Teplická Doubravka: od Ladislava Kořána k Jakubu Živcovi

„Bylo mi dvacet, bylo těsně po válce a mě zajímala atletika. Trénoval jsem na okruhu, kde se závod koná dodnes. Závodil jsem za SK Slavii Praha, ale jako Severočech jsem sjezdil hodně míst v okolí. Tehdy se běhávalo v Litoměřicích, Ústí nad Labem a v Mostě a my chtěli něco podobného připravit v Te­plicích,“ vypráví o počátcích Běhu kolem Doubravky letošní pětaosmdesátník Ladislav Kořán, na svůj věk neuvěřitelně vitální.

„Jakmile jsem se trochu uchytil ve Státech, kam jsem emigroval z ČSSR, pokračoval jsem v tréninku a závodění. Běhal jsem hodně městské silniční běhy v USA, kde už tehdy startovaly tisíce kondičních běžců. V šedesáti jsem ještě dal maraton  za 3:15, aktivně jsem závodil téměř do osmdesátky.“

Co se zatím dělo s teplickým během? Teplice byly odjakživa hlavně fotbalovým městem, ať se zdejší klub jmenoval před válkou Teplitzer FC, nebo po ní Jiskra Teplice, Sklounion a nyní FC. Ostatní sporty už lázeňské město nedokázalo na vrcholové úrovni uživit. Teplickou atletiku zastupuje dlouhá léta TJ Hvězda Trnovany, bohužel tento klub nemá ideální podmínky pro svoji činnost, protože Teplicím chybí důstojný centrální atletický stánek. Ovšem „Doubravka“ přežila i nejhorší období díky obětavosti několika generací známějších i pozapomenutých pořadatelů. Klasický běh dospělých na 4200 m byl postupně rozšířen o dětské kategorie, kterých se přes dušičkové počasí s mlhami nebo deštěm každoročně zúčastňuje velké množství dětí ze základních škol a sportovních oddílů.

Pro účast dětí má rozhodující vliv spolupráce atletů s Domem dětí a mládeže Teplice a přes obavy ředitelky závodu Jitky Kopecké ze školních prázdnin bylo malých běžců na startu jako máku. Před 15 lety se konečně dočkali také vytrvalci, kterým se zdála klasická trať příliš krátká, a tak pro ně organizátoři přidali do programu terénní desítku, sestávající ze čtyř okruhů kolem Doubravky.

„Běh se nyní koná jako Memoriál Vladimíra Duška, který měl na prosazení desítky největší podíl. Byl to skvělý člověk, obětavec, jakých je málo. Je to hodně jeho zásluhou, že se tradice závodu nikdy nepřerušila,“ říká o svém předchůdci známý teplický maratonec Josef Kalát.

V listině vítězů najdeme mnoho vynikajích atletů minulosti. Rekordmanem v počtu vítězství (bylo jich celkem devět, z toho šest v řadě v letech 1969 –1974) je člen Dukly Praha Stanislav Hoffman, jen o tři méně má na svém kontě v letech 1954 - 1960 ústecký „Fredy“ Štubner. V posledním desetiletí stál na nejvyšším stupni pětkrát další severočeský běžec Vladimír Pospíšil, čtyřikrát tleskali diváci Petru Kirschovi.

Protože někdejší výletní restauraci Panoráma pod Doubravkou stihl osud mnoha jiných podobných zařízení a objekt se pomalu mění v ruinu, přestěhovalo se zázemí závodu do areálu tenisových kurtů LTC Doubravka Teplice. V místnosti klubovny skoro nebylo k hnutí, diskutovali zde pamětníci i mládež. Ladislav Kořán ukazoval se zaujetím sošku Miroslava Tyrše, kterou obdržel za svá tři vítězství a kterou nyní vlastní pořadatelé. Ta je nepřenosná, vítězové všech kategorií a další na předních místech však byli odměněni mimořádným množstvím pohárů a věcných cen.

Šedesátým pátým vítězem…se stal talentovaný český junior Jakub Živec, který s převahou vyhrál hlavní závod na 4200m v čase 14:04,8 před lyžařem Janem Hamrem. 23letý lyžař Dukly Liberec a bývalý juniorský reprezentant v běhu do vrchu Jan Hamr, který pochází z Teplic a ve zdejší Lokomotivě také začínal sportovní dráhu, zvítězil suverénně v dalším, vloženém závodě na deset kilometrů, když se posledního soupeře zbavil již ve druhém ze čtyř okruhů. Podobně suverénně jako oba muži si počínala nejrychlejší žena hlavního ženského závodu, chomutovská Jitka Bělohlávková, která zvládla 1600m dlouhou trať za 7:00,6 min. V závodě na deset kilometrů s nás­kokem zvítězila Renata Hájková (Maratonstav Úpice).

Přes panující dušičkové počasí bylo na Panorámě veselo a pamětníci se dohodli, že se opět sejdou za pět let, to už bude teplické Doubravce sedmdesát. „A zase u toho bude Dana Zátopková a Láďa Kořán,“ dodal kdosi a vůbec to neznělo jako pouhý bonmot.

VÝSLEDKY ZÁVODU