Příjemné odpoledne mě vytáhlo k běhu kolem lesíka od bohunického internátu k Riviéře a Anthroposu. Doprovázejí mě vůně toho, co kvete, i jehličí a listí plného jarní svěžestí. Potkávám dvě rodinky s dětmi a se psy, sbíhám dolů k asfaltové cestě, když tu mě znenadání namísto vůní do nosu udeří zápach z poklopu kanalizace.
Odkaz na článek

Krasne popisane, plne sa stotoznujem.

Jsou věci, které bychom měli brát v úvahu:

1. hokejisté hrají v intervalech podobně jako boxeři, musí být agresivní, jinak to nejde
2. i kontakt podle pravidel může mít obrovskou míru agresivity, a opět se tomu nelze vyhnout
3. fair play může být problémem i v běhu

Když se spojí adrenalin a unfair play, tak si prostě nějakou natáhnou. To není omlouvání, jen pokus zahlédnout příčiny. Nedával bych nutně všem hokejistům kanálové image.

Plně souhlasím.Moc dobře a trefně napsáno.

Je to hezky napsaný článek, ale mám pocit, že hokej je kontaktní sport a úplně něco jiného než běh. Hokejisté jsou ( jak jsem již někde zaslechl) novodobí gladiátoři a po takovýchto akcích je společenská poptávka. Je hodně lidí, kteří těmto sportům horují a s tím nic nenaděláme. Zranění k tomuto sportu vždy patřilo. Ti hoši to dělají dobrovolně, za velmi slušné peníze.
A protože se vždy při MS objevují vlastenci s prapory a praporky, včetně malovaných vlajek na obličeji, mám pocit bezpečí (:-)). Doufám totiž, že tyto prapory zvednou, kdyby bylo třeba, i v jiných případech.
Nicméně se mi v článku moc líbí jedna věc s kterou se plně ztotožňuji – cena lidského života klesá. Nemyslím že to je hokejem, ale dravou společností, která jde bez skrupulí za ziskem a často bez morálních zábran. Snad také proto si rád v lese vyčistím hlavu a hledám souznění s přírodou, abych zase mohl chvilku odolávat exelovským tabulkám plných nesmyslných dat, které dle mého soudu žádný člověk nemůže vstřebat. Přeji hodně naběhaných kilometrů a svěžího ducha.

Myslím, že jde o celkem silné zjednodušení. Hokej sice není box nebo jiný bojový sport, ale je to kontaktní sport. Jako všechno ostatní je to o lidech. Jaký je rozdíl mezi idiotským řidičem, který k smrti ohrožuje cyklisty, mezi atletem běžcem, který při závodě na dráze přišlápne soupeři tretru a ten spadne a třeba se i ošklivě zraní a mezi Arťuchinem? Řekl bych že žádný. Nehledal bych v tom tedy sport. Ano, jsou sporty, při kterých je pravděpodobnost úmyslného zranění nižší než v jiných.

A co se týče hokeje, tak bych silně nesouhlasil po poptávce po hrubosti a agresivitě. Kdo hokej sleduje delší dobu, tak si jistě všiml trendu zrychlit hru a omezit fauly a zbytečné hrubosti. A to se neděje proti poptávce diváků. Protože kromě pár duševně nemocných lidí chtějí všichni při hokeji vidět chytré kombinace, dobré bruslení a rychlé akce a z toho plynoucí góly. Ne sérii krvavých střetů. Takže bych ten „náš“ běh nestavěl elitářsky na nějaký piedestal.

Já nemůžu souhlasit s článkem, jelikož jsem měl k hokeji velmi blízko a poznal jsem ho snad ze všech stran. Je to pouze o jedincích, jako ve všech sportech včetně běhu. A hokej je TAKY krásnej sport. Mj. říká se, že házená je tvrdší sport než hokej. Ale to je úhel pohledu každého jedince

>> Luckyboy, 15. 05. 2011 19:05:29

priznam sa, ze na hokej nechodim a teda tym padom mam asi urcite skresleny pohlad. Ale mam pocit ze najma co sa tyka ligovych stretnuti tu u nas aspon, tak vacsina divakov su hrubi a vulgarny .. „divaci“.

