Publicista, novinář a kondiční běžec Vladimír Podracký se před několika dny na těchto stránkách zamýšlel, Proč není Česko běžeckou velmocí. S řadou autorových závěrů lze souhlasit, s některými však vůbec ne.
Odkaz na článek

Ahoj Ivo, na tvém příspěvku je vidět, že sis na něj záměrně vzal více času a snažíš se ve Vláďově textu jít argument za argumentem. Chybí mi ale maličko nadhled, snaha vcítit se do pocitu rozčarování autora prvního textu, oprostit se od občas rušivých detailů.

Přiznám se, že jsme s autorem vedli osobní diskusi o řadě věcí, na některé mám odlišný názor. Rovněž nevidím přímou spojitost mezi úrovní špičky a početností běžců na závodech.

Mám však zato, že autor se snaží poukazovat na jistou stagnaci a bezradnost u závodů řekněme střední cesty, kterých je u nás strašně málo a právě v těchto krizových letech prožívají přetěžké období. Jejich účast někde v řádech stovek běžců je příliš velká na pořadatelské nároky, ale příliš malá, aby přilákala zájem sponzorů (nemyslím mecenášů). Vláďa možná někde vzal do stejného pytle i malé závody, které opravdu jdou jinou cestou a obdiv zaslouží ochota a obětavost jejich pořadatelů a nezaslouží si, aby se do nich kdokoliv trefoval. Jejich motivace je zcela odlišná!

Přesto si ale myslím, že Vláďovy argumenty by se neměly bagatelizovat tím, že autor je jen „kondiční“ běžec a to ještě neznalý věci. Přiznám se, že od hlavy sdružení organizátorů tato snaha trochu zamrzí…

Přijde mi, že zrovna zmiňovaná znalost marketingu a propagace je něco, na čem by mělo 90 procent pořadatelů zapracovat. Ono totiž nejde jen o to zaplatit si někde nějaký poutač, základem marketingu je uvědomění si KDO JSEM a CO CHCI. Mám pocit, že právě toto řada pořadatelů nedělá. Vlna zájmu o běhání, která se zpožděním dorazila i do našich končin, je dostala na rozcestí, kde by se měli rozhodnout, zda své akce chtějí nadále dělat amatérsky (v tom nejlepším slova smyslu!) nebo jít do rizika profesionalizace.

Vím, Ivo, že spolu nikdy nebudeme souhlasit v názoru prospěšnosti či škodlivosti velkého počtu závodů u nás. Zastávám ten názor, že jistá konsolidace a urychlení přirozeného výběru by neškodila. Opět dávám stranou malé akce pro pár příchozích.

Argument o finanční dostupnosti účasti na závodě chápu, ale na druhou stranu bych se bránil jisté formě „diktátu chudoby“ (vím, kolik záporných hlasů za tento obrat získám…), který možná v českém běhu trochu přežívá. Rapidně rostoucí účast na mostr akcích (nejen) v Praze ukazuje, že český běžec JE SCHOPNÝ A OCHOTNÝ investovat do zážitku a vážit i delší cestu. Rozdrobením onoho zážitku (kterým může být klidně i souboj Kocourek vs Kreisinger na menším závodě) do trilionu akcí ročně se dostáváme k absenci přímých soubojů těch nejlepších, které by zcela rozhodně pomohlo v jejich výkonnostním růstu. A to je jen jeden aspekt za všechny.

Pokud si stěžujeme, že běžec rychle opouští prostory po proběhnutí cílem, možná stojí za zvážení PROČ se tak děje. Možná se tam necítí dobře (jakkoliv to nahlas neřekne)? Možná mu vadí jisté latentní kastování na běžce „pod tři“ a hobíky či kondiční běžce, které se mimochodem, Ivo, objevuje hned v úvodu tvého článku? Opět to zamrzí od člověka, který je v čele lobby VŠECH pořadatelů, tedy včetně těch, kterým na účasti hobíka sakra záleží!

V této souvislosti není nezajímavé zjištění, kolik závodů, jež uspěly ve zdejší anketě o závod jara, není z dílny SOBZu. Možná je celá diskuse jen o tom, že se dosud jednotné hnutí nenápadně štěpí?

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že ač jsme s Ivem občas „ve při“, nelze nikterak opomíjet fakt, že Ivo je ikonou a stále ještě hlavním a možná i jediným motorem sdružení organizátorů. Jen bych si moc přál, aby SOBZ neopomíjel žádnou ze skupin závodů a závodníků.

