DENÍK M. WEISSE: Libyan Challenge podruhé

Do Libye jsem přijel v březnu 2007 po fyzické i psychické stránce připraven jako asi nikdy předtím. Ohromná pohoda mě provázela okamžiky před startem a přetrvala i v prvních desítkách kilometrů. V klídku a pohodě jsem se držel ve vedoucí skupině až někam do 30. kilometru.

Za to, že jsem se do cíle dopotácel silou vůle mezi posledními a v závěru se dokonce strachoval o splnění časového limitu, jsem si ale mohl sám. Udělal jsem hloupost, která by se zkušenému běžci, majícímu za sebou nespočet těžkých závodů, etapáky v poušti i v Himálaji, stát neměla: prokaučoval jsem volbu bot.

O vhodnosti páru, který jsem tři měsíce rozšlapával právě pro tento závod, jsem nebyl přesvědčen a ještě týden před odjezdem jsem uvažoval, že svoji volbu změním a v Libyi poběžím v osvědčeném páru. Neudělal jsem to.

Proto jsem se závodem protrápil, do cíle dopajdal v botách připomínajících dvě krvavé vany a nohy stažené z kůže léčil ještě dlouho po návratu. Cíle bylo dosaženo, výzva zůstala. A to si tenhle krásný běh fakt nezaslouží.

V deníku psaném bezprostředně po závodě slibuji, že se do Libye vrátím. Za rok, za dva. Splnění předsevzetí se protáhlo. Rok 2008 i začátek letošního roku mě zastihly na dně, a to nejen po běžecké stránce. Oklepal jsem se, shodil dílem tréninkem, dílem přísnou nedobrovolnou dietou 25 kilo nadváhy, odběhl pár maratonů a dalších dlouhých závodů, získal zpátky sílu, pohodu a sebedůvěru. Jsem připraven složit reparát.

Vím přesně, do čeho jdu: Libyan Challenge 2010, pátý ročník, 21.-28. únor 2010.

Je to 205 km dlouhý nonstop závod v jihozápadní části Sahary, v překrásné oblasti Akkakus, s časovým limitem 75 hodin. Je to běh s veškerým vybavením pro přežití čtyř dnů v poušti v báglíku na zádech. Písek, vedro, kameny, skály. Orientace podle GPS, postup od kontroly ke kontrole. Tma, ticho a samota pouště v noci.

Vyvaruji se minulých chyb. Mimo zmíněných bot to bylo chabé ovládání přístroje GPS nebo opuštění kontrolního stanoviště v písečné bouři ve zmatené snaze za každou cenu mít jistotu splnění časového limitu.

Budu připraven psychicky i fyzicky stejně dobře jako v březnu 2007, jen lépe obut.

Na proběhnutí úžasně rozmanité trati vedené pískem, kamením, tvrdými vyschlými koryty řek, kopcovitým terénem i nekonečnými pláněmi plánuji spotřebovat něco mezi polovinou a dvěma třetinami minulého času.

Umístění? O to mi zase až tak nejde, ale přes dvacítku by to být nemělo. Hlavně si chci tenhle závod užít stejně jako moje předchozí běžecké šílenosti.

Zbývá se dobře připravit. Po fyzické stránce to bude podobné jako před minulými běhy po poušti i po velehorách. A psychická pohoda přijde sama, bude-li se vše dařit. Už mnohokrát jsem se přesvědčil, že dobře připravená hlava je důležitější než dobře připravené nohy.

A tak nejobtížnější bude jako vždy příprava finanční. Shánění sponzorů je běh na dlouhou trať.

OFICIÁLNÍ STRÁNKY ZÁVODU

STRÁNKY MICHALA WEISSE