Jirko, co říkáš na Wandersovy rekordní výkony na 10 km a půlmaraton?

„Julienovy výkony jsou fantastické. Už jak na podzim posouval rekordy na desítku, bylo skoro až neuvěřitelné, že běžel 27:32, a pak bez vodičů na Silvestra 27:25!“

Čekal jsi, že by tyhle rekordy Mo Faraha mohly padnout?

„Popravdě jsem to čekal a myslím, že se dočkáme minimálně na 10 km ještě zlepšení. Potkal jsem ho v Itenu na podzim týden po závodě v Durbanu, kde běžel 27:32, a když jsem mu gratuloval a ptal se, co dá, říkal, že by rád běžel pod 27:00, tak uvidíme. Co se týče půlmaratonu, bylo jasné, že když se zlepšil na všech distancích a loni běžel 60:09, že pod 60:00 zaběhne. Na závod jsme se dívali v přímém přenosu a tipoval jsem, že by 59:30 mohl dát. 59:13 je opravdu masakr. V neděli má běžet silničních 5 km v Monaku, kde se nejspíš pokusí o další evropský rekord.“

Takže ho znáš osobně?

„Ano, známe se. Už první rok, co jsme tu byli, tak jsme si ho všimli.“

Jak přesně v Itenu trénuje? Má nějaké speciální podmínky?

„Snažil se vše trénovat s Keňany a v nejlepším případě jim ke konci i nastupovat a porážet je. Každým rokem se zlepšoval a vytvořil si kolem sebe skupinu cca 10–15 Keňanů, výkonnostně mírně slabších než on, a s těmi trénuje svůj program. Oni mu pomáhají a on je na oplátku bere na závody do Švýcarska.“

Víš, jak vypadá jeho příprava?

„Trénuje velmi tvrdě, některé své tréninky zveřejňuje na sociálních sítích, a když znáte ty cesty, kudy to běží a v jakém tempu, tak si jen říkám: „No ty vole“ (smích).“

Běžel jsi něco s ním?

„Na podzim jsem se dvakrát přidal do jeho skupiny na ranní klus. Poprvé jsem odpadl po 5. km, které jsme probíhali za 18:24 (první byl za 4:00), začal ale kopec a tempo se pořád drželo. Podruhé jsem odpadl na 10. km (z patnácti), kdy se běželo „docela vlažně“, tedy něco kolem 3:50/km, ale pak najednou tempo do kopce poskočilo na 3:30 (úsměv)."

Jak ses cítil po takové lekci?

„Popravdě na obou bězích jsem si připadal, jak totální hobík, začátečník, potréninkové rovinky to ještě umocnily. Je mnohem rychlejší než jeho osobáky na kratší tratě. Určitě i tam dojde k výraznému zlepšení.“

Co podle tebe stojí za jeho úspěchy?

„Je totální profík a neřeší věci okolo. Trénuje, jí a spí. Určitě přes 300 dní v roce je v nadmořské výšce. Taky za ty čtyři roky, co ho sleduji, jsem si nevšiml, že by byl někdy zraněný, což si myslím, že je taky zásadní. Je skromný, ale má neskutečnou závodní i tréninkovou mentalitu, nestaví si před sebe žádné limity. Jeho somatotyp je také skvělý. Určitě mu Keňa výrazně pomáhá, tak kvalitní sparingy by v Evropě nenašel. A když je v Keni období dešťů, tak si jich pár vezme s sebou a trénují ve Svatém Mořici.“

V Itenu se už pořádně zabydlel…

„Ano, má také keňskou přítelkyni, která provozuje restauraci, i když je původně učitelkou angličtiny, takže má pravidelnou kvalitní stravu. Třeba mu i ty kozí vnitřnosti s rýží, které občas jí, zvedají výkonnost. Popravdě mně taky chutnají (smích). Dříve jsem u něj viděl pár postů na Instagramu, jak zaplácl oběd čínskou nudlovou polívkou.“

Nemyslíš, že je zatím ještě dost mladý na delší distance? Po rekordním půlmaratonu mluví i o maratonu…

„Podle mě by měl zkusit běžet maraton co nejdříve. Právě mládí a aktuální výkonnost mu dávají velké šance, že by to mohl zužitkovat. V tréninku běžel už běhy přes 40 km a dlouhé běhy má téměř každý týden. Naběháno na to určitě má.“