Bol som teda na jednom zapase, ale naozaj som ostal znechuteny, ze radsej si to pozriet v TV, vulgarne vyrazy pri malych detoch, prehananie s pivom a popripade este dozvuky v podobe rozbijania niecoho ak ich tym nedajboze prehra.

Samozrejme beriem ze su vynimky a verim ze MS maju uz inu uroven (ono asi aj vdaka cene listkov tam uz hockto asi nepojde ako divak) ale ked to beriem v globale tak mam taketo pocity .. futbal to iste.

Jo a hosi a holky gratulujem!! … som vam drzal palce, zasluzena medaila!

citace: „Zeptáme-li se příslušných rozhodčích, zda je možno beztrestně někomu poškodit zdraví nebo někoho zabít, odpoví nám, že ano, pokud to uděláme podle pravidel. Hezké, že?“

A zeptáme-li se právníků, zda je možné beztrestně spáchat zločin, odpoví nám, že jistě, pokud to uděláme, aniž bychom porušili zákony a pokud si ještě pro jistotu zaplatíme dobrého právníka:-) Etika s morálkou pláčou kdesi v koutku.

Zahřeje pak u srdíčka, když si postižený sám zjedná spravedlnost (samozrejmně přesně v rámci již výše zmiňovaných pravidel:-) a dotyčného delikventa pošle skrze ochranné sklo:-)

Zrovna včera jsem s mužem probírali, jakému sportu bychom chtěli, aby se naše děti jednou věnovaly. Shodli jsme se na atletice nebo plavání . Nejde jenom agresivitu, ale příčí se mi i sporty, kde nejde jen o fyzický výkon, ale třebas o to, kdo má menší pud sebezáchovy a víc riskuje – mám na mysli Giro a smrtelný pád při sjezdu – a to jsem bývalý triatlonista. Jo a taky bych ráda, kdyby dělaly sporty, kde rozhoduje čas, vzdálenost a podobné absolutní hodnoty a nikoliv mínění sudích. c.

>> carsa, 16. 05. 2011 10:52:59

A není třeba pro dítě rozhodující spíš to, co ho bude bavit, co bude chtít dělat samo nebo pro co bude mít předpoklady?! O riskování a kam až chtějí zajít rozhodují sami sportovci. Mimochodem, sednout každý den za volant je také obrovský risk. Přejít pěšky přes přechod to samé…

K rozhodčím – nadává se na ně hodně, ale málokdo si uvědomuje, že rozhodčí je prostě součást hry a celého sportu. Pravidla nebo zákony, nikdy nebudou úplná a „objektivní“ a vždy bude záležet na subjektivním výkladu aktérů nebo rozhodce. Stejné to je v životě. Není objektivní pravda a například vztahy jsou o umění „smířit“ se se subjektivním viděním jiných. Ostatně právě reálný život je především nespravedlivý a spousta situací je dost často vlastními silami neovlivnitelná. Nevidím důvod, proč by si na to v rámci sportu třeba i děti neměly zvykat .

Takže já bych výběr a s odkazem na článek komentář či srovnání sportů nijak nedramatizoval. Nejsou lepší ani horší nebo vhodnější nebo nevhodnější sporty, protože objektivní měřítko nebo srovnávací základna k tomuhle neexistují. Každému vyhovuje něco jiného a zdá se mi poněkud netaktické předem něco zavrhnout jen na základě vlastních subjektivních stereotypů.

>> Luckyboy, 16. 05. 2011 11:06:45

Naprostý souhlas – podepisuji…

>> Luckyboy, 16. 05. 2011 11:06:45

Souhlasim.

Ja osobne jsem hlavne rada, ze jsem sportovec (alespon v sirsim slova smyslu  ).

>> Luckyboy, 16. 05. 2011 11:06:45

Ale jistě že jo. Nicméně neznám rodiče, kteří by neměli o své děti strach. A to si myslím, že já díky své horolezecké minulosti, mám tu míru rizika docela daleko. Přesto se mi stokilometrové rychlost na kole po horských serpentýnách zdá dost. Ale to je na jinou debatu. c.

Opravdu mi v článku nešlo o doporučenou preferenci jednoho sportu vůči jinému. Samozřejmě vůči běhu jsem vyjádřil svou osobní preferenci, ale podstata sdělení je v něčem jiném :- )

>> Luckyboy, 16. 05. 2011 11:06:45

Taky tak. Skvele vyjadreno.

