Se zdravotními problémy se populární ultravytrvalec potýkal již dva týdny před Spartathlonem. „Po ultramaratonu ve Winschotenu se mi dost zhoršil problém se skříplým nervem a v podstatě jsem nemohl trénovat. Musel jsem zrušit start při Brněnském masakru a bral jsem prášky proti bolesti,“ uvedl Dan před startem v Řecku.

Do závodu však nastoupil, i když s tím, že jeho dokončení bude letos větším otazníkem než v minulých dvou letech. Zpočátku držel plánované tempo 10 – 11 kilometrů za hodinu, cítil však extrémní únavu. Spíše než panujícímu horku ji přičítal tréninkovému výpadku. „Dva týdny jsem kvůli zdravotním problémům neběžel žádný delší závod. To je příliš dlouhá pauza. Asi tělo odvyklo pravidelné zátěži,“ kroutil hlavou nad svým fyzickým stavem. Po 81 uběhnutých kilometrech prožíval pocity, jako kdyby uběhl jednou tak dlouhou vzdálenost.

Na první kontrolní bod na 81. kilometru, jehož musí běžci dosáhnout ve stanoveném limitu 9 hodin a 30 minut, přiběhl na osmnácté příčce v čase 7 hodin 28 minut a 24 sekund po startu. Na limit měl tedy luxusní náskok dvou hodin. Na ultravytrvalce však čekala těžší, hornatá část trati.

V té se Danovy zdravotní problémy zhoršily a závod ukončil. „Na stanovišti 26, po 93 kilometrech, jsem se rozhodl dále nepokračovat. Začínal jsem mít nevolnosti, ale to byl menší problém. Cítil jsem se fyzicky zdevastovaný, bolesti ve svalech byly tak velké, že mi nedovolily běžet dál. Přičítám to s velkou pravděpodobností těm práškům proti bolesti,“ uvedl po odstoupení ze závodu.

Vítězem Spartathlonu se stal Portugalec Joao Oliveira, přestože dlouho vedl Nizozemec Jan-Albert Lantink. Místy měl náskok až 45 minut. Chléb se však začal lámat po 195 kilometrech. Na stanovišti 60 z celkových 75 Lantink naposledy figuroval na prvním místě, strojově běžící Oliveira se posunul před něj. Sochy krále Leonidase se v cíli dotkl jako první v čase 24 hodin 29 minut a 8 sekund od startu. Druhý Němec Florian Reus doběhl dvě hodiny po něm.

V závodě žen zvítězila Maďarka Szilvia Lubicsová. Ve vedení byla po celý závod. Cíle dosáhla v čase 29:03:04, na 12. místě celkového pořadí.

Proč právě na Spartathlon se vracíš opakovaně?

Spartathlon je legenda mezi ultramaratony a to, že jej mohu běžet, je pro mě už samo o sobě velká motivace. Tou další motivací je to, že znám svoje rezervy a že mám šanci se ještě zlepšit.

Je pro tebe právě Spartathlon závodem č. 1 tohoto roku (vrcholem sezóny)?

Ano, Spartathlon je pro mě nejdůležitějším závodem letošní sezóny.

Chceš jej letos vyhrát?

Rozhodně bych neřekl, že chci závod vyhrát. Kromě toho, že to beru jako rouhání vůči řeckým bohům, tak v letošní startovce jsou jména jako Ivan Cudin – dvojnásobný vítěz Spartathlonu nebo Mike Morton – mistr světa na 24 hodin v roce 2012 a k tomu celá řada vynikajících běžců z Japonska nebo Německa, jako například loňský vítěz Thoms Stu nebo Michael Vanicek (3. místo 2011). Cílem je běžet co nejlépe a alespoň dokončit. Pokud se to povede, tak budu první Čech, který třikrát dokončil Spartathlon a navíc tři roky po sobě. Cokoliv dalšího jako například vylepšení osobáku nebo dobré umístění beru jako velký bonus.

Jakou největší zkušenost ti daly minulé účasti na Spartathlonu pro tu letošní? Čeho se budeš chtít vyvarovat a jak toho docílit?

Shrnout by se to dalo takto: „I když si myslím, že už to nejde, tak mám stále rezervy“. To je, ale fráze bez valného obsahu. Takže: zkušenosti člověk nasává po celou dobu závodu a je jasné, že nějakou chybu občas udělá, ale zatím jsem neudělal chybu, která by mě donutila vzdát. To se samozřejmě může letos změnit, protože 246 km je dost dlouhá doba na to, aby se i malé chyby projevily naplno. Loni to bylo například podcenění úmorného vedra, kdy jsem měl mít čepici a být trochu opatrnější ohledně zvoleného tempa a víc odpočívat. Vedro asi způsobilo slabý úžeh nebo úpal. Následná nevolnost, která pochopitelně mohla pocházet i ze samotného běhu, mi bránila cokoliv sníst nebo vypít. Druhý den jsem do cíle dobíhal úplně vyčerpaný a dehydrovaný se spálenou kůží. Takže to hlavní bude: dát si pozor na horko, vylepšit pití a jídlo.

