Marcelo, předně velká gratulace k času, který tě řadí na sedmou příčku česko-slovenských tabulek a měl by stačit na limit pro MS.

„Děkuji. Doufám, že mi atletický svaz limit opravdu schválí. Teprve pak tomu skutečně uvěřím. Ale mám velkou radost, že to vyšlo.“

Jak se ti dnes běželo?

„Nebylo to úplně snadné. Myslím, že nemám dostatečně naběhané dlouhé vzdálenosti, to jsem pocítila od 25. kilometru, kdy přišla únava. Navíc zrovna před týdnem jsem si natáhla přední stehenní sval a to mě trochu omezovalo. Musela jsem si hlídat délku kroku, trochu jsem to cítila, ale řekla bych, že na můj výkon to vliv nemělo.“

Podmínky byly jinak vcelku optimální…

„To ano, ideální počasí, na startu teplota asi 15 stupňů. Závod měl celkově krásnou atmosféru, myslím, že lepší než v Amsterdamu, kde jsem běžela loni. Celkově se mi líbila trať a hlavně bylo všude plno fandících diváků. Jen ty kopečky na mostech mi daly zabrat (smích).“

Měla jsi s kým běžet?

„Částečně, zpočátku jsem byla ve skupince, v druhé půlce, když jsem už na tom byla trochu hůř, jsem spíš tak různě přebíhala.“

Jaký byl plánovaný čas?

„Trochu lepší, ale mohu být i tak velmi spokojená. Vím, kde mám ještě rezervy, co mi momentálně chybí.“

Jak ses přes zimu připravovala? Spolupracuješ s trenérem?

„Právě že už ne, spolupráci s Tomášem Ondráčkem jsem ukončila. Ale strávila jsem dva měsíce v keňském Itenu, kde se dá běhat jen v kopcích. Byla to skvělá zkušenost, baví mě totiž i poznávat nové země a prostředí, jinou kulturu, potkala jsem tam spoustu zajímavých lidí, dozvěděla jsem se plno nových informací. Nemohu si na nic stěžovat.“

Myslíš, že se do Afriky zase vrátíš?

„Určitě bych si tento tréninkový pobyt zopakovala, osvědčilo se mi to.“

Co tě čeká teď dál?

„Ještě přesně uvidím. Trochu jsem pomýšlela na mistrovských 10 000 m na dráze, kde bych se taky pokusila o limit na svět. Ale pravda je, že toto je dost odlišná disciplína, tak raději zůstanu u maratonu a na ten se budu dál soustředit. Za měsíc bych si chtěla zopakovat Prahu, což je můj srdcový závod. Tak doufám, že si stihnu do té doby odpočinout, času není moc.“

A jak to vidíš s triatlonem, který jsi taky úspěšně zkoušela?

„Vím, že se teď musím zaměřit jen na běh. Takže jsem se bohužel rozloučila s kolem, které mám moc ráda. Ale jinak to opravdu nejde. A třeba se k triatlonu vrátím ještě později.“

Za rok se také koná olympiáda v Tokiu…

„Ano! Určitě se chci pokusit o tuhle metu, není to jednoduché. Už také vím, že maraton není jen o tom, co má člověk naběháno, je to i hodně o hlavě. Ale ještě zbývá rok času, udělám pro to maximum a co přijde, to přijde (úsměv).“