Příznivci sportu vědí, že jste bývalá výborná atletka. Jaké byly vaše nejoblíbenější disciplíny a jaké jsou vaše osobní rekordy?

Když jsem začínala s atletikou, běhala jsem přespolní běhy. A na dráze vše, co se dalo. Nejvíce 300 metrů, s přechodem do dorostu tedy 400 metrů. Později jsem se začala specializovat na osmistovku a už jsem u ní zůstala. Osobní rekordy mám na čtyřstovku 54,84 a na osmistovku 2:01,88.

V kolika letech jste s atletikou začínala? V čem jste tehdy byla nejlepší? Zkoušela jste také nějaké jiné sporty?

S atletikou jsem začínala v deseti letech. Jak už jsem se zmínila, běhala jsem vše, co se jen běhat dalo. Ale taky jsem ráda skákala do dálky, běhala jsem štafetu, sprinty, krátké překážky. Před atletikou jsem zkoušela gymnastiku, ale nelíbilo se mi, že o všem nakonec rozhoduje porota. Proto se mi daleko víc zalíbila atletika. Tam každý bojuje sám za sebe, nikdo jiný o vás nerozhoduje.

Diváci vás mohou vídat na tratích pražského půlmaratonu pravidelně již od roku 2005.

Půlmaraton jsem si tehdy chtěla jen vyzkoušet, ale ten závod byl tak úžasný, že jsem si řekla, že příště půjdu znovu. Později jsem si vyzkoušela i maraton, ale to už je na morálku. Určitě si maraton ještě zaběhnu, ráda bych na něj zkusila vyrazit někam do ciziny.

Kdo si porovná vaše výsledky, zjistí, že se rok od roku zlepšujete. Kam až se váš výkon může vyšplhat?

Myslím že se v půlmaratonu mohu dostat někam k času kolem 1:25. Ale nemám mnoho času na trénink, a tak budu ráda, když se ještě zlepším o nějakou tu minutku.

Jak intenzivně trénujete? Kolik kilometrů naběháte za měsíc? Držíte se nějakého tréninkového plánu nebo běháte jen podle citu a chuti?

Jelikož jsem vrcholovou atletiku dělala osm let, nemám potřebu pouštět se do intenzivního tréninku. Trénuji podle chuti. Jde mi hlavně o to, abych se udržela v kondici. No a taky abych vedle manžela vypadala trochu sportovně.

Kde běháte nejraději? Dáváte přednost tartanu, asfaltu, nebo běhu v přírodě?

Nejraději běhám v přírodě, někde, kde není asfalt a kde si tolik neničím nohy. Na tartan chodím, jen když s manželem odjedu na soustředění.

Stíháte k rodinným povinnostem a běhu ještě nějaké další sportovní aktivity?

Někdy se zúčastním i triatlonu. To mě baví snad ještě víc než samotné běhání. Na kole toho sice moc nenajezdím, ale ráda plavu. S dětmi jezdíme na kolech a občas si s holkami vyjedu na kolečkové brusle.

Na podzimní Grand Prix pravidelně skvěle běháte pětku, ale vraťme se ještě k tomu zmiňovanému maratonu. Vzpomínáte si na pocity v cíli? Jak jste se tehdy připravovala?

Maraton jsme běžela dokonce dvakrát, ale po každém závodě jsem měla velké problémy se zády a stehenními svaly. A celkové pocity? Byla jsem strašně ráda, že jsem to absolvovala, ale na druhou stranu jsem byla tak zničená, že jsem si říkala: „Proč to děláš?“ Musím říct, že jsem se nijak speciálně nepřipravovala. Jen jsem si deset dnů před maratonem proběhla 25 kilometrů, abych věděla, jestli to vůbec můžu zvládnout.

Vrcholový desetibojařský trénink se od vytrvaleckého dost odlišuje. Ale až jednou váš manžel nebude omezován režimem desetibojaře, nevylákáte ho na některý běh s sebou? Jdete se někdy jen tak proběhnout spolu?

Myslím, že Roman si se mnou určitě někdy zaběhne půlmaraton, ale k maratonu ho asi nepřesvědčím. No, uvidíme. V přípravném období si s Romanem někdy zaběhám. Někdy se mnou jde závod na pět kilometrů a sem tam mě i porazí.

Celou vaši rodinu jsme mohli vidět na Mladých Běchovicích, teď zase na Újezdské sově. Jak se dětem na podobných akcích líbí? Projevuje se v nich soutěživý duch?

S dětmi ráda vymýšlím různé aktivity. Jakmile je nějaký závod pro děti, hned vyrážíme. Dětem se to líbí, já si při tom občas taky zaběhnu a míváme z toho pěkný výlet. Štěpán je hodně soutěživý. Asi to má po tátovi. Ale Kačka, té je jedno, jestli bude první nebo pátá. Stejně dostane čokoládu a je spokojená. Ale třeba z toho vyroste a bude jako Štěpa.

Až nastane ten správný čas, odvedete děti na atletický stadion a jen je předáte trenérům? Nebudete mít chuť zavzpomínat si na svá atletická léta a zkusit to třeba jako trenérka mládeže?

Určitě bych jednou chtěla trénovat děti. Už o tom přemýšlím. Ale ještě hodně cestujeme, tak bych se tomu nemohla věnovat na sto procent. Děti zatím dělají to, co je baví, a později se samy rozhodnou, jestli budou pokračovat v tatínkových šlépějích. U Štěpána by si to Roman přál, ale to by chtěl každý táta. Tak uvidíme, jakým směrem se vydají.

A co byste na závěr vzkázala našim čtenářům?

Chtěla bych čtenářům Běhej vzkázat, tedy těm, kteří ještě neběhají, pokud se rozhodnou, určitě začít pozvolna, aby je to neodradilo. A později určitě zkusit nějaké závody. Je to příjemný zážitek pro celou rodinu. Pokud máte děti, tak ať si určitě taky zazávodí. Budete z nich mít radost.

VÝKONY EVY ŠEBRLOVÉ V BĚŽECKÝCH TABULKÁCH