Pond?lí

Odpoledne p?ijíždím do Železné Rudy, setkávám se s trenérem a vyrážíme na obhlídku b?hatelných cest. Zjiš?ujeme, že v?tšina je pokrytá r?zn? dlouhými úseky ledu. Naše pátrání kon?í p?i setm?ní s jasným záv?rem – na zít?ejší trénink se budeme muset vypravit do nižších oblastí Šumavy. Vyrážím pak hledat místo mého noclehu, které by m?lo být 10 km od Rudy. Tenhle týdenní azyl mi poskytla lakrosová spoluhrá?ka a tak s klí?em od neznámých dve?í a s ne p?íliš vyt?íbeným orienta?ním smyslem se vydávám na cestu. Orienta?ní smysl ani tentokrát nevylepšil svou reputaci, ale nakonec po hodin? nacházím ty správné dve?e a m?žu za?ít st?hovat proviant z auta. Na schodech potkávám sousedy z vedlejších byt?, kte?í si asi myslí, že se st?huji na dobro. V krabicích totiž mám mezi jablky, celerem, ?ernými ?edkvemi, cibulí, ?esnekem a zázvorem zabudovaný také kv?tiná? s kytkou. Té nacházím její nové místo, jinak krabice nechávám krabicemi, p?ipravím si v?ci na ranní výb?h a díky tomu, že nemám možnost sednout k po?íta?i, si jdu v klidu ?íst. Za tlumených zvuk? televizí z okolních byt? ale brzy usínám hlubokým horským spánkem.

Úterý

Ráno se probouzím do slune?ného rána. Kone?n? vidím, jak to vypadá kolem. Výhled na obrovskou louku, p?ed domem náznak fotbalového h?išt? a kolem všude ovce barvou ladící až splývající s okolím. Po snídani a první fázi (4×4 km) p?ijíždí, te? už vlastn? bývalý, spolužák, ale stále v?rný kamarád a ob?asný sparring Filip aneb Lami?ka. Jedu tedy vyzvednout Lami?ku na nádraží. Projíždím p?t kilometr? dlouhou vesnicí a za celou cestu potkám akorát rozvážn? krá?ícího kon? po silnici v protism?ru. Pomalu projíždím dál. Po chvíli mám pocit, že orienta?ní smysl m? op?t moc neorientuje. Našt?stí potkávám pána svižn? ale spokojen? jdoucího proti mn?. Ptám se ho na cestu. D?kuju a ptám se jeho, jestli náhodou neshání kon?. On, že ano . Takže nádraží, p?evlíknout a odpolední trénink – výb?hy kopc? (7× 500 m) – byl už ve dvou.

St?eda

Dneska nás ?ekají stup?ované úseky 6–4–4–2 km a odpoledne lehká desítka. Z nedostatku bezledových cest vybíráme p?lkilometrový úsek a na n?m absolvujeme veškerou dnešní kilometráž. To, že jsme b?želi na p?tisetmetrovém úseku 26 km, nám došlo našt?stí až po tréninku. Ve?er d?lám salát z celeru a ?erné ?edkve a na zítra snídani, která bude brzy.

?tvrtek

P?ejíždíme do Kašperských hor. ?eká nás 32km okruh se 700m p?evýšením. Na delších trénincích si už zvykám dopl?ovat energii tak jako p?i závod?. Vybíháme tedy s kapsami nap?chovanými osv?d?enými Enervit gely a tabletami GT. Gely p?ichází na ?adu jako vrcholová prémie po hodin? b?hu na Ob?ím hrad?. V?tšina obsahu mého gelíku bohužel kon?í ve snaze rychlého zvládnutí ob?erstvovací akce na kamenech bývalé keltské usedlosti. Významnost toho místa mi pomáhá se s touhle cennou ztrátou smí?it, ale p?esto pro jistotu sáhnu i po záložní energetické tabletce. S novou energií pokra?ujeme dál. Terén je náro?ný na pozornost a je t?eba volit každý krok. Kolem druhé hodiny b?hu náro?nost terénu vrcholí, až si chvílemi p?ipadám jak figurka v po?íta?ové h?e, která za každý chybný krok ztrácí cenné body. S vystoupanými metry p?ibývá ledu a teplota klesá. Kolem t?etí hodiny b?hu se marn? snažím zmrzlými prsty rozbalit poslední tablety. Zkušenost pro p?íští zimní výb?h: vybalit z efektního papírového obalu p?edem. Poslední ?ást trasy už sestupuje zpátky pod m?sto a kon?í prudkým stoupáním na nám?stí Kašperských Hor. P?ibíháme po více jak t?ech hodinách lehce strhaní ale spokojení.

Hned vedle nám?stí bydlí shodou okolností Lami?kovi p?íbuzní, u kterých se sprchujeme a z?stáváme chvíli povídat. Paní domu nosí vytrvale na st?l n?jaké ob?erstvení. P?estože mám v sob? svojí dávku R2ky, neodolám ?erstvému šumavskému chlebu s mrkvovou pomazánkou. Mám také strašnou chu? na obrovskou kremroli, která je na stole, ale našt?stí rychlé cukry z R2ky zabraly v?as a tak zahnaly tu neodolatelnou chu? d?ív, než jsem se osm?lila po kremroli sáhnout… (což je co ?íct . Na cest? zpátky si dává Lami?ka ješt? bor?vkové knedlíky. Trochu se mi spouští sliny, ale vím, že na m? ?eká celerovo-?edkvový salát, který – nevím pro? – nechutná ani Lami?ce ani trenérovi , a tak mám o jídlo postaráno na pár dní dop?edu.

Pátek

Prší. V dopolední fázi jsou kopcovité úseky a posilování, odpoledne pak leh?í patnáctka. Kv?li ledu m?níme plán cesty ale nakonec se i alternativní trasa povedla. Za?íná foukat vítr a my jedeme dom?. Ano – salát.

Sobota

Lije. Fotbalové h?išt? se p?es noc zm?nilo v bazén a potok v menší ?eku. Vítr se m?ní v poryvech z vánku po vich?ici. Ovce zmizely. P?emýšlíme, jak absolvovat poslední trénink. Možností není moc: a) po?kat až vich?i?ka p?ejde b) odb?hat trénink na louce p?ed domem, kde na nás asi nic nespadne c) vyjet o den d?ív sm?r Praha. Protože louka m?la kvalitou blízko k napušt?nému fotbalovému h?išti, rozhodli jsme se po?kat a mezitím se p?ipravit na p?ípadnou rychlou evakuaci do Prahy, kde by se dalo zajít na b?hátko. Za hodinu se vítr trochu utišil a tak jsme vyrazili na poslední trénink – rychlejší patnáctku. Odpoledne ukon?ujeme soust?ed?ní symbolicky u kafe v místní hosp?dce a v euforii z uplynulého týdne plánujeme brzký návrat.

Veronika Brychcínová