Deník P. Faschingbauera: směs bolesti a radosti

Ve středu jsem běžel dlouhý běh asi 1:40 h. Dlouhé běhy pod africkým sluncem jsou opravdu úmorné. Slunce stojí přímo nad hlavou a stín stromů se hledá jen obtížně. Záchranou byl bazén u stadionu, na který jsme se vždy těšili, a pití, které nám tam pokaždé někdo donesl. Po doběhu nebyl problém vypít nadvakrát 1,5 l ionťáku.

Bohužel další den se opět vrátily bolesti ve stehnu tak, že jsem nemohl běžet ani po 4 min na km, a to jsem měl běžet na rozběhání před PMEZ v krosu 6× 1 km za 3:05. Odběhl (odkulhal) jsem 15 km a těch 6 km, které jsem měl běžet uprostřed tréninku, jsem musel odložit. Zkusil jsem to opět odpoledne. První 3 byly za 3:10, ale další, místo abych zrychlil, byl za 3:15, tak jsem toho radši nechal.

V pátek jsem byl ráno i odpoledne klusat a v sobotu byl dlouhý běh. V neděli ráno to už byl rozlučkový běh s Afrikou, a pak už jen sbalit a hurá domů. Na teplo už jsme si zvykli, takže jsme odjížděli s obavami, co nás doma čeká. Poslední týden jsem naběhal 191 km.

Doma byly ještě zbytky sněhu, ale zima už nebyla tak velká. Trochu jsem doufal, že dlouhý let letadlem pozitivně zapůsobí na moje zranění (nejen já mám s tím své zkušenosti), ale to se nestalo. Celý týden jsem jen klusal, abych byl vůbec schopen uběhnout závod, protože v neděli mě čekal PMEZ v krosu. V Istanbulu, kde se závod běžel, byla hrozná zima, foukal vítr a ještě poletoval sníh s deštěm.

Trať byla vytýčena snad na jediném kousku trávy, který tam je. Tím, že jsem tento rok ještě neodběhl rychlejší trénink, bylo pro mě tempo závodu v prvním okruhu dost překvapivé. Postupně jsem se rozběhl, ale celkově to bylo špatné. Z Kroměříže jsem byl 4., celkově 49. Jako družstvo jsme skončili 8., o jedno místo hůř než loni.

Den po závodě jsem vůbec neběhal, protože v Istanbulu nebylo kde a domů jsme přiletěli pozdě v noci. V úterý mě nohy ani nebolely, tak jsem se rozhodl toho využít a začal jsem něco dělat se svým zraněním. Už je únor a jestli chci běžet v dubnu maraton, není čas čekat, až se dostanu k doc. Kolářovi.

Pokusil jsem se tedy zmírnit bolesti způsobené zaskříplým nervem intenzivním cvičením a masážemi. Cvičil jsem každý den posilovací cviky na horní polovinu těla, speciální cviky na záda, a mělo to úspěch. Po týdnu klusání jsem začal běhat víc, postupně jsem si přidával, zkoušel jsem zrychlovat, běhal kopce a noha pořád držela. Už ani 6× 1 km po 3:10 mi nedělalo problémy, a tak jsem začal opět s tréninkem.

V týdnu od 19.2. do 25.2. jsem běhal následující:

Po- 18 km fartlek, postupně jsem zrychloval od 3:45 do 3:20
Út- delší úseky (asi 4 km) po 3:20, celkem 23 km
St- 25 km volně
Čt- 3×5× 1 km, střídavě 3:20 a 3:10
Pá- klus 10 km
So- kopce 5× 1 min, 10× 2 min, 5× 1 min
Ne- 6–4–2–1 stupňovaně (souvisle), 3:30–3:20–3:10–3:00
Odpoledne vždy klus 8 – 10 km.

Noha je vcelku v pořádku, tak mám z běhání po dlouhé době radost. Cvičím stále každý den, bez toho už to asi nepůjde. Musím se začít svému tělu více věnovat, přeci jen už nejsem nejmladší, i když se tak vůbec necítím.

Letošní zima je po několika letech ideální pro běžecký trénink, tak všem přeji zdraví, aby toho mohli pořádně využít.

Pavel Faschingbauer