Anketa pod článkem by měla zohlednit i kilometráž pěkného závodu. Jako hobík se jinak budu rozhodovat u maratonu, jinak u půlmaratonu a jinak u kratších závodů. Za déletrvajícím zážitkem (během) jsem ochoten vážit i delší cestu. Nelze opomenout skupinu kondičních běžců, kteří se účastní právě a jen „monstr“ akcí. Davy táhnou. Ale někteří možná netuší, že existují i další závody.

>> Radek Narovec, 12. 10. 2010 12:08:22

Ahoj Radku, tvůj text mě přinutil si znovu projít původní článek Vladimíra Podrackého, jehož názory tu tak vehementně hájíš. Musím přiznat, že mne zaujalo, jak se snažíte oba vychovat organizátory běžeckých závodů: pan Podracký jim chce vštípit základy žurnalistiky, ty zase marketingu. Obojí nechápu. Zvláště s marketingem bych nakládal velmi opatrně, jak známo je to dobrý přítel, ale zlý pán. Nechtěj udělat z běžeckých akcí penězostroj. Ať probůh zůstanou ty malé závody jak je známe právě takové, jaké jsou: poklidné, často rodinné, amatérské, milé, a hlavně a především časté a široce rozprostřené po vlastech českých a moravských. Vím, že se svým názorem budu v menšině, ale já radši půjdu na řekněme Drozdův lesní běh v Kolíně (ať nechodím pro příklad daleko), než na kteroukoliv akci PIMu. Pokud jde o dotyčný článek, opravdu se tam, jak možná uznáš, mísí dvě věci: sport elity na špičkové úrovni a rekreační aktivity nás smrtelníků – ty dva světy se liší ať chceš nebo ne. A název tak mluví o něčem jiném než obsah. Či chceš říct, že běžeckou velmocí se myslí sestavení milionové armády rekreačních běžců? Opakuji svou otázku z vlákna pod prvním článkem: PROČ bychom se měli stávat běžeckou velmocí?? Jiná věc, nastolená panem Podrackým – mnoho kategorií pro mnoho vítězů – se u nás řeší vlastně sama, paradoxně tím, co je zde tematizováno jako problém: mnoha závody. Hodně závodů se středním či nižším počtem účastníků umožňuje dostat se na bednu poměrně mnoha lidem a tím je dál motivovat (ne cenami!! proboha). Tady si dovolím vykonstruovat příklad: budu chtít na stupně vítězů. Co udělám? Půjdu na velkou akci? Ne, pojedu za Nymburk, zaběhnu si Hasinský běh (nebo jiný, který si zde v loňských výsledcích najdu jako vhodný) a mám to v kapse.

Pokud jde o anketu o závod jara, sám asi víš jakou má taková anketa vypovídací hodnotu vzhledem k počtu účastníků jednotlivých závodů a návštěvníků těchto stránek…

A na závěr: otázku (jak píšeš uvědomění si) KDO JSEM? a CO CHCI? si myslím klade málo kdo. A právem. Každý ví kdo je a vzhledem k závodům řeší spíš, zda ho to baví. Tohle už je na hranici laciných pouček marketingu a mlhavé metafyziky.

>> Sandera, 12. 10. 2010 20:55:06

Ahoj Martine, máš pravdu, to bychom ale museli mít u každé délky závodu vzdálenost pro dopravu na něj, a to by se nám anketa rozrostla a stala se nepřehlednou. Málokdy je něco ideální. Řekněme, že jde o takový závod, kvůi němuž ti stojí za to vycestovat za humna. Pro někoho to může být desítka, pro jiného maraton. Já to mám na Velkou kunratickou 100 km, ale pojedu na ni, přestože měří „jen“ 3100 metrů :).

klikol som plusku Radekovi aj Ladovi, je to prilis nelogicke ?

Jednu vec nechapem : preco je take dolezite aby bezci zostavali po pretekoch v mieste preteku ? preco to ma volaco znamenat ? a ako to moze zlepsit uroven behania alebo bezeckej kultury ?

Myslim ze bezec ide na preteky s opustakom vo vrecku. Opustak (vysvetlenie pre zobakov) je povolenie k opusteniu posadky na dobu urcitu. V kasarnach to byvalo s navratom do polnoci a vyuzil sa posledny mozny vlak. V rodinach bezec obycajne vyfasuje opustak s navratom len do niekolkych hodin a podla cestovneho poriadku prvym moznym spojom.

