Najednou to není o tom, jestli jsou modré nebo žlutozelené anebo jestli znak výrobce svítí na dálku či jen decentně napovídá značkovost obuvi.

Vše je umocněno faktem, že služebně často cestuji do zahraničí a tam je obuv více než o polovinu levnější. Ideální by bylo koupit je někde přes internet a nechat si je poslat, jenže to už bych musel být běžecký mazák anebo alespoň mít něco odzkoušené.

To, v čem běhám teď, mi úplně nevyhovuje, hlavně proto, že po delším běhu mne bolí nárt a pod bříšky prstů. Potřebuji boty trošku jiné, jenže nevím jak jiné. Začínám mít nároky, ale stále nemám zkušenosti.

O jednom dobrém běžeckém obchodě v místě mého přechodného působení ve Spojených státech jsem věděl od kolegy, co už běhá delší dobu. Párkrát jsem ho dokonce viděl boty kupovat. V té době naprosto nelogicky botu vzal a hned obrátil vzhůru nohama a koukal na podrážku. Vše zakončil tím, že se botě snažil zakroutit krkem a v oblasti nártu z ní udělat osmičku.

Jenže já stojím před obchodem a vážně mám divný pocit vstoupit. Je to specializovaný obchod pro běžce a výkladní skříň je plná různých pozvání na společný běh a jinak není vystaveno žádné zboží. Jen se dá kouknout dovnitř na plné stojany s oblečením a na zdech jedna bota za druhou.

Na poprvé to nešlo vstoupit, ale pořádně jsem si prohlédl nabídku a řekl si: přijdu připraven a budu zkušený běžec. Strávil jsem nějaký čas na běžeckém fóru, ale stejně jsem úplně jasné vodítko, co je pro boty důležité, nedostal.

Musím mít alespoň jasné požadavky. Chci měkké, odpružené boty spíše do terénu, tedy vlastně běhám radši v lese, abych si jako začátečník neničil klouby. Také mám pořád trochu přes váhu a často mne boty na konci běhu tlačí. Nicméně ta první varianta zní mnohem lépe.

Pln odhodlání poprvé jako běžec vcházím do prodejny na sportovní vybavení. Slečna okamžitě haleká, dobrý den, jaké máte přání. Už mi odcházejí mé předešlé (teda sice první, ale to neva) běžecké boty a rád bych si pořídil nějaké nové. Okamžitě jsem uzemněn odpovědí, máte mohutnější postavu, a tak potřebujete nějaké dobře odtlumené.

Jaký máte došlap a … . Tak tohle slovo jsem ještě asi nikdy neslyšel. Má otázka, co že to přesně znamená, nakonec vše vyřeší. Už jsem jen instruován, abych se zul a postavil tady na ten skleněný schod a pak začíná něco, co jsem nečekal. Nohu mám změřenou ze všech stran a taky se různě procházím a slečna si cosi zapisuje.

Poslední, co je nutné zřejmě zjistit, je běžecký objem. Už asi nemá cenu cokoliv hrát a tak připouštím těch svých dvacet mil týdně. Uznalé pokývání hlavou a komentář, že to už je vážně dost a že jsem už „advanced“ běžec, mne vážně potěšil. Najednou se mi vrací sebevědomí.

Vybrání bot jde skoro samo, a tak za chvilku stojím v prodejně v nových běžeckých botkách. Nastává další (už to ani nepočítám) lehce trapné ticho. Snažím se ho narušit ještě trapnějšími hesly, jako že jsou fakt pohodlné. Prodavačka mne ale asi má prokouknutého, a tak říká, běžte se proběhnout. Za deset minut se vracím a říkám, že jsou super a že je beru.

Cokoliv, jen ať už mám boty a je to. Stalo se.

Byl to dost zajímavý zážitek, který pro mne zase znamenal určitý krok dál v běhání. Je úplně jedno, jak člověk vypadá a jak dlouho běhá. Je to asi vážně taková ta povaha začátečníka, stydět se, že jsem ještě neuběhl žádný závod, nedal maraton. Poprvé někdo úplně cizí vážně uznal, že už naběhávám objem, který má svou váhu.

Asi si neodpustím určité srovnání s obchody u nás. Mohl bych je rychle šmahem odsoudit, ale není tomu tak. Já mám v okolí dvě prodejny jednoho většího sportovního řezězce a rozdíl je i tak obrovský. V jedné prodejně prodávají boty jako housky, zákazník si musí vybrat a zaplatit na kase. V druhé prodejně se běžci věnují, mají přehled o technologiích a vážně dobře poradí.

Tuto prodejnu bych klidně komukoliv doporučil, tak jako mně byla doporučena ta v zahraničí. Viděl jsem tam zcela určitě špičkový obchod, vedený běžci. Nemyslím, že umístění obchodu v nějaké zemi z něj dělá automaticky něco dobrého nebo špatného.

Tomáš Rokos