Rozumné ovšem není omezit paušálně konzumaci všech potravin a vystavit tělo stresu v podobě hladovění. Tento krátkodobý způsob redukce nadváhy je odsouzen k neúspěchu. Chcete-li dosáhnout kvalitních a především trvalých výsledků, je třeba zvolit jinou strategii. Tělo nesmí zaregistrovat, že mu dopřáváte méně kalorií, než na kolik je zvyklé. Pokud se tak stane, prohráli jste. Organismus se začne bránit proti dalšímu úbytku tělesné hmoty. Sníží svoji klidovou energetickou spotřebu – přepne na šetrný provoz. Přestože budete stále běhat, udržovat redukovaný jídelníček, hubnutí se zastaví. Tělo si přesně spočítá, kolik mu dáváte, a podle toho si adekvátně upraví svůj energetický výdej. Vše cílí k udržení vyrovnané energetické bilance, kdy energetický příjem se rovná energetickému výdeji.

Dá se tedy vůbec nastolit negativní energetická bilance, která zajistí trvalý úbytek tukových rezerv? Řekněme, že váš současný průměrný denní energetický příjem činí 2 500 kcal (10 500 kJ). Vlivem klidového energetického výdeje, součtem spotřeby energie v průběhu tréninků a veškerých celodenních aktivit dosahuje celkový denní výdeje stejných 2 500 kcal. Jste tedy na nule. Příjem se rovná výdeji. Tělo je spokojené, zůstává v neutrální bilanci. Jenže vy máte požadavek snížit svoji hmotnost o 5 kg, zmenšit obvod pasu a boků…

Jednostranné omezení příjmu bohužel nepřináší nic dobrého. Počáteční, často i rychlý úbytek hmotnosti se brzy zastaví a v krátké době se ztracená hmotnost vrací zpět. Následkem polohladovění je ztráta aktivní tělesné hmoty – pravý opak toho, o co by nám mělo jít. Výhodnější postup spočívá v dlouhodobém navýšení energetického výdeje, kdy nemusíme žádným způsobem zasahovat do jídelníčku – energetický příjem zůstává na původní hodnotě. V našem modelovém případě zvýšíme výdej na 3 500 kcal a ponecháme příjem na 2 500 kcal. Skvělé, deficit jsme vytvořili. Ale za jakou cenu? Značné navýšení tréninkových dávek je pro netrénovaný organismus nepřiměřenou zátěží. Únava, apatie, ospalost, nedostatek sil pro běžné denní činnosti a znechucení si běžeckých tréninků jistě nestojí za to.

Proto doporučíme zlatou střední cestu – kombinaci částečného omezení příjmu a mírného navýšení výdeje. Tento způsob tvorby negativní energetické bilance je mnohem rozumnější. Ze strategických důvodů bychom se však trochu více měli soustředit na zvyšování spotřeby než na výraznější omezování příjmu. Čím více budete vydávat, tím méně se budete muset omezovat v příjmu. Má to své výhody – více se najíte a tělu ve větším objemu jídla dodáte dostatek živin. Pravidelná zátěž zabrání úbytku svalové hmoty a výsledkem bude čistá ztráta nadbytečné tukové tkáně.

Vlastimil Chadim, www.nutricoach.cz

KOMPLETNÍ TEXT VÝŽIVOVÉHO PORADCE NAJDETE V NOVÉM BĚHEJ, KTERÉ VYCHÁZÍ 25. ÚNORA. PŘEDPLATITELÉ SI ČLÁNEK MOHOU PŘEČÍST JIŽ NYNÍ