Fyzická kondice často není rozhodující. Při závodě dvojic 5 beskydských vrcholů, při němž je třeba překonat vzdálenost 130 kilometrů, stála propadající se klenba nohy ultraběžci Zdeňku Štěpánkovi v cestě k dokončení závodu. Nakonec přes velkou bolest Zdeněk s pomoci klacku sloužícího jako hůl závod dokončil, dvojice však klesla v pořadí na třetí místo.

Kdo by neznal moderátora řady závodů po celé republice, běžeckého nadšence, rádce a trenéra, znalce běžeckých závodů, letos třiasedmdesáti­letého Iva Domanského. Konec jeho běhání způsobila také propadající se nožní klenba.

„Zprvu to nebylo tak hrozné. Při běhu to bolet přestalo. Postupně bolest v chodidle rostla, až se stala nesnesitelnou. Po dvou až třech uběhnutých kilometrech nebylo možné pokračovat dál. Tenkrát mi bylo už přes šedesát let a nebyly takové možnosti jako dnes. Tak jsem to neřešil. Kdyby mi bylo pětačtyřicet, určitě bych si nechal zhotovit ortopedické vložky,“ vrací se k problému, který ukončil jeho běhání, Ivo Domanský. „Dnes mi vadí i rychlá chůze, můžu jen pomalu chodit,“ dodává.

Problém může nastat i tehdy, když neběháte stovky kilometrů měsíčně. „Příčinou spadlé nožní klenby nemusí být jen přetěžování chodidel sportovní činností, ale dlouhodobé používání nevhodné obuvi, chození naboso po površích, které nestimulují chodidlo, třeba po linu a plovoucích podlahách. Svou roli hrají i dědičné vlivy, obezita a v neposlední řadě rovněž hypermobilita, tedy povšechné povolení vaziva,“ říká Jitka Stehlíková, fyzioterapeutka ze zdravotnického zařízení Fyziosport. Jsou tedy řešením ortopedické vložky?

„Pokud se propadá příčná klenba, která je držena především vazy a hodně jí pomáhají flexory, tedy ohýbače prstů, je vhodné použít vložku s takzvaným srdíčkem uprostřed v přední části vložky. Vložka by vždy měla být dělána na míru, aby bylo srdíčko umístěno tam a v takové výšce, jak je potřeba! Srdíčko ale není vždy dostatečné, a to v tom případě, že je klenba spadlá už v její horní části. Je pak na místě daný stav konzultovat s fyzioterapeutem,“ říká fyzioterapeutka Dagmar Mostecká z fyziocentra Be Balanced.

„Dalším problémem je podélně plochá noha, která je často spojená se spadnutím, vbočením kotníku dovnitř. To je většinou svalová záležitost. Vložka zde může pomoci zvednout kotník do výhodnějšího postavení, hraje podpůrnou funkci. Doporučujeme ji nosit spíše jen při zátěži a současně se soustředit na vědomou korekci postavení kotníků,“ vysvětluje další problém nožní klenby.

„Nejčastěji se setkávám s podélně plochou nohou s vbočeným kotníkem dovnitř (takzvanou pronací). Pokud se takový člověk bude spoléhat jen na pasivní pomoc, z dlouhodobého hlediska se bude problém spíše prohlubovat. Takže mu zpočátku bude stačit bota s mírnou podporou pronace, pak začne mít problémy i v ní. Koupí si tedy boty s větší podporou nebo si do bot dá vložky, problém opět na chvíli ustoupí a v nejnevhodnější okamžik se znovu objeví.“

Podle terapeutů jsou vložky dobré na dlouhou, statickou zátěž. Tím je myšleno chození po městě, postávání, celodenní výlet nebo dlouhý vytrvalostní běh, ale problém dlouhodobě neřeší. Co tedy dělat dál a existuje nějaká prevence?

„Vhodná je stimulace chodidla chůzí v bezpečném terénu, v trávě, na písku a kamíncích. Například začít na začátku léta a postupně otužovat až do podzimu, kdy je ideální několikaminutové brouzdání v jinovatce, ranní rose, které by mělo být následováno teplou sprchou a vysušením. Důležitý je plynulý přechod, ne, že se vyběhne po zimě do studeného trávníku, mělo by to být opačně,“ říká Jitka Stehlíková.

Podle obou fyzioterapeutek jsou i další možnosti. U příčné klenby cvičení zaměřená na flexory (ohýbače prstů), u podélně ploché klenby cvičení na korekci postavení kotníků. Mezi ně patří cviky v lehké nestabilitě, na jedné noze, nestabilní ploše, vhodné jsou třeba takzvané půlmíče, u nichž pracují i svaly kolenou a kyčle. Návod naleznete například v dubnovém Běhej zaměřeném na kondici chodidel. Při nadváze je navíc třeba zapracovat na snížení tělesné hmotnosti.

„Jako doplněk jsou dobré také střídavé koupele, při nichž použijete dvě nádoby, jednu se studenou a druhou s horkou vodou. Střídavě pak přešlapujte na místě, 30 sekund v horké vodě, následně 10 sekund ve vodě ledové, prospívá to lepšímu prokrvení,“ doporučuje Stehlíková.

Podle ní jsou dobří i takzvaní ježci a podobné umělé pomůcky, a to v momentu, kdy není možnost jinak povzbudit svaly chodidla. Například v kanceláři můžete mít ježka pod stolem. Přiměřená aktivace by měla být doprovázena i regenerací, je tedy dobré nevyhýbat se odborným masážím chodidla.

Platí ale i to, že obecné doporučení platné pro všechny neexistuje, proto je dobré konzultovat problém individuálně s fyzioterapeutem, který může sestavit řešení „šité na míru“.

Jak je to s podélnou a příčnou klenbou?

Kostěné struktury jsou složeny do polokoule, která je běžně označována jako nožní klenba. Klenutí je dvojí – rozlišujeme podélnou a příčnou klenbu.

Za normálních okolností jsou na zdravém chodidle tři opěrné body: jedná se o patu, nártní kost palce a malíku. Mezi těmito body jsou klenby rozprostřeny: mezi patou a nártní kostí palce se nachází (vykrojená) vnitřní podélná klenba, mezi patou a nártní kostí malíku zevní (méně vykrojená) podélná klenba a vzájemně mezi nártními kostmi palce a malíku mluvíme o klenutí příčném.

Vlivem nevhodného obutí, přetížení, anebo naopak malé zátěže, úrazu (častých „vyvrtnutí“), dochází k tomu, že klenutí ztrácí svůj tvar a tedy i tlumící funkci. Svou úlohu zde mohou sehrát samozřejmě i dědičné vlivy, a v neposlední řadě rovněž hypermobilita (povšechné povolení vaziva).

Kam až to může vést?

Klenutí se propadá a přidávají se navíc další deformity chodidla, jako je vbočený kotník, vbočený palec, kladívkovité prsty apod. Proměny jsou postupné, propad klenby podélné i příčné jde většinou ruku v ruce společně. Zpočátku se nemusí dostavit ani bolest, spíše únava v oblasti chodidel. Prvním varováním může být i bolest v zádech, především v momentě, kdy je snížení chodidla asymetrické, jedna klenba je povolena více, než druhá a vzniká dojem rozdílných délek dolních končetin, což má za následek asymetrickou pozici pánve, na kterou reaguje páteř skoliotickým postavením.