Přiznám se, že tento článek se mi nepíše lehce. Jednak z toho důvodu, že není vlastně ani o čem psát, protože jak už víte, Veronika zhruba měsíc – až do 24. 4. nemohla běhat, jednak proto, že teď sice má za sebou první tři lehké tréninky, ale pořád není jisté, jak její organismus bude reagovat na ostřejší zátěž a zda se zánět v noze a luxace hlavičky lýtkové kosti nevrátí.

Ve vrcholovém tréninku neplatí, že závodník realizuje pouze plánované tréninky a trenér určuje intenzitu a objem příslušného zatížení. Je nutné přihlížet také k tomu, jaké rezervy tělesné a psychické jsou vytvořeny pro zajištění zátěže, která je v určitých obdobích vyhrocena na maximum. Tedy co všechno běžec musí ještě kromě běhu v běžném životě udělat navíc, aby bez potíží unesl takovýto maximalistický trénink. Na co všechno musí člověk dbát, aby se vyhnul následným tělesným potížím, které jsou vždy spojené s rozhozenou psychikou a ne příliš pozitivními náladami. Tohle všechno se v neposlední řadě dotýká také osobních sociálních i duchovních potřeb. 

Veronika je sice tvrdá ženská, ale také citově velmi jemná, která si na svůj život musí vydělávat, je ryzí amatér, a to stojí spoustu času a úsilí, které by potřebovala věnovat regeneraci svých tělesných a psychických sil. Když je člověk v každodenní pracovní „mlejnici“, ani si pak pořádně neuvědomuje, čemu se vyhnout a jaké záliby si odříci. A i když je v určitém období vaší životní prioritou určitý běžecký výkon, vy musíte žít a vydělat si nejen na běžecký chléb. 

Když je člověk mladý a má v sobě tu obrovskou víru, že zvládne všechny problémy, může někdy podcenit nebo přehlédnout, že už je toho všeho, co dělá, příliš. Tohle všechno ale člověk pozná, až když skutečné problémy přijdou. Jejich příchod je zvláště u charakterních závodníků doprovázen více či méně skrytými emocemi, a to jak u závodníka, tak u trenéra. Trápíte se z obav blízkého termínu závodu, protože oba dobře víte, co všechno je v tréninku nutné udělat, aby výsledek byl úspěšný a oba víte, co zatím nemůžete v tréninku plnit. Zakoušíte nejistotu, naštvání a chodíte okolo sebe po špičkách, protože dobře víte, co všechno jste pro věc udělali a ono to stejně nestačilo. A pokládáte si tisíce otázek, co kdyby se trénink třeba nevyhrocoval na takové maximum, pak by nějaké „ofouknutí“ s přehledem ustála, a protože je tak dobrá, stejně by ten limit zaběhla … Ale také je to pro oba výzva, abyste to všechno překonali. 

A tak snad tahle nepříjemná zkušenost může být v budoucnosti i ziskem. Pokud nás to ale přiměje k jisté pokoře a také ke změně současného hektického životního stylu a uvědomění si, že člověk potřebuje také odpočívat, aby ve sportu dosáhl, po čem touží. 

Když si člověk tohle přizná, je tahle zkušenost sice draze zaplacená, ale nakonec dobrá zkušenost. Protože všechno v životě pravděpodobně mít nemůžeme, něčeho se musíme vzdát. Jaký hodnotový žebříček si nastavíme, jaké hodnoty budeme vyznávat, záleží jen na nás. Věřím ale, že navzdory současným potížím se nakonec úspěšná běžecká seberealizace Veroniky dostaví.

Vladimír Korbel

Vladimír Korbel je jedním z trenérů, kteří nabízí své služby i široké veřejnosti. Čtěte více na stránce Trénink