Preco ? a Preco by to bolo treba zmenit ?

Preco sa niekde cestuje na zavody daleko od domu a niekde sa preferuju len akcie lokalne ? nemusi to bytcena bezninu, skor to bude uroven ciest rychlost premavky a uroven dopravy autobusovej azeleznicnej, tiez zrejme velmi riedky cestovny poriadok.

Pokial si bezec v nemecku zoistane po pretekoch na jedlo a pivi a niekolko piv, tak zrejme nebude domov soferovat a alebo pouzije kvalitnu verejnmu dopravu alebo jednoduche prenocuje a spravi si z pretekov dvojdnovu akciu,

co sa da ak su preteky v sobotu.

bezec cze-svk zrejme sa snazi len akosi vtesnat na par hodin bezecke preteky kedze treba cez vikend vybavita urobit spustu veci, rozvazat deti na detske sportove akcie a ine akcie, povinnu navstevu svokry a podobne

Bezecke preteky nie su hlavny zivotny ciel vikendu alebo bnie su hlavnou akciou vikendu okolo ktorej sa vsetko postavi.

Okrem rozdielnych zivotnych hodnot, teda nezabudnime na rozdielnu uroven cestbej siete verejnej dopravy ubytovania stravovania.

Niekedy naozaj niet koli comu zostat.

Nemci sa grupuje nielen po bezeckych pretekoch, napriklad Oktoberfest…

odkedy nam zrusili 1.majovy spievod a v zamestnani oslavy MDZ a slavnostny slub pri vstupe do pioniera uz nie je koli comu.

Neměl jsem v úmyslu se do této debaty nějak zapojit, ale přesto mi to nedá, abych neřekl svůj názor. Pořádám tři závody v létě a mají všechny atributy, které vidíte v zahraničí. Ne nadarmo jsem dvacet let jezdil po všech závodech v okolních zemích. Jen nemám pětileté kategorie, poněvadž při počtu běžců, kterých se sejde kolem padesáti, je to zbytečné, na bednu se dostane i tak skoro každý a navíc mám mimo bohatého občerstvení, podotýkám, že je zdarma a ne jak občas v Rakousku a kdekoliv jinde za peníze, i drobné ceny pro každého účastníka v tombole. Přesto žádné velké počty běžců nikdy nepřijedou, protože je to opravdu asi jen pro tu naši partu kamarádů, se kterými se potkáváme celý rok na všech závodech v okolí a navzájem pro sebe tyto závody pořádáme. A i když je naší národní mentalitou neustálý spěch, kdy snad každý z nás musí stihnout za víkend řadu dalších věcí a snažit se nějak neošidit rodinu, přesto v klidu posedíme po závodě a pokecáme spolu v jakémkoliv prostředí a není pravda, že by rozhodovalo zrovna to tak vychvalované dokonalé zázemí závodů na západ od nás. A už proto raději preferuji já a moji sveřenci tyto malé závody, kde na nás dýchá dokonale rodinné prostředí a fantasticky přátelská atmosféra. Navíc se tu dá opravdu běžet v rámci tréninku jak je třeba a nic vás nenutí nechat se strhnout davem, jak by to určitě bylo na monstr podnicích s tisíci účastníky a neustálém kontaktu s nějakým běžcem, který by nás vedl k výkonu na hranicích a nebo za hranicemi možností. Je pravda, že občas na takový závod v okolí vyrazíme pro kontrolu výkonnosti, ale zase jen do okolí a rozhodně tam, kde jsou pro nás minimální finační náklady, ať už se to dotýká cestovného a nebo i startovného. A kde také víme, že pokud si už chceme zaběhnout slušný čas, tak to bude opravdu čistý čas a ne nějaký pofidérní ukazatel, kdy místem startu proběhneme až deset minut po výstřelu a ještě minimálně dva až tři km klopýtáme v davu bez možnosti pořádně se rozběhnout.

