O vojně by se dalo psát ještě hodně, ale raději to zkrátím. Druhý rok jsem tedy sloužil v brdských lesích, trénoval podle možnosti, startoval na pár závodech na Příbramsku a v Praze včetně různých vojskových přeborů a o vlásek unikl prodloužení vojenské povinnosti, když rok po berlínské krizi přišla krize karibská. J. F. Kennedy měřil síly s Nikitou Chruščovem a atomová válka byla prý tehdy opravdu dva kroky od nás.

Mně pomohl ten jediný měsíc vojny, který jsem si odkroutil při vysoké škole. Propustili mne 1. srpna 1962 a vzápětí přišel rozkaz o prodloužení služby mému ročníku o dva měsíce. 

Prvním závodem v civilu byl Kysucký maraton v Čadci. V tom roce byla maratonská krize, uskutečnily se jen dva závody, ten Kysucký a pak MMM Košice. V Čadci bylo strašné vedro, běželo se skoro pořád podél řeky Kysuce na obrátku a někteří to na zpáteční cestě nevydrželi a vrhli se na chvíli do jejích vln. Plánoval jsem zlepšení osobního rekordu, ale kdepak, běžel jsem jen za 3:30:56. 

Na podzim 1962 jsem zvedl objem i kvalitu přípravy, opět mi radil nezapomenutelný dr. Fišer. Naštěstí byl toho názoru, že vytrvalost v chůzi se dá natrénovat i běháním kvalitních úseků, zatímco ostatní chodečtí trenéři běh s výjimkou přípravného období v tréninku chodce vylučovali. Na 10 km jsem se zlepšil na závodech na antuce v Milevsku na 36:36 minut a Běchovice jsem zvládl za 37:07. 

Zima 1962/1963 byla sice dlouhá a dost tuhá, ale s partou ze Strahova jsme ji přežili dobře. Přes zimu jsem běhal výhradně obecnou vytrvalost, 3 – 4 x týdně v tempu 4 – 4:20 min./km v délce od 13 do 19 km, sobotní tréninky vedly většinou ze Strahova přes Hvězdu až do Šárky a to mohlo být i kolem 22 km. 

Kvalitu jsme začali běhat až počátkem března, protože tehdy se sezóna rozbíhala daleko pomaleji než nyní. Prvním velkým závodem byl tradiční Běh únorového vítězství ve Stromovce, kde startovalo obvykle 70 – 80 běžců na trati 10 km a já dobíhal zpravidla na konci druhé třetiny startujících. Z roku 1963 nemám zachycen čas vítěze, ale můj čas na necelých 10 km byl 35:30 minut a s tímto časem jsem se závod dokončil na 43. místě, tak to trochu napovídá o tehdejší úrovni československých vytrvalců. 

Příprava s dr. Fišerem byla asi optimální, protože již na prvomájových závodech v Kolíně na dráze v Borkách jsem poprvé běžel 3000m pod 10 minut (přesně 9:42,0). Mezitím jsem přestoupil ze Slavie VŠ (s podmínkou hostování v soutěži družstev v chůzi) do Lokomotivy Kladno a tento přestup měl na moji celou další sportovní kariéru zásadní vliv. 

Za socialismu totiž byla TJ Lokomotiva sportovním sdružením železničářů a pro její členy platily volné jízdenky vlakem po celé ČSSR. Byla v tom sice různá omezení, ale v Lokomotivě Kladno panovala v tomto směru naprostá svoboda a jízdenky jsme dostávali takřka neomezeně. Cestování vlakem mi nikdy nevadilo, naopak. A tak jsem hned v prvním roce svého působení na Kladně, kde jsem i pracoval v Krajské knihovně, jezdil třeba do Prešova nebo Košic i několikrát ročně. 

Chodecký trénink byl zřejmě kvalitní, protože na jaře jsem se při Ceně SČSP ve Stromovce zlepšil na 20 km na 1:46:17,8 hod. V létě mě čekaly tři vrcholy sezóny: krajský přebor Středočeského kraje na dráze, pak mistrovství ČSSR v Hradci Králové a konečně chodecká padesátka Praha – Poděbrady. Z toho vidíte, že chůze u mne dočasně zvítězila. V příštím pokračování připojím výseky ze svého zimního a letního tréninkového plánu z roku 1963. 

/Pokračování/