Že na danou otázku neexistuje jednoznačná odpověď jsme se přesvědčili v celé řadě diskusí, i té, která se odehrávala mezi členy redakce. Přinášíme tedy pohledy dva a věříme, že přispějete svými názory i vy.

PRO SPECIALIZACI

Čím dál více nabírám pocitu, že chci-li v něčem dosáhnout úspěchu (rozuměj sebeuspokojení), musím se soustředit právě na jeden cíl. Což je možná největší kámen úrazu. Co tím cílem má být?

Žijeme v době, kdy podnětů kolem nás je tolik, až z toho jde hlava kolem. Máme šanci uspět v zajímavém zaměstnání, chceme zkusit to a ono, láká nás řada sportovních i jiných výzev, nesmíme zapomínat na rodinu a blízké.

Loni jsem si víceméně jako formu nápravy těla po několikaletém zatěžování během vybral posilování. Pod dohledem trenérky. Hodně náročné trenérky, která toho hodně ve svém sportu dosáhla a asi ještě více dosáhne. Kroutil jsem někdy hlavou nad tím, co vše je svému sportu ochotná obětovat. Podobně jako jiní, svému sportu oddaní fitnesáci. V duchu jsem si říkal, že kdybychom takto makali v běhu, máme všichni maraton pod 2:30…

Pochopitelně mi to nedalo a snažil jsem se i já makat naplno. A k tomu běhat. A k tomu pracovat. Hodně pracovat, protože loňský rok nebyl moc pro média růžový… Běh už nebyl na první koleji, trénink se změnil na občasné proběhnutí, maraton jsem běžel jen jeden a to ještě nedopatřením… O to více jsem spřádal plány na prolomení osobáku na desítku, vždyť je to vlastně takový vytrvalecký sprint! Uzpůsobili jsme tomu i trénink v posilovně. Nebudu vás napínat – zaostal jsem za svým vysněným cílem o plné dvě minuty a tiše šel domů přemýšlet o důvodech.

Cvičil jsem dál, ale postupně ztrácel motivaci. Síly a vůli se přemáhat jsem už ztratil dávno. Musel jsem se taky více věnovat podnikání a dořešení některých problémů. Běhat jsem přestal zcela, unaven jsem byl již po pár kilometrech výklusu. Trenérka by musela být slepá, kdyby si nevšimla, že jsem duchem jinde a se silami v koncích. Zkoušeli jsme už víceméně jen protahování, ale čím více se nakupilo pracovních problémů, tím ztuhlejší tělo jsem měl.

Tak mi tiše řekla, abych šel domů a vrátil se, až budu opět mít chuť, síly a motivaci. Smekám před ní, protože musela vědět, že na měsíce ztrácí část příjmu.

A od té doby vím, že v jednu chvíli můžu chtít jen jedno a tomu podřídit vše. Pochopitelně v rozumné míře a jen na nějaký čas a poznat, že už jsem dosáhl toho, co jsem si dal za cíl.

Nehovořím pochopitelně o složených disciplínách, jako je triatlon či různé dvoj- a víceboje. I já si rád sednu na kolo, nazuji inline brusle nebo se na lyžích kochám zasněženými horskými masívy. Jen to nesmí být o honění se ve všem, co dělám. V hlavě musí být jasno, vše ostatní je jen zábava.

Radek Narovec

PROTI SPECIALIZACI

Na samém úvodu je nutné zdůraznit, že úvodní otázky se netýkají křížového tréninku provozovaného jen jako doplněk běhu. Vhodně zvolená doplňková aktivita je zcela jednoznačně prospěšná. Jde o jiný případ, kdy běžec nechce opustit sportovní kariéru v dalším sportu, nebo se prostě nechce vzdát svého pravidelného fotbalu nebo košíkové.

Pro hobby běžce je odpověď vcelku jasná. Všechny sporty provozujeme především proto, že nás baví a že něčím obohacují náš život. Když dva nebo více sportů dokážeme vhodně časově skloubit, pestrost bývá naší výkonnosti obvykle ku prospěchu. Vždy je možné přizpůsobit tréninkový plán, když nás čeká zápas, který nehodláme vynechat. Úspěchy v jednom sportu nás často ženou dopředu i ve sportu druhém.

Svůj význam má i to, že dva současně provozované sporty nás zbavují stereotypu. Tam, kde by nás hlava při jednostranně zaměřeném tréninku už nepustila, dokážeme zajít díky pestřejší pohybové náplni. Souběžně provozované sporty nás tak mohou chránit i před přetrénovaností, protože přetrénovanost je z velké míry ovlivněna stavem naší mysli.

Snad jen u vrcholových sportovců, kde výron ze špatného šlápnutí při fotbálku může ohrozit výsledek několikaměsíční dřiny, je někdy nutné ostatní sportovní aktivity volit opatrně, ale i u nich platí, že příliš úzké zaměření nebývá dobré. Pestrost aktivit a střídání zatížení chrání před fyzickým ale především před psychickým přetížením. Obzvlášť to platí v případě, kdy ve snaze naplnit své závodní ambice zvyšujeme objem i intenzitu zátěže na hranu svých možností.

Mirek Kratochvíl