Jaký byl tvůj nejdelší trénink v přípravě na Spartathlon 2013, (kolik hodin, případně kilometrů jsi zaběhl za jednu tréninkovou jednotku)?

Pokud bych bral jen čistý trénink, tak to bylo přibližně 40 kilometrů. Je ovšem potřeba vzít v úvahu, že do mé přípravy patří i závodění a tam jsem se v létě opravdu snažil: Moravský ultramaraton (7× 43), Transmoravský masochistický terénní běh – 100 mil, 10 lužických sedmistovek (103 km ve dvou dnech).

Je o tobě známo, že máš problémy s občerstvováním se v průběhu závodu – budeš zkoušet něco jiného než obvykle děláš, máš připravený nějaký tajný trumf?

Tajný trumf nemám. Samozřejmě se snažím vyhodnotit své předchozí účasti, odstranit chyby a vylepšit co půjde. Měl jsem konzultaci s odborníkem na výživu Vlastimilem Chadimem a snažili jsme se vymyslet co zlepšit. Není vůbec snadné jenom odhalit, v čem byl vlastně loni problém. Asi se na tom podílelo i přehřátí nebo dokonce slabý úpal nebo úžeh. Nejdůležitější změnou bude snaha jíst „normální“ stravu co nejdéle to půjde a omezit pití čisté vody, která se hůře vstřebává v žaludku. Těch změn bude více a věřím, že alespoň částečně zaberou. Bohužel na ověření nemám dost závodů, které by byly délkou srovnatelné se Spartathlonem.

Máš přehled o tom, kolik procent běžců Spartathlon obvykle dokončí?

Obvykle je to jedna třetina. V extrémních letech, jako byl ten loňský, to bývá ještě méně. Loni to byla jedna čtvrtina.

Jak jsi letos uzpůsobil přípravu, kde probíhala a jak dlouho trvala?

Je to pro mě sice hlavní závod roku, ale že by celoroční běhání směřovalo hlavně ke Spartathlonu, to ne. Příprava vlastně začala po skončení minulého ročníku. Už tehdy mi probíhalo hlavou, že bych to chtěl aspoň ještě jednou zopakovat. A kde probíhala? Převážně v Brně :). Na soustředění jsem naposledy byl někdy v roce 1991. Tenkrát jsem na ně jezdil s trenérem Sequentem. Pravděpodobně to bylo ve Žďáru nad Sázavou, tam jsme jezdívali nejčastěji.

Nejsi velkým fandou ultra v hodně členitém terénu. Spartathlon je v tom ohledu ještě „v mezích“?

Spartathlon je z převážné části silnice, v terénu vede přibližně 10% závodu, tedy něco kolem 25 kilometrů. Takže to v mezích je. Běhům v terénu se nevyhýbám, letos jsem jich běžel několik, a to i v dosti náročném terénu. Ale prostě už nejsem tak pružný a nohy mě v terénu víc bolí. MUM, ŠUTR, TMMTR, 10 Lužických sedmistovek, to vše byly běhy v terénu. V zimě jsem absolvoval i běhy ve sněhu v horách. Tam mi to ale nešlo a nebavilo mě to.

Jak chceš čelit své největší slabině – pokud ji tedy ty sám takto vnímáš – tedy rozkolísanému trávení?

To je dlouhodobý úkol, neustále na tom pracuji. Již jsem se k tomu v jedné z otázek vyjadřoval. Univerzální rada či řešení není. Je to dlouhodobý proces neustálého zkoušení.

Jak bude vypadat „aklimatizace“, bude vůbec nějaká?

Celý „výlet“ do Řecka je naplánován podle modelu z minulých let. V úterý jedeme do maďarského Szegedu, další den do blízkosti Atén, tam přespíme a ve čtvrtek je prezentace k závodu. Není tam extra nadmořská výška, žádné extra podmínky, třeba změna časového pásma. Žádná speciální aklimatizace tedy podle mě není potřeba. Jediným problémem je vyšší teplota. Ale ani v září není příliš velký rozdíl mezi teplotami u nás a v Řecku. U nás bývá 20°C, v Řecku 30°C, to je snesitelné. Ideální přípravu v teple jsem měl letos během veder u nás v červenci, ale ta mi bohužel do startu závodu nevydrží :).

V hitparádě už průběžně nepíšeš uběhnutý počet km, abychom měli přibližně přehled. Zajímalo by mne, jelikož Spartathlon poběžíš už potřetí za sebou, jestli jsi zvolil stejnou přípravu jako v roce minulém, nebo jestli došlo k nějakým změnám?

