Jak se rodí běžkyně: Klid!

Minulý týden mi to běhalo buď špatně nebo rychle. Ať je to, jak chce, během se bavím. Úterní čtyřky (2× 4 000 m) na dráze byly objevné a sobotní desítka překvapivá. Ale jedno po druhém.

Žasnu, do jakých hlubin vlastní duše mě dokáže vrhnout nedostatek kyslíku :o) Posledních pár týdnů jsem dokolečka dokola přemýšlela o tom, co bude po maratonu. Co když se to povede a jak se budu cítit, když ne. Blízko anaerobnímu prahu jsem v úterý prohlédla: po maratonu bude pondělí! Nic víc, nic míň. Běhat budu dále – dál a rychleji.

I když bych si ráda myslela, že se mě předzávodní nervozita netýká (bohatě si to vynahradím v poslední hodině před startem), začínám být pověrčivá. Proto jsem si sobotní kontrolní desítku v Nučicích chtěla nechat pro sebe. V rámci možností, samozřejmě. Řekla jsem o ní jen Radkovi, Petrovi a Marcelovi. Věděl o ní Ivo Domanský, koneckonců naplánoval mi ji on. A pak už vážně jen maminka, šest až sedm kolegů v práci a soused. 

Za bojového pokřiku pořadatele „tři dva jedna start“ jsem vyrazila rychlostí blesku – první kilometr za 4:20. V průběhu několika dalších jsem se ukáznila na vyzkoušených 5 min/km. Polovinu trati jsem bojovala s běžcem opačného pohlaví a zcela jiné věkové kategorie (všechna čest!) a poté už jen s větrem o závod. Osobní rekord na 10 km jsem časem 46:50 posunula o 8 minut ve srovnání s březnem. Vážně mám radost, i když vím, že na dalších desítkách mě místo boje s minutami čeká boj s vteřinami. Teď už ale budu ukázněná a formu ladit převážně v horizontální poloze za stálého přísunu sacharidů.

Koneckonců – už se nám to krátí. Bavím se představou těch více než 150 běžců přihlášených na Kladenský maraton a další více než stovky těch, kteří se chystají do Ostravy. Do dne D jim zbývá jen pár dní. Představuji si kila rýže, kterými se snaží doplnit glykogenové zásoby po okraj. 

Soucítím se všemi, kteří jako já každé ráno analyzují stav své tělesné schránky. Snaží se odhadnout, zda je forma na odchodu, či právě přichází. Myslím také na rodiny, partnery či partnerky a přátele všech těch běžců. V posledních dnech nebo týdnech museli chtě nechtě maraton akceptovat jako jedno z frekventovaných konverzačních témat, případně jako omluvu pro únavu nebo jakkoliv podivné nálady. Těm „svým“ bych chtěla poděkovat za trpělivost a pochopení. Běžci i neběžci – vytrvejte! V neděli naskočíme na vlnu euforie a všechno vám vynahradíme.

Tak tedy – na viděnou v neděli! Moment, ještě maličkost:

Protože jste se mnou a Tomášem Rokosem byli celou dobu i vy, přijměte naše pozvání do Restaurace U Admirála. Rezervace bude na 16:00, plán trasy od stadionu včetně převýšení případně pošlu – ozvěte se emailem. 

Katka Klouparová aka Kaacza
(Katka popisuje svou přípravu na první maraton v životě – maraton na Kladně) 

Diskuse na téma Maraton Kladno 2007 na fóru

Diskuse o kladenském maratonu z loňska

Fotografie z Kladenského maratonu 2006

Trénink na maraton

Poradna k maratonskému tréninku