Trochu ses vytratil ze závodů, jak se vede a co nyní děláš?

„Děkuji za optání, mám se dobře. Momentálně jsem sice trenér bez angažmá, ale trénuji na dálku několik běžců. Kromě toho mám už jeden rok menší sportovní prodejnu, ve které nabízím prodej a servis raket na tenis, squash a badminton. Manželka je totiž bývalá tenistka. Samozřejmě jsem musel absolvovat pár školení, jedno dokonce u pana Smata, velkého odborníka, který vyplétal rakety i ve Wimbledonu. Rád bych si u něj udělal i zkoušku s certifikátem ER­SA."

Koho nyní trénuješ?

„Z našich elitních atletů Lucii Sekanovou, Jana Kreisingera a přibyl i Martin Kučera. Potom pár amatérských běžců. A mám také v plánu pustit se do tréninku mládeže, založit si vlastní tréninkovou skupinu."

Pojďme k aktuálním věcem. Co si myslíš o limitech na maraton pro letošní MS v Pekingu, které stanovil Český atletický svaz (ČAS)? Oproti limitům IAAF 2:18 resp. 2:44 je upravil na 2:14 resp. 2:33.

„Myslím, že limity jsou přísné, ale zároveň odpovídají úrovni mistrovství světa. Maraton výkonnostně velmi rychle pokročil, časy na 2:18 a 2:43 jsou v loňských světových tabulkách na 812. a 588. místě. A proto ČAS limity upravil. Startovat na MS s takovou výkonností by znamenalo doběhnout na konci startovního pole. A to není nic příjemného ani motivačního."

Jsou u nás vůbec nějací borci, kteří by mohli pomýšlet na tyto výkony?

„Čas 2:14 ze současných maratonců nezaběhne pravděpodobně nikdo. 2:16 až 2:18 by mohla zaběhnout tak pětice maratonců, Jiří Homoláč, Jan Kreisinger, Robert Krupička, Vít Pavlišta a Petr Pechek. Za předpokladu, že budou mít dostatek prostoru na trénink a regeneraci. Máme samozřejmě ještě nějaké další vytrvalce, ale ti zatím maratony neběhají."

Myslíš, že tvrdá nominační kritéria mohou běžce motivovat? Je taková strategie ČASu správná?

„Limity motivací jistě nebudou, když víte, že je nemáte šanci zaběhnout. Myslím, že běžci by se měli zaměřit na mistrovství Evropy, kde je situace podstatně lepší. Strategie ČASu je jasná, musí vypsat limity na přibližně stejné úrovni pro všechny nominované a bohužel v maratonu je u nás výkonnostní rozdíl velký."

Limity na OH 2016 trenérská rada ČASu schválí až po dubnovém zasedání rady IAAF. Myslíš, že se může některý z Čechů narychlo rozhodnout splnit limit při květnovém MČR v maratonu?

„Rozhodnout se narychlo by asi nešlo. Příprava maratonce musí vycházet z jeho výkonnostního růstu, a proto se poměrně přesně ví, na jaký výsledný čas je schopný se připravit. Stanovený limit je dobré znát, především když je na hranici jeho možností."

Je tedy nějaký způsob, jak dostat víc českých vytrvalců na nejvyšší soutěže? Co by se muselo změnit?

„Zprofesionalizovat přípravu. Myslím, že na tak vysoké cíle může pomýšlet jen student nebo profesionál. Potom to chce jen trpělivě pracovat a čekat."

V jaké vytrvalecké disciplíně vidíš nejvyšší šance a konkrétní talenty?

„Momentálně se daří Kristiině Mäki a to je dobře, dává příklad druhým, že to jde! A rozhodně tu ještě pár mladých šikovných běžců máme. Těžko říct, v jaké disciplíně, záleží vždy na talentu. Samozřejmě na kratších vytrvalostních tratích se výsledek může dostavit dřív."

Kam se bude podle tebe český vytrvalostní běh ubírat? Směrem k běhání pro zdraví, protože běhat na profi úrovni už prostě není tak zajímavé, anebo se ekonomické podmínky nyní natolik zhoršily, že mladým nezůstane jiná volba než začít tvrdě makat a zprofesionalizovat i svou přípravu?

„Závodění bude vždycky mládež lákat. Je na nás, trenérech, abychom jim pomohli, motivovali je, věnovali jim dostatek času a výsledky postupně přijdou. A je to možné i v našich podmínkách."

Před časem jsme s tebou dělali rozhovor do časopisu, bylo to na zimním stadionu Slavie Praha, kde hrál hokej tvůj syn. Jak to s ním sportovně vypadá nyní?

„Stále ho to baví, věnuje se hokeji. O běhání zatím zájem neprojevil. Běhá ale slušně (úsměv)."

Potatí se?

„To je téma na delší debatu u piva (úsměv)."