Nejdůležitější otázka je, jaké je to zranění a zda se vůbec týká běhu. Pokud vás třeba přejede auto, nebo spadnete někde ze schodů a zlomíte si svojí šikovností nohu, nedej Bože snad i něco horšího, tak tohle se opravdu nedá počítat mezi běžecká zranění, stejně jako když na vás při tréninku v bouřce spadne strom, či si z vás udělá blesk hromosvod. To jsou sice zranění, která vznikla při běhu, ale ne ze zátěže, a navíc při takovém úrazu je stejně už asi všechno jedno. Tam pomůže obvykle jen zázrak.

Ale existuje řada problémů, které si přivodíme sami vlastním tréninkem a hlavně pak jednostranným přetížením svalových partií nebo i úponů a kloubů.

Mezi nejčastější potíže se dají počítat natržené svaly, vazy, úpony nebo záněty šlach, bolesti různých kloubů či jejich částí, záněty okostice nebo případně únavové zlomeniny. Existuje i řada dalších zranění, ale o stanovení jakékoliv podrobné diagnózy vždy rozhoduje odborný lékař po důkladném vyšetření a nejlépe po spolupráci s fyzioterapeutem. Tady se nedá nic uspěchat, a i když existuje řada léčebných postupů, které mohou léčbu urychlit, je nutné je opravdu dodržet. Je tu ale jedno „ale". Už vidím, jak mě budou odborníci bít po hlavě, hlavně lékaři, za to, co to tady píši za nesmysly. Jenže já si myslím, že to má něco do sebe. Zkusím vám svůj pohled na tento problém trochu vysvětlit.

Zranění vás totiž na rozdíl od nemoci nevyřadí naprosto úplně z jakékoliv jiné pohybové aktivity, pokud není samozřejmě tak vážné, že se hýbat nemůžete. Je tedy možné neustále nějakým náhradním způsobem udržovat alespoň částečně trénovanost. Pak se vás dotýkat slova jedné písně nezapomenutelného Petra Nováka, který v ní zpívá: „Návrat na závodní dráhu je horší nežli začátek…", protože průběžným různorodým tréninkem nemusí dojít k velkému a dlouhodobému poklesu funkční zdatnosti. V rámci možností je dobré se nějak hýbat tak, abyste nezatěžovali zraněné místo, třeba jízdou na kole, plaváním nebo posilováním.

K tomu poslednímu bych se oklikou trochu vrátil.

Převážná většina běžeckých zranění vzniká z jednostranného přetížení některých částí těla, jak tréninkem, tak nesprávnou technikou běhu. V okamžiku, kdy už k tomu došlo, je to adekvátní odpověď vašeho organismu na to, že jste něco přehnali a neděláte to správně.

Bohužel vyléčením problémů se potíže automaticky neodstraní, protože se sice zranění dejme tomu zahojilo, ale přetížení a napětí ve svalech existuje pořád a při prvním kvalitnějším běžeckém tréninku se s velkou pravděpodobností znovu objeví.

Proto je nutné již v průběhu zranění v rámci udržovacího tréninku začít pracovat na vyrovnávacích cvičeních a na posilování okolních svalových partií tak, aby se napětí vyrovnalo, odstranila se příčina potíží a neřešil se jen, jak to mají lékaři v oblibě, důsledek.

S posilováním je proto vhodné začít tak brzy, jak to jen půjde, tedy když už téměř nic nebolí. Je ale nutné improvizovat tak, abychom si znovu nepoškodili hojící se problém. Díky tomu se vlastní léčení také značně urychlí a hlavně budete moci naskočit bez obav do tréninku, protože příčina potíží by měla být tímto odstraněna.

Samozřejmě zase musíte začít postupně zatěžovat zahojené problémové místo, ale díky tomu, že jste prováděli náhradní trénink, není pokles výkonnosti tak velký a poměrně rychle a snadno se dostanete do původního plánovaného tréninku.

Tolik jen zběžný pohled na věc a nápad, který zcela jistě praktikuje řada z vás a také všichni fyzioterapeuti, ale přesto jsem považoval za důležité to zopakovat a zdůraznit, protože si myslím, že je to jedna z cest, jak si hodně rychle pomoci a dostat se dříve k tréninku a závodění.

Detailní rozbory jednotlivých zranění, nejlepší postupy k jejich léčení a odstranění dalších problémů nebudu rozvádět. Od toho jsou jiní studovaní a ostřílení specialisté a ne já. Můj pohled je jen laický, i když odzkoušený letitou praxí.

Přesto vám přeji, aby se vám jakýkoli problém raději vyhnul. Dá se tomu předejít důsledným dodržováním různých vyrovnávacích a protahovacích cvičení.

Uvědomte si to hlavně tehdy, když se vám do toho nechce a řekněte si, že je lepší teď několik minut denně něco dělat, než pak několik týdnů nahrazovat problematicky vlastní trénink a čekat na vyléčení něčeho, co vůbec nemuselo nastat.