V čem nacházíš největší rozdíl mezi tréninkem na univerzitě v zámoří a v České republice?

„V USA a Kanadě jde do značné míry o týmovou záležitost. Velkou roli tady hraje vzájemná podpora jednotlivých členů družstva. Je velmi motivující trénovat denně ve skupině s více či méně rovnocennými běžci.“

Jak tam probíhala příprava? Měla stejné fáze jako u nás? Kladl se více důraz na trénink ve skupině? Byl ten trénink ve skupině šit na míru těm nejlepším a ostatní se museli přizpůsobit, nebo se trenér věnoval individuálně každému?

„Samotná běžecká příprava se nijak významně neliší, jen musí být přizpůsobena školnímu rozvrhu. Principy tréninku jsou stejné, ať se trénuje v Americe nebo v Evropě. Jedním z hlavních rozdílů je trénink ve skupině, na který je kladen mimořádný důraz. Má to svůj význam. Těm mladším a výkonnostně slabším běžcům se snaží ti lepší a zkušenější jít příkladem a pomoci jim dostat se na jejich úroveň. Těm rovnocenným se zase snaží zůstat rovnocennými partnery a těm lepším se chtějí vyrovnat. Trénink je zpravidla pro všechny stejný. Tým se ale diferencuje na menší skupinky podle výkonnosti.“

Netrpí ve skupině ten nejlepší běžec? Ostatní pozvedává na vyšší úroveň, ale sám se nemá ke komu přibližovat.

„Je pravda, že ten nejlepší je vždycky trochu v nevýhodě. Ale nemusí to platit pro každý trénink. Já jsem v té situaci byl, když jsem běhal v Kanadě krosy. Když se běhaly delší intervaly, tak jsem často běhal sám, ale když se běhaly úseky, kde bylo třeba i trochu rychlosti, tak jsem zas tak úplně nejlepší nebyl. Tehdy mi trénink ve skupině pomáhal rozvíjet to, v čem jsem měl rezervy. Takže si myslím, že i ten nejlepší ze skupiny může ze společného tréninku hodně vytěžit.“

Pokud porovnáš podmínky (finanční, úprava studijních programů) pro přípravu talentovaných běžců na univerzitě v Kanadě a v Česku, jsou ty podmínky srovnatelné?

„Pokud jde o tréninkové podmínky v zámoří a u nás, tak bych řekl, že jsou srovnatelné. Hlavní rozdíl vidím v jednotném univerzitním systému, který v zámoří umožňuje vytvářet funkční týmy. Reprezentovat univerzitu je v USA a Kanadě veliká prestiž a mnohdy také znamená díky sportovnímu stipendiu i značnou úlevuod dosti vysokého školného. Trenér proto musí na začátku každé sezóny vybírat do týmu ty nejlepší. U nás je naproti tomu univerzitní sport dost individuální záležitost. V USA a Kanadě je každý student do značné míry tvůrcem svého výukového programu. Proto jeho pozdější úprava nepřipadá v úvahu. Studium je na prvním místě a dobré studijní výsledky jsou předpokladem pro setrvání v týmu. Tréninkový program se proto přizpůsobuje tomu výukovému.“

Jakou popularitu mají v Kanadě jednotlivé disciplíny?

„Velikou popularitu mají jak v USA, tak v Kanadě krosy. Myslím, že je to hlavně proto, že je to především soutěž družstev, čili přímý souboj mezi jednotlivými univerzitami. V USA má velkou popularitu také dráha (v hale i venku), v Kanadě na univerzitní úrovni jen hala, protože venkovní dráha spadá do období mimo školní rok, tudíž je individuální záležitostí a mnozí běžci ji využívají jen jako letní přípravu na podzimní krosy. Populární jsou i silniční běhy, nejsou však součástí univerzitních soutěží. S jinými disciplínami jsem se nesetkal.“

Zkus porovnat atmosféru na běžeckých závodech v Kanadě a v Česku.

„Atmosféra na univerzitních běžeckých závodech v USA a Kanadě je s tou v České republice neporovnatelná. Je to dáno hlavně týmovým duchem a bojem o prestiž jednotlivých univerzit.“

Mohl bys ji konkrétněji popsat?

„Myslím si, že zájem diváků je mnohem větší než u nás. Diváci samozřejmě fandí. Jednotlivé týmy dost povzbuzují samy sebe a většinou mají i své fanoušky. Není výjimkou, že se běžci z jednoho družstva navzájem povzbuzují i v průběhu samotného závodu. Typické je například i to, že každý tým má svůj pokřik nebo heslo, které skanduje před startem.“

V Čechách máme někdy tendenci zpochybňovat výkony druhých i ty své. Zažil jsi tam takové to „You are great, it was fantastic“, tedy pochvalu za výkon, nad nímž by v Čechách někteří lidé ohrnovali nos?

„To, co se týká vzájemného uznání, jsem opravdu zažil. Na sebedůvěru je kladen opravdu velký důraz, ale zároveň je udržován jakýsi vzájemný respekt. Proto může člověk po závodech slyšet od spousty lidí "good job“, i když zaběhl hluboko pod své možnosti. Naopak jsem nikdy nikoho neslyšel, že by se o někom vyjadřoval, že by zaběhl špatně. Nicméně mezi hobíky jsem se moc nepohyboval. Neměl jsem možnost účastnit se jiných než univerzitních závodů."

David Gerych

• vědecký pracovník CASRI, vystudoval FTVS UK v Praze, obor Tělesná výchova a sport
• 2000–2002 – studium na Southern Methodist University Dallas, USA
• 2007–2010 – studium na St. Francis Xavier University, Antagonish, Kanada
• trenér triatlonu a atletiky, běhá za AK Kroměříž
• účastník ME v krosu a MS v běhu do vrchu
• 3. místo na univerzitním mistrovství Kanady v krosu v letech 2007 a 2008