Letos jsem měl poněkud pomalejší začátek roku. Neustále jsem se cítil unavený a zlepšilo se to až po MUMu. V běžecké přípravě jsem nic extra nezměnil, ale oproti první polovině roku začínám mít o trochu vyšší kilometráž. V červenci i díky závodům to bylo přes 800 km a v srpnu to bude cca 750 km.

Vracíš se na místa, odkud jsi neodešel spokojen se svým výsledkem. Čím je pro tebe důležité sebezlepšování?

Obecně se vracím na závody, které jsem už běžel. Vím vždy, do čeho jdu. A i když jsem na takovém závodě v minulosti neuspěl, jak si představuju, vracím se tam kvůli lidem. Abych se s nimi znovu setkal nebo tam jedu z jiného důvodu, kvůli němuž se mi závod líbil. A sebezlepšování? Co se týče běhu, ano, dělám jej se snahou se zlepšit. Limity sebezlepšování jsou sice dány věkem, vím. Přesto se však stále snažím být lepší a lepší.

Nemáš problém zúčastnit se i krátkých domácích závodů. Ne vždy ti přitom zcela zapadnou do přípravy. Přesto pozvání pořadatele neodmítneš. Proč?

Většiny kratších závodů se zúčastňuji proto, protože je to pro mě trénink příjemnější než trénink na silnici nebo na dráze. Asi bych se dlouhodobě nedokázal připravovat bez toho, aniž bych závodil.

Už máš jasněji, co budeš jednou dělat, až tělo řekne dost extradlouhým bě­hům?

Běhat budu tak dlouho, dokud to tělo vydrží. Co se týče náplně volného času, v záloze mám i další varianty. Vždy jsem byl nadšený rybář. Naučil jsem se také hrát taroky a i petangue je zajímavá hra :).

Cítíš se víc jako programátor nebo tě to spíš táhne k běhu?

Programátorství je mým zaměstnáním, běh zábavou a jsem rád, že to tak je. Co se týče možnosti věnovat se běhu jako profík, dnes je to už passé. Možná to šlo před dvaceti lety, ale prostě jsem se rozhodl, že se běhu na profi úrovni věnovat nebudu a zůstal mi zábavou, koníčkem. A tak je to v pořádku :).

Zajímalo by mě – mimo téma Spartathlonu – kolik naběháš měsíčně kilometrů a jak řešíš regeneraci?

Letos je to od 600 do 800 kilometrů měsíčně, průměr mám letos 650 km. A regenerace? Tu řeším spánkem :).

Až se vrátíš zpět, co tě bezprostředně poté čeká za závody?

Z velkých závodů MS na 100 kilometrů, které by mělo být podle posledních zpráv v prosinci v Dubaji. Čeká se na podepsání kontraktu, pak to bude oficiální.

Vyhlížíš už nějaký „spešl“ závod na příští rok? Co by tě lákalo zkusit?

Ještě nemám úplně jasno. Uvažuju o závodě na Floridě na Key West, běží se z Miami, cíl je na Key Westu, což je nejjižnější část USA, 80 km od Kuby. Běžet jej chci proto, protože se na Floridu chystáme s přítelkyní na návštěvu její sestry a já hledal nějaký zajímavý závod poblíž :). Láká mě zkusit i Badwater, ale to samozřejmě naráží na finanční problém. Kdyby se našel nějaký sponzor…

A ještě k zimnímu období – zopakuješ pokus 24 hodin na Lysé hoře?

Myslím že ne. Nikdy neříkej nikdy, ale asi ne. Proč? Protože to není závod pro mě.

Jak vypadá tvůj běžný tréninkový týden?

Běžný týden je 7 běžeckých tréninků. Z toho velmi často bývá o víkendu jeden závod. Před závodem mám odpočinkový trénink cca 10 – 15 km výklus. Trénink v průběhu týdne se mění podle ročního období. V zimě delší výběhy a kopce. Později trénink tempa v ANP a na jaře tempové tréninky.

Jaký trénink jsi dnes absolvoval?

Běžel jsem závod Triexpert Cupu, dříve letního Brněnského běžeckého poháru. Byl to závod na sedm kilometrů v terénu.

A jak jsi dopadl?

Vyhrál jsem :).

Dane díky a přejeme ti, abys v cíli Spartathlonu mohl pronést stejnou větu, jaká zazněla v tvé poslední odpovědi.

Spartathlon startuje 27. září. Ultravytrvalci při něm na trase z Atén do Sparty překonávají vzdálenost 245,3 km. V roce 2011 obsadil Dan v závodě 5. místo časem 26:41:09, loni se vrátil a po strastiplné noci dokončil na celkovém 11. místě (29:26:46), devátém mezi muži. Letos figuruje ve startovní listině 340 jmen ultravytrvalců z celého světa. Vedle Dana Orálka budou na startu i plzeňský Vlastimil Šroubek a další Čech Michal Činčiala, mimo jiné účastník extrémního triatlonu Norseman.

WEB SPARTATHLONU

WEBOVÉ STRÁNKY DANA ORÁLKA