednodušší. Ale to jste ještě neochutnali moji pizzu, švestkový koláč a o štrúdlu s makem ani nemluvě. Disciplína, nebo kázeň, jak chcete, každopádně jsem dost pohodlná se tím zabývat déle než je třeba (třeba dokud není prostřeno či dokud neprojdu kolem vonící pekárny…).

Asi by mě měly všechny moje prohřešky pronásledovat, ale jsem spíše v klidu. Jistotu mám v tom, že do cíle se dostanu. Nebude to osobák (i když, kdo ví, když mám takovou kalorickou zásobu…), ale poslušně se zařadím mezi chvostíky a tentokráte nechám ještě Abú a spol. v klidu běžet bez toho, abych jim šlapala na paty.

Nervózní jsem spíše z organizace. Ještě jsem neslyšela o potvrzení od lékaře, které je nutné k registraci. Budiž, velká země, velké nároky. Pak ještě pojištění platné na území Ruské Federace. Uff, snad nebude třeba. Pokusím se jim vysvětlit, že odtahovou službu mám domluvenou u manžela, který se rozhodl mě doprovázet v pozici dalšího účastníka.

Teď už jen nachystat botky a zkontrolovat počasí. Moc valně to nevypadá. Hlásí něco o dešti a 12 stupních. Abych to ještě neběžela celou dobu v pytli na odpadky. A nebo proč ne, to bude na zápis o rekord. Uběhl už někdo maratón navlečený v pytli?