Zdravím běžce a Zdeňka. Já pořádám jeden závod … Bujanovské koláčové běhy … amatérsky… Je to malý závod, kterým žije celá vesnice! Místní lidé rádi dělají pořadatele a fandí všem běžcům … Nechybějí koláče, pivo a vystoupení kapel ( country a rock.) Pro místní lidi je to posvícení a zábava. Většina běžců zpravidla po tombole odjíždějí k domovu… Nezlobím se na ně … také běhám a po závodě se těším na domov … ale místní tu žijí závodem ještě 4 hodiny … Je na každým, aby se rozhodl co po závodě! Já osobně preferuji malý závody, kde znám běžce a vím ským závodit než osmy tisícový dav …

Ad nespolečenskost po závodech a společenskost při závodech :)

Já rozděluji závody na dvě kategorie: dejme tomu ZÁVOD a závod.

Když jdu na ZÁVOD, tak mě zajímají úplně jiné věci než když jdu na závod. Při ZÁVODu mne zajímá především čas a výkon. A je mi jedno, jestli dostanu to nebo ono. Když běžím na hranici možností, tak zpravidla nemám po doběhu náladu a ani chuť někde posedět nebo se zdržovat. Jsem prošitý a chci se co nejdřív dostat domů, kde si můžu v klidu odpočinout, regenerovat, dát si své vlastní jídlo, na které jsem zvyklý, případně se hodinku prospat.

Když jdu na závod, tak mě zajímají známí a kamarádí, které tam potkám, zajímá mě i trochu, co za startovné dostanu, zajímá mě prostředí, v kterém se běží. A po závodě mi nevadí zůstat, pokecat si s těmi, kvůli kterým jsem přijel. Nebo když jde o regionální akci, ke které mám nějaký vztah, tak se jdu proběhnout jen tak s tím, abych pořadatele podpořil.

To, že u nás možná více běháme na čas a výkon však neznamená, že pro nás není běh společenská záležitost anebo radost. Však běžci se nemusí setkávat jen na závodech a užívat si běh při nich. Existují společné tréninky a výběhy, při kterých se dá pokecat dobře a nemusí se u toho pít pivo :).

Osobně preferuji spíše více regionálních neanonymních akcí, než dobře „marketingově“ zvládnuté monstrakce. Chápu, že to bez nich nejde, ale skoro se jich neúčastním. V Brně je pro to ideální buď BBP anebo letní běžecký pohár. V podstatě pořád ti stejní lidé a žádná moc velká masovost. I když poslední dobou počet běžců narůstá :).

>> Luckyboy, 13. 10. 2010 11:07:34

Velmi dobrý příspěvek. Jen si tu troufnu navázat na diskuze, které se tu odehrávaly v dobách minulých – a to sice, zda si při závodech povídat a jak často si dávat závody.

Krásné rozdělení na závod a ZÁVOD. Závodů může člověk jít řadu – ale musí si uvědomit, že je to opravdu jen závod. Může ho brát jako zábavnější formu trenalu – může si povídat, zkoušet úseky, zkoušet nabíhat speciální tempa apod. Takovýchto závodů může jít i několik do týdne.

Opakem je ZÁVOD – kde, jak jsi správně napsal, by si člověk měl umět sáhnout až na dno. Při tom si nemůže povídat, nemůže experimentovat – ale musí prodat vše, co dosud v trenalech a závodech naběhal. Zde si běží pro umístění nebo pro čas, který poté bude považovat za SB nebo dokonce PB. Takovýchto ZÁVODŮ ale člověk nemůže jít hodně – musí si je předem vybrat v termínovce – a vše jim podřídit.

Též je pravdou, že jinou dobu se budu chtít v místě závodu zdržet po závodu nebo po ZÁVODU. Zvláště pokud ZÁVOD pokazím – to pak chcu co nejrychleji zmizet, zavřít se do svého kumbálku a na chvíli zapomenout na celý svět. Po závodu nebo vydařeném ZÁVODU se zajímám též o to, co mi pořadatel nabízí za společenské vyžití. U mě je významný tzv. kuřácký faktor – kouří-li se tam – mizím co nejrychleji… 

Další aspekt: věcné ceny – rád si ze závodu něco přivezu – byť se jedná o nějakou maličkost. Doma si ji umístím a připomíná mi tak onen závod – a když se blíží termín – vzpomenu si na něj – a znovu se účastním. Mám to raději než finanční ceny – peníze si doma nevystavím… 

Vše ale závisí člověk od člověka. Dříve jsem nedokázal rozdělit závod a ZÁVOD a vše jsem běhal stejně – měl jsem jich moc a byl jsem zatavený s výrazným rizikem zranění – též k nim často docházelo. On ten pocit, když mě předbíhá někdo, kdo by neměl, není příjemný a svádí ke zrychlení. Pokud to je ale opravdu jen závod, kdy nemám v úmyslu běžet 100 %, tak musím dodržet to, co jsem si stanovil před závodem. Pokud bych to nedokázal – musím omezit i počet závodů.