>> Luckyboy, 15. 05. 2011 19:05:29

Ani si raději nepředstavuji, kdyby se brutalita a vyložené krutosti v hokeji přenesly do jiných sportů. „Běžíš moc rychle? Však ti zlomená noha vystaví stopku.“ „Chceš táhnout na šach-mat? Nezůstávej v omylu, přeražené ruce kamenem nepotáhnou.“ „Chystáš se utrhnout v cyklistickém spurtu? Neboj, s kolem na 5 kusů nezaspurtuješ.“… Pravdou zůstává, že kdysi technický hokej byl krásný k pokoukání. Dnešní likvidační ataky, které jsou pak projednávány soudy, moc k popukání nejsou. Neplatí to ovšem pro plné arény, zvláště v USA a Česku, kde nad hokejovými akcemi, kde teče krev, naplno jásají celé rodiny s dětmi (měl jsem možnost vidět na vlastní oči a televizní záznamy jsou toho dobrým svědectvím). Běh je, protože může být, sportem smíření, a velmi blízko k němu má i cyklistika. Fanoušci běhu neničí veřejný majetek jako jejich fotbaloví či hokejoví „kolegové“. Můj kamarád, velký sportovec a policista ze zásahové jednotky, často hovoří o takových věcech a chování tzv. „běžných lidí, fandů hokeje“, až vstávají vlasy na hlavě. Schovávat za označení „kontaktní sport“ vyražené zuby, zlomeniny a traumata je to samé, jako když někteří lidé schovávají za slova „that´s my job“ i ty nejpodlejší podrazy investičního byznysu na druhé, zhusta nejnevinnější. Autor článku smýšlí podle mého soudu zdravě a zaslouží velkou poklonu. Ode mne ji dostává a k tomu velkou vážnost.

Náhled na druh sportu bude vždycky individuální. A taky ovlivněný tím, zda ho dělám já, jsem svobodný nebo mám děti. Nebo ho provozují moje děti. Luckyboy je zřejmě svobodný. Usuzuji podle Tvých zápisků z cest atd. (mimochodem, rád bych si s Tebou popovídal). Pak má názor na výběr sportu a jeho nebezpečí jiný, než matka kluka, který se řítí na kole po sjezdovce. Mě taky nevadí, když jedu na kole a metr ode mě prosviští TIRák. Ale chápu kamarády, výborné sportovce, že mají strach o syna, který právě jezdí závody – sjezdy na kole. A radši by viděli něco míň riskantního. To je v jejich pojetí pětková voda, horolezectví ap. .

Ale naštěstí tady se nehádáme, jen chápu jak dees a Luckyboye tak i carsu ,která by asi svého potomka nerada viděla řítit se tou stovkou z kopce.

>> Komsomolec, 16. 05. 2011 12:25:56

Ono je to v lidech. Konkrétních lidech. Znám spoustu sportovců z bojových sportů, kteří by nic proti pravidlům MORÁLKY neudělali. A taky jsem zažil cyklisty, kteří jiného sprostě sundali a ani se neomluvili i běžce, kteří po startu jdou loktama. A to na závodech, kde "vo nic nejde.

A fanoušci jsou stejní. Jedinkrát jsem byl na hokeji (dostal jsem lístek) a překvapilo mě, jak byli všichni slušní. Opravdu. Fandění a pískání beru, to je normální. A o pauze se bavili „protivníci“ naprosto v pohodě. Naopak i při běžeckých závodech jsou mezi diváky „urážeči“. Většina je asi taky zažila. Nezáleží na sportu, ale na lidech.

>> EvženGe, 16. 05. 2011 12:37:25

Jako všude a ve všem je to o lidech.

>> Komsomolec, 16. 05. 2011 12:25:56

Izolované případy řekl bych. Hokej je bitý jen proto, že je populární. Mnohem drsnější hra je třeba házená, nebo rugby, ale nejsou tak populární, tak se k nim nenatahá tolik „špíny“ ze společnosti. Dám případ z fotbalu. Už od žáčků jsou trenéři, kteří jsou schopni na malé kluky řvát přeruš (eufemismus pro zastavení protihráče jakýmkoli způsobem), jenže jsou i trenéři, kteří nervou do svých svěřenců aby vyhráli za každou cenu, ale aby si hru co nejvíc užili, hráli dobře a hezky nebo technicky a o výsledek se moc nestarali. Takže se budu opakovat i s jinými. Je to jen a pouze o lidech a ne o sportu. Prostě dejme tomu půl procenta patologických lidí z 10 miliónů je 50.000, půl procenta ze 100.000 je 500. A na tom to stojí.

