Nevím, jestli o to budete stát, ale dal bych vám pár rad ze svých zkušeností. 

V následujících dnech je třeba pečlivě dodržovat pitný režim, raději si pití připravte ráno na celý den, ať máte přehled, kolik toho za den vypijete. Den před závodem už se nedá nic dohnat a při samotném závodě ztracené tekutiny v žádném případě nestačíte doplňovat, velký příjem tekutin naopak váš organizmus ještě více zatíží. Pít však musíte až do startu, nejlépe každou čtvrthodinu 1dl. 

Samozřejmě je nutné naplnit vaše tělo energií a připravit je na velký energetický výdaj. Tři až čtyři dny před startem je třeba zvýšený příjem sacharidů, nejlépe ve formě těstovin, brambor, pečiva nebo sušeného ovoce. Je dobré se vyhnout tzv. rychlým cukrům, takže určitě ne čokoládu nebo cukrovinky. Ale hlavně jezte a pijte, na co jste zvyklí, experimentovat se nevyplácí.

Já se letos bohužel zúčastním maratonu jen jako spolukomentátor České televize. Raději bych byl na startu s vámi a pokoušel se splnit olympijský limit nebo ještě raději bych už měl limit v kapse z maratonu v Curychu, kam jsem byl přihlášený. 

Nedá se nic dělat, zdravotní problémy mi přípravu na jarní maraton znemožnily. Chtěl jsem letos pro limit udělat maximum, tak jsem začal velmi úzce spolupracovat s Róbertem Štefkem, ale od začátku jsem měl problémy se zdravím. 

Nejdříve mě po deseti dnech tréninku začala bolet achilovka. To se naštěstí rychle vyřešilo aplikací rázové ultrazvukové vlny. Už dva dny po zákroku jsem mohl bez bolestí běhat, a to už mi tam pěkně vrzalo. Achilovka byl možná signál, že není něco v pořádku, protože mě bolela jen jednou před 12 lety. 

Další zranění přišlo na soustředění v Tatrách, kde mě po týdnu tréninku začalo bolet v kotníku. Běhal jsem přes bolest, která byla někdy dost velká, takže jsem přestal kulhat někdy až po 10 km. 

Po měsíci a půl kulhání, kdy jsem to zkoušel léčit různými způsoby, jsem podstoupil několik lékařských vyšetření. Nakonec až magnetická rezonance ukázala, že mám u hlezenního kloubu váček s tekutinou, kterou museli odsát. 

Navíc jsem si přetěžováním druhé nohy udělal únavovou zlomeninu na holení kosti. Tím pro mě olympijský sen skončil. Pak jsem byl u pana Krska, který mi řekl, že důvodem všech mých problémů je, že celé tělo není v pořádku a není schopno pracovat na 100 %. Tak nyní dodržuji léčebnou kůru a věřím, že brzy bude vše v pořádku.

Vám přeji, ať vás žádné zranění nepotká a ať si můžete vychutnat ten krásný pocit, když proběhnete cílem a víte, že jste překonali nejen 42 km, ale hlavně sami sebe. Důležité je pro úspěšné zvládnutí maratonu správně rozvrhnout tempo podle toho, jak jste natrénovali. Také je nutné tempo upravit podle počasí – když bude teplo, trochu zpomalte. 

Tak nashledanou v cíli!

Pavel Faschingbauer