NÁZOR: Kdo je to běžec?
Je to pán, kterému ujela tramvaj a teď leží na koronární jednotce? Může se tak nazývat jenom běžec, kterému pořadatelé zaplatili startovné? Je podmínkou uběhnout nejméně sto kilometrů týdně? Nebo zdolat maraton pod tři hodiny? Je běžcem jenom ten, kdo je oblečen a obut do nejnovějších modelů od světových výrobců a na jehož zápěstí tiká sporttester s GPS navigací?
Možná mi někdy ve vzdálené budoucnosti jako zasloužilému veteránovi pořadatelé zaplatí startovné. Troufnu si říci, že je v mých možnostech se usilovným tréninkem dostat na sto kilometrů týdně. Snad mi poté bude přát štěstí a na mém zbrusu novém sporttesteru se po doběhu maratonu objeví čas pod tři hodiny. A při troše smůly budu jednou ležet na koronární jednotce.
Nic z toho není důležité pro to, abych se cítil běžcem. Důležité je, jak jsem své běžecké zážitky prožil. Běh mi totiž umožnil navštívit místa, která bych nikdy nenavštívil. Běh mi umožnil setkat se s lidmi, které bych nikdy nepotkal. A běh mi umožnil zažít věci, o kterých se mi nikdy před tím ani nezdálo.
Okamžiky, kdy nemyslíte při běhu na nic jiného, než na rytmus svého kroku a dechu. Nezapomenutelné zážitky spojené s během v přírodě. Chvíle těsně po doběhu závodu, kdy jste šťastní, že jste to dokázali. Radost z čestného soupeření. Nová přátelství s lidmi, kteří vás povzbudili nebo vám pomohli na trati. Pocity spojené se zlepšenou fyzickou i psychickou kondicí.
A také ty vzácné chvíle, kdy běžec pocítí, že je součástí něčeho, co jej přesahuje, kdy se propojí přímou linkou s onou tajemnou silou, která roztáčí celý Vesmír.
Běžec je totiž jenom novodobá varianta poutníka, pro něhož cesta je cíl!