Na správný způsob vázání běžeckých bot má vliv obrovské množství faktorů od stavby nohy a způsobu běhu až po typ boty a šikovnost prstů. Časem si najdeme svůj postup a získáváme jistotu. Pak si přineseme domů nové boty, na kterých, jak praví prospekt, výrobci uplatnili zkušenosti desítek předních běžců a použili nejmodernější technologie. A náš starý osvědčený dvojitý uzel je najednou k ničemu. Laboratoře neustále hledají optimální poměr pevných ale klouzavých umělých vláken k přírodní bavlně, která sice neklouže, ale zato ji nedonutíte, aby se například ve vlhku neprotáhla do neúnosné délky. Konstruují se nové směsi, vymýšlejí nové průřezy vláken, ale nakonec je stejně nutné botu pořádně zavázat.

Učit se metodou pokusů a omylů je spolehlivá, ale někdy také bolestivá cesta. Někdy není špatné těžit ze zkušeností ostatních. Ostřílení běžci vám řeknou, že jinak si vážou botu, když se chystají vyrazit na dlouhý nedělní výběh, jinak na trénink sprintů, závod na deset kilometrů a úplně jinak na maraton.

Zatímco sprinter nebo běžec středních tratí si může dovolit utáhnout nohu jako do svěráku, vytrvalec by se stejným vázáním neuspěl. Velice často se stává, že noha při delším běhu oteče a pak je nutné nechat jí jistou volnost hned na začátku. Přitom ovšem klička musí zůstat co nejpevněji utažená. Někteří běžci si vypomohou jednoduchým, ale účinným trikem. Skrčí prsty v botě nebo ohnou špičku a pak už jim nic nebrání utáhnout tkaničku plnou silou. Rozvazování kličky se zabrání snadno, když již zavázanou botu zajistíte obyčejným uzlem. Po běhu se sice bude uvolňovat o něco déle, ale nebezpečí rozvázání na trati je omezeno na minimum.

Konstrukce moderní běžecké boty ale umožňuje mnohem víc než pouhé zavázání. Správným způsobem provlečení tkaniček můžete kompenzovat jak některé anatomické nedostatky vaší nohy, tak i vliv běžeckého stylu. Systematicky se tématu vázání tkaniček věnují i někteří výrobci. Jiný způsob doporučí pro ty, kdo mají problémy s prokluzující patou, jiný pro ty, kterým při dlouhém běhu modrají nehty na palcích, pro běžce s vysokým nártem, s úzkou patou a širokým chodidlem nebo s bolestmi v horní části nohy. Tak názorný popis vázání, jako zde pod odkazem jak si správně zavazovat tkaničky, zřejmě nenajdete nikde jinde.

Poučení můžete nalézt i ve dvou následujících videosnímcích. Ten první ukazuje, k čemu je možné použít poslední dvě dírky na botě, když chceme co nejlépe zafixovat patu.

Druhý snímek předvádí postup, jak se obejít bez uzlíku a přitom mít jistotu, že tkanička vydrží zavázaná.

Určitě ale existují další, zde nepopsané postupy, které používáte. Budeme rádi, když se o ně podělíte i s ostatními čtenáři.