<em>Běžecká stráž</em>

Se sklenkou kvalitního antioxidačního nápoje se v ještě dobré náladě vrhám ke dveřím. Zřejmě dvojice oběhlíků Martin s Milošem přiběhla potěšit přítele. Otazník v mých očích dává tušit, že návštěvníci jsou mi neznámými. „Běžecká stráž“, představuje se ten vyšší a ukazuje mi odznak Spartathlonu.

Polévá mě studený pot. Přišel den zúčtování. Okamžik, kterého se bojí snad každý běžec. Běžecká stráž nemilosrdně prověří úplně všechno. Kontrola probíhá s pocity, že vás svléknou do naha a obnaží nejskrytější zákoutí vaší běžecké mysli. 

Usadil jsem oba pány v moderních soupravách Jezuno do křesel a nalil jim čistého vína. Odmítli a nedali se opít ani vaječným koňakem. Vytáhli z ledvinky notebook a zahájili prověřování.

Jako první přišly na řadu boty. Díky přesné evidenci každého kilometru mých šestnácti párů jsem dokázal odpovědět na všechny otázky: kam se která z bot podívala, odkud pochází nepěkný vzorek uvízlý v podrážce a proč jsou některé okousané.

Při porovnání plánů a cílů jsem dostal pěkně za uši. Neplánované zlepšení na desítce je nezajímalo, zato stovkou prošvihlých sekund v maratonu mě trápili více jak 42 minut. Za vynechaný trénink pátého srpnového dne musím za trest ještě dnes 13× za sebou vyběhnout schody na Letnou.

Revizi oblečení jsem přečkal bez problémů a tak nejhorším byl test mé stravy. Pánům se vůbec nelíbila moje běžecká snídaně před během do Drážďan: 24 koleček lineckého a ta flaška hruškovice pro doplnění tekutin je opravdu rozezlila. Jako nápravu musím po celý týden jíst jen gely a to v minimálním množství šest denně.

Dostal jsem výslednou známku 3+ a důtku s výstrahou, že pokud se mé prohřešky budou opakovat, běhání mi zakáží. Pak už mi prý nepomůže ani svěcený pot.

A jak jste prožili Štědrý den vy?