>> carsa, 16. 05. 2011 11:23:21

Se strachem to chápu. Ale on je dost často iracionálně braný. Doma jsem dlouho vysvětloval, že třeba v Íránu nebo Maroku mi hrozí menší nebezpečí než v blbé čtvrti v Paříži. Je mi jasné, že pokud člověk své děti nemá, tak to vidí vždycky jinak, ale je řada rizik, která jsou mnohem závažnější, ale ve všedním životě je nevnímáme (jako třeba řízení auta a podobně).

>> EvženGe, 16. 05. 2011 12:27:15

Ono jde podle mne v tomto kontextu o to spíš ty děti v tom nepodporovat nebo je do nebezpečí nebo rizika ve sportech netlačit. Dost často jsou děcka tlačena do rizika ambiciózními rodiči. To, co člověka baví se dá dělat bezpečně i nebezpečně. Zákazy dost často nemají smysl (bráchovi třeba zakázali motorky, když rodiče mohli, a pak až nemohli, tak stejně jezdil motokros a sám si po dvou pádech přišel na to, že to nemá cenu. výsledek byl jen ten, že když to měl zakázané, tak s nimi byl ošklivě 2 roky rozhádaný)

Pokecal bych rád, otázka je, jestli se někde potkáme :). Já Prahu navštěvuji minimálně. Leda by ses někdy dostal do Brna, případně na nějaké akci mimo Brno (třeba Silva Nortica Run).

Svaťa ještě zmiňuje jeden aspekt, nebude-li poptávka po brutalitě, násilí ve filmech i jinde, bude klesat i nabídka. Ale tohle je spíše science-fiction.

Ke strachu o děti: nedávno na jednom závodě lákal moji dceru africký běžec, říkal, že ji miluje, ať s ním odjede. Přátelé rodiče, nikde není bezpečno!

>> Luckyboy, 16. 05. 2011 13:06:25

Slýchám to od kamaráda ze zásahovky dnes a denně: brutalita, ničení majetku, xenofobie, rasismus, touha po krvi – v hokeji, ve fotbale. Nepamatuji si, že by mi někdy vyprávěl, když byl v uniformě zajišťovat běžecké nebo cyklo závody, že by 300 policistů vedlo 150 rozjívených fanoušků tam a zpátky a že by na obou stranách bylo 80 zraněných lidí, týden co týden, den co den. Jen se to už nehodí do zpráv, protože 80 zraněných lidí zkrátka tolik netáhne. A při bitkách a šarvátkách se zatím tak často neumírá. Proč se pořád říká: „Je to jen o lidech?“ O kom jiném by to asi mělo být? Pardonování zničujících faulů a sprostoty hráčů na sebe navzájem i na rozhodčí jasně dokazuje, že aktuální stav těchto dvou sportů je nejen trpěn, ale naopak – je vítán. Jen upozorňuji, že jak hráči tak i následky fanouškovského řádění a všecko okolo toho je placeno z peněz nás všech. Běh je sport ticha a neubližování, z principu.

>> Luckyboy, 16. 05. 2011 13:06:25

Kdybych mohl, tak Ti za tenhle souhrn dám stovku plusů!!!

>> Komsomolec, 16. 05. 2011 13:24:58

Až bude na atletickou extraligu chodit 20.000 diváků, kteří s klubem dýchají a žijí, mají doma upomínkové předměty klubu a oblékají se do jeho barev, až bude v zemi 16 extraligových atletických týmů, z nichž každý má pár desítek tisíc fanoušků (dva historicky nejúspěšnější dokonce pár stovek tisíc), kluby budou schopné obstát i na mezinárodní úrovni, tak to bude i při tom klidném a mírumilovném běhu a pořádková policie bude mít najednou mnohem více práce. Společensky patologické fenomény nejsou otázkou typu sportu, ale společnosti. Tečka.

Vybavuje se mi incident s debatou o nedovolené pomoci tuším na závodě v Běchovicích (doprovod trenéra I. Sekyrové na kole – doufám, že si pamatuji dobře). Pokud by třeba P. Kamínková měla na závodě přítomno třeba 7.000 fanoušků, tak se z toho počtu určitě najde pár idiotů, co budou chtít inzultovat trenéra I. Sekyrové za nedovolenou pomoc, protože kvůli němu (podle jejich mínění) P. Kamínková nevyhrála mistrovství republiky. Jenže koho (bez urážky) u nás nějak výrazně zajímá titul mistryně ČR v silničním běhu? A koho u nás výrazně zajímá titul ve fotbalové 1. lize?

Nebo třeba k tomu rasismu. Příklad – tuším že za AK Kroměříž běhá Afričan. Dejme tomu, že AC Moravská Slavia bude mít 7.000 fanoušků, kteří přijedou na atletickou extraligu, tak si piš, že se mezi nima najde pár blbců, co budou křičet na toho Afričana rasové nadávky.

>> Luckyboy, 16. 05. 2011 14:03:57

Píšeš o samých „coby kdyby“. Jsou země, v nichž je atletika velmi rozšířená a je jí věnováno hodně pozornosti a žádné podobné brutality se v ní nekonají. Cožpak si viděl, že by se při New York nebo Boston nebo Prague marathon mydlili v ulicích příznivci toho či onoho atleta, že by tekla krev, byli zranění a nezřídkakdy také mrtví? Svalovat to na několik „patologických jedinců“ je jednoduché, ale lidi, kteří stojí v samém středu dění (např. právě policisté), by tě z konceptu mírumilovného hokeje či fotbalu vyvedli raz dva. Promiň mi to, ale je to tak. Z principu jde o to, že i ten – eufemisticky řečeno – kontaktní sport lze zkrátka provozovat bez hrubostí, krve a násilí. A říct, že právě tohle chtějí lidé vidět, je zjednodušení. Kteří lidé? Neznám nikoho takového.

Teď si možná strašně naběhnu, ale je znát, že Luckyboy cestuje po dálkách a bez cestovky. Až budete muset na jiném kontinentě fungovat týdny mezi lidmi s jinými názory, ale v 95% slušnými, pak asi pochopíte, že slušnost (i hulvátství) není podmíněna ani rasou, ani náboženstvím, ani zemí, ani… A že mohou být slušní fandové hokeje i takový blb, který v Aténách atakoval prvního maratonce. U nás se taky nehází kameny na cyklisty a v řadě zemí to je běžný folklor.

>> Komsomolec, 16. 05. 2011 14:12:10

Docela by mě zajímalo, kolik příznivců měli letos v Bostonu třeba Geoffrey Mutai nebo Moses Mosop 

>> Komsomolec, 16. 05. 2011 14:12:10

>> Luboš Brabec, 16. 05. 2011 14:44:18

Asi tak jak píše Luboš. Zkus si tipnout, kolik procent lidí se jde podívat na bostonský maraton jen proto, že se to běží pod jejich okny, nebo že tam běží syn, teta, táta, nejlepší kamarád, šéf z práce nebo manžel, s kterým tam je manželka na výletě. A pak si zkus tipnout, kolik lidí tam jde proto, že chce, aby vyhrál Mutai nebo aby vyhrál Mosop. Běžečtí fanoušci tam prostě skoro nejsou. Jinými slovy řečeno, pokud by se bostonský maraton běžel někde na louce za Bostonem :), tak tam přijde naprostý zlomek těch, co jsou ve městě.

Většina lidí, co se kouká na běh je spíš v režimu „jdu se bavit do kina“ (nebo spíš kouknout se na streetart) a ne „jdu fandit a podporovat svého favorita“. Jestli si neuvědomuješ ten rozdíl, tak je další debata myslím naprosto zbytečná. A důvod toho, proč nikdo nechodí na běh fandit je ten, že běh je všem putna. Ani si raději netroufám představovat, co by se dělo, kdyby třeba v jeho době běžel Emil Zátopek u nás závod na světový rekord, nebo by šlo o olympiádu a nějaký zahraniční běžec mu třeba při předbíhání v posledním kole podrazil nohy. Ten zahraniční běžec by musel být sakra rychlý, aby ho nikdo z těch plných tribun nedohonil a nenaflákal mu.