Vedení se Daniel Orálek ujal zhruba v polovině závodu, kdy se dostal před do té doby nejrychleji běžícího Philipa von Rosena ze Švédska. Až do cíle už pak bojoval pouze s časem. A úspěšně. Ve Winschotenu tak obhájil prvenství z let 2008 a 2010. Pochopitelně rovněž vyhrál kategorii nad 40 let.

„Ten Švéd běžel od začátku jako šílenec, padesátku měl za 3:15, ale potom odpadl. Hlídal jsem si jen sebe a svoje tempo, snažil jsem se držet kilometry po čtyřech minutách. Ke konci jsem zpomalil, ale když mi řekli, že Maďar začíná můj náskok stahovat, raději jsem trochu přidal,“ popisoval po telefonu Orálek průběh závodu. „Jinak tu zase byla úžasná atmosféra, spousta diváků. Hodně jsem si to užíval.“

Letos jeho srpnová příprava dostala malou trhlinu. Po závodě na dráze v tretrách ho bolela pata a musel několik dnů vynechat trénink, pomohly teprve obstřiky od lékaře. Před Winschotenem si stěžoval i na opakující se bolest v dolní části zad. „S přestávkami mě to trápí skoro dva roky, někdy to jde až do třísel,“ říká Orálek. „Dneska to bylo celkem v pohodě, asi to ucítím až zítra.“

Přesto za svým loňským výkonem zaostal pouze o 62 vteřin. Jeho nejlepší čas z nizozemského závodu je 7:00:19. „Možná bych to dneska dal pod sedm hodin, kdybych se s někým tahal o první místo a měl motivaci běžet pořád naplno. Těžko říct. Myslím, že minimálně pětiminutovou rezervu jsem měl. Ale ke konci jsem se už trochu obával křečí. Přece jen bylo už pětadvacet stupňů a sluníčko,“ dodal vítěz.

Vrcholem sezony pro dvaačtyřicetiletého vytrvalce by měl být na konci měsíce slavný Spartathlon, kde bude obhajovat loňskou pátou pozici.

VÝSLEDKY ZÁVODU