Závěrem říkám – můj nejbližší ZÁVOD budou na jaře chodecké Poděbrady – na ně se připravím i prostřednictvím různých závodů 

Já běhám jako rekreační běžec v regionu, ze kterého Vláďa pochází a také se nemůžu s jeho názory ztotožnit. Určitě je v jeho článku plno pravdivých a zajímavých srovnání. Na druhou stranu se spíše ztotožňuji s názory Iva Domanského. Já jsem rád, že v dnešní uspěchané době pořád existuje řada obětavých lidí, kteří jsou ochotni uspořádat běžecké závody pro nás línější, kteří se do žádné organizace nehrneme. Běhám tady u nás závody zařazené do regionální ligy a v sezóně nás čeká většinou závod v sobotu i v neděli. To je možná také důvod, že nemáme potřebu se po závodě dlouho bavit, protože další den se vidíme znovu. Každý takový závod je příležitosti setkat se se svými přáteli – běžci a poklábosit (ale většinou před závodem). Co se týká „monster“ závodů, tak mi stačí během roku zaběhnout jeden až dva a potom dávám spíše přednost závodům v komornější atmosféře. A je fakt, že Němci mají po závodě času dost......vloni jsem byl na závodě Cheb – Waldsassen a na vyhlášení se čekalo asi 3 hodiny 

>> Amater, 13. 10. 2010 14:08:47

Pocházím také ze stejného regionu jako ty nebo Vláďa. Je faktem, že každému vyhovuje něco jiného. Někomu malý závod, někomu velký atp. Je ale pravda, že pořadatelé by se mohli z kritických (nebo spíše inspirativních) reakcí poučit (inspirovat?). Jakmile se pořadatelé (a kloubouk dolů před jejich nadšením) zakopou ve svých názorech a obhajobách své dosavadní práce, neposune se věc dopředu.. A o to by mělo jít. A v tom Vláďův článek mohl rozproudit diskuzi. Bohužel se to „počesku“ obrátilo jen na negaci.

>> YuppieRunner, 13. 10. 2010 21:56:42

No vidíš a je to tu zas: co to znamená „posunout dopředu“? Co je „to vpředu“? Patrně něco lepšího než jak to funguje teď, ale právě na tom, co je lepší nebo horší nepanuje shoda. Chceš-li otvírat diskusi, mohl bys být konkrétnější?

Strašně si vážím pořadatelů a jejich práce. Tak aby si to nevzali moc kriticky.

Na tom, co je lepší a nebo horší se nikdy nikdo neshodne. Já sám rád závodím, ale jsem jen výkonostní běžec a zkoušel jsem se i zůčastnit některých malých závodů v mém okolí. Ale necítím se tam dobře. Jestli se něco nezmění, nebudu se jich dál zúčastňovat. Mě by třeba pomohlo více účastníků a více diváků.

Je to jako třeba s koncerty. Někdo má rád velká stadiónová show, někdo jezdí radši na festivaly a někdo zase dává přednost klubovým záležitostem pro pár desítek lidí. Důležité je, že si každý může vybrat.

Až se u nás sníží počet závodů a všechny budou pojaté jako PIM, přijde česká běžecká scéna o dost ze své rozmanitosti a jedinečnosti. Je snad závod, který nemá web, o kterém nepíší noviny, kde nestojí špalíry lidí a kde nedostanete igelitku s tretkami od sponzorů, méněcenný a zbytečný?

Tím neříkám, že bychom se třeba od Němců neměli učit. Spíše než „vesničtí“ organizátoři by si ale měli inspiraci vzít pořadatelé mega akcí. Kdo běžel velký maraton v Německu a v Praze, ví, o čem je řeč.

>> YuppieRunner, 14. 10. 2010 06:17:42

Nevím, jaké závody tady v regionu běháš, ale já se tu většinou cítím fajn. Potkávám své kamarády ve všech věkových kategoriích, občas získám nějakou tu medaili (výjimečně):-) a je mi fajn. Mám dojem, že i počet běžců je většinou tak akorát a počet diváků moc neřeším, protože pokud běžím nějakej kros přes les, tak tam můžu potkat tak akorát veverku nebo divočáka:-) Prostě máme na to rozdílné názory a v žádném případě netvrdím, že můj je správný. Ale vcelku jsem spokojen:-)

Jen bych doplnil, že pro mě jako cyklistu má běh obrovskou nevýhodu v tom, že se moc daleko nepodívám, trénovat někde na stadionu nebo v okolí do 10km, to už musí být člověk skutečně pro běh nadšený. V závodech horských kol si člověk užívá sjezdu mezi kameny, při kolektivním sportu si občas odfrkne, na in-linech nemusí mít takovou fyzičku … Prostě vývoj dle mě dospěl k tomu, že běh není a nebude nikdy masově populární na nějaké výkonnostní úrovni. Jak bylo řečeno, po závodě se mi nechce trávit hodiny v místě akce, neb pokud závodím každý víkend a ve všední dny jsem v práci, tak mám volného času minimum a z něj se mi nechce ještě brát. Kategorii 19–29 bych ani nezaváděl, je nás málo a víc běžců by stejně nepřišlo. Ohledně ochoty cestovat si musíme uvědomit, že na jedenáctou se hromadnou dopravou 150km na závod horko těžko vůbec dostanu, proto vynechávám běhy, kam je pro mě složité a drahé se vůbec dostat. Rád si zaběhnu v Praze nějaký běh ve všední den, všechno jde jako na drátkách, dá se dvacka, nikdo ceny nechce, jenom se poměříme mezi sebou. Takové závody kvituji. Ohledně lanaření že nejsme běžeckou velmocí bych jenom řekl, že máme třeba Sáblíkovou, Štybara, … tak hold nemůže být ve všem nejlepší.

>> Amater, 14. 10. 2010 09:01:08

Já nechci kritizovat, aby bylo jasno. Kamarády mezi běžci nemám. Všichni se baví (bavíte jen mezi sebou. Když přijde nějaký exot (nepejorativní výraz!) na start, tak je okukovaný, občas povzbuzený, ale to je všechno. Přiznávám, že chyba může být na mé straně. Ale jste prostě parta pro sebe, všichni se znáte, nezapadám. Myslím si, že rozšíření počtu závodníků, diváků i těch někým „zatracovaných“ kategorií by prospělo i vám, kteří spolu běháte 

To je můj pocit. Pro doplnění z KV ligy jsem běžel tady třeba Přes Vítkův vrch…

>> YuppieRunner, 14. 10. 2010 20:47:21

Souhlasím s Tebou, že naprostá většina běžců v daném regionu zná, ale naprosto nesdílím pocit, že by se nějak distancovali od nově příchozích. Alespoň v Olomouckém regionu, kde běhám většinou, jsem si ničeho podobného nevšimnul. Občas vyrážím i jinam a téměř nikdy nemám problém navázat kontakt. Jsem přesvědčený, že běžecká komunita je obecně hodně přátelsky naladěná. 

>> YuppieRunner, 14. 10. 2010 20:47:21

V tomhle ti myslím může pomoct i tohle fórum, už teď se tu ozvalo několik běžců z tvého regionu, na příštím závodě už se budete znát. V tomhle si myslím jsou právě regionální a malé závody daleko lepší než velké akce, kde bys měl problém na známého vůbec narazit, pokud byste si nedali sraz u sochy na náměstí. A uzavřenost běžecké komunity je spíše zdánlivá. Zase mě tu napadá srovnání s Německem (běhal jsem tam, ale nezávodil), kde se mi za rok života nepodařilo najít si přátele mezi místními (nemyslím běžce, ale vůbec), což je tady nepředstavitelné. Myslím si, že Češi jsou výrazně otevřenější. A můžeš to koneckonců udělat jako řada jiných lidí z tohohle fóra: domluvit se s někým z okolí na společném tréninku a pak teřba i závodě a je to.

>> YuppieRunner, 14. 10. 2010 20:47:21

neblázni…my vůbec nejsme uzavření a exot jsem možná větší než ty:-) Samotného mě překvapilo, když jsem před lety přišel na první závod a hned se mnou mluvili všichni jak kdybych tam byl ostřílenej borec. „Vítkův vrch“ je zrovna docela náročný závod. Škoