Běžec A: „Tak jak ti to běhá?“

Běžec B: „Ále, za nic to nestojí, před čtrnácti dny mě píchlo v lýtku. Pak jsem tejden netrénoval až do minulý neděle. Od pondělka jen tak vyklusávám. Jdu to zkusit, ale nic od toho nečekám. A co ty, jakou máš formu?“ 

Běžec A: „Ani se neptej. Už od jara laboruju s tříslama, navíc jsem minulej tejden chytil nějakou virózu. Dneska to dám jen tak tréninkově.“

Když si poté na bedně běžec A a běžec B gratulují, jenom zapšklý hnidopich by se jich ptal, jak to vlastně bylo s jejich zdravotním stavem a přípravou na závod. Uvedený rozhovor mohl ovšem mít také funkci psychologickou – zmást soupeře a snížit jeho bojovnost a ostražitost. 

Sklon běžců k hypochondrii je dán tím, že dobrá rada pro začátečníky – naslouchej svému tělu – svádí k tomu, aby běžci zkoumali každou drobnou fyziologickou odchylku. A je pro ně někdy velmi těžké odhadnout, kdy mohou zdánlivě banální příznaky přejít vlivem enormní tréninkové zátěže do vážných zdravotních potíží. 

Běžce totiž ohrožují:

Artróza,

Borelióza,

Cirhóza,

Dehydratace,

Encefalitida,

Frigidita,

Gastroenteritida,

Hematurie,

Chřipka,

Infarkt,

Jarní únava,

Křeče,

Laryngitida,

Migréna,

Natržení svalu,

Otoky,

Podvrtnutí,

Rýma,

Střevní katar,

Tetanus,

Úpal,

Vykloubení,

Zápal plic …

… a také ze všech nejzákeřnější choroba – HYPOCHONDRIE!