Samotnou kapitolu pak tvoří podmínky v době závodu, tedy vedro a vlhkost. Jedno pak nejde oddělit od druhého a ten, kdo se se vším nejlépe popasoval, z toho mohl profitovat.

Mnohé bylo řečeno a napsáno našimi závodnicemi na sociální sítě a nemíním se pouštět do diskuze, která by byla velmi sáhodlouhá, byť jsem to měl původně v plánu, a jen se spokojím s konstatováním, že podmínky byly opravdu náročné, ale domnívám se, že byly kompromisem chtěného a možného. Za sebe říkám, že jsem rád, že se Olympiáda vůbec uskutečnila, a velmi si cením nezměrného úsilí Japonců, kteří vše v dané covidové situaci organizovali! 

Jak hodnotím české běžkyně? Evu nemá význam závodnicky hodnotit. Odjela do Sappora s nejlepším výkonem z Češek, a třebaže nebyla před odletem stoprocentně zdravotně fit, nedivím se její touze odcestovat a dosáhnout na OH nejlepšího možného výsledku. Ani se nedivím víře, že noha po odpočinku bude schopná maratonské zátěže. Zpětně by to možná hodnotila jinak, ale nikdo nemá věšteckou kouli a signály od doktorů do té doby byly ve prospěch závodu. 

Marcela, která měla druhý nominační čas a je mou svěřenkyní, předvedla výkon, který podle mne odpovídá jejímu nominačnímu výkonu. Přiznám se, že na základě posledních tréninků jsme čekali, že může běžet rychleji, resp. atakovat vyšší pozice, ale vedro ji k tomuto výkonu – podobně jako mnoho dalších běžkyň – nepustilo. Ačkoli běžela přesně podle plánu až do cca 20. km, tak ji teplo také semlelo. Stál jsem na občerstvovačce na 20., 30. a 40. km a na 30. km bylo moje jediné přání, aby závod ve zdraví dokončila!

Zatímco na půlmaratonu byla ještě pouhé cca dvě minuty od vítězky, v druhé půlce se to pak natáhlo na plných 12 minut. Marcela doběhla do cíle jako nejlepší z českých běžkyň na 52. pozici (2:39:29), když za sebou nechala 36 dalších maratónkyň, přičemž 35 z nich mělo zaběhnutý výkon 2:29:30 a lepší.

V tomto kontextu hodnotím její výkon pozitivně, a pokud bych se podíval na celý její příběh posledních několika let, tak se mi vkrádá do úst slovíčko “neuvěřitelné”…

  Třetí z našich běžkyň v Sapporu Tereza Hrochová od začátku deklarovala, že velmi trpí absencí osobního trenéra. Nevím, do jaké míry se to mohlo podepsat na jejím výkonu nebo kolapsu v den závodu, ale přesto se na start postavila a postupně se posouvala pořadím nahoru. Před startem jsem byl v kontaktu s jejím osobním trenérem a říkal také o Tereze, že si do Sappora přivezla životní formu.

Z toho pohledu možná mohla mít podobně jako Marcela smíšené pocity, ale věřím, že s odstupem času vyhodnotí svůj olympijský maratonský debut pozitivně, a především jako velkou zkušenost a vklad do dalších let, protože je z daného tria našich běžkyň nejmladší. Vždyť také ona za sebou nechala plejádu děvčat s osobáky třeba i výrazně pod 2:27 a svým umístěním (58. příčka) a výkonem 2:42:25 určitě nezklamala. 

Český tým rozhodně nepropadl a umístění odpovídají situaci, která aktuálně v běžeckém světě je. Tedy že maraton se stává velmi populární záležitostí a na silnici se zaměřuje stále více běžců a běžkyň, tudíž i konkurence je tam enormní. Může nás však těšit velká konkurence u našich děvčat, kdy máme kromě výše uvedených další skvělou maratonkyni Moiru Stewartovou ještě v záloze. Děvčata by z této zdravé rivality mohla profitovat například již příští rok na ME v Mnichově, kde budou jistě lepší klimatické podmínky pro dobrý výkon a logicky také větší šance na zajímavý výsledek, a to třeba i v soutěži týmů, která bude opět součástí mistrovství. Přitom díky již známým entry standardům by naše čtyři děvčata měla mít jistotu startu už nyní (entry standard EAA je 2:32).  

Jan Pernica je reprezentačním trenérem a osobním koučem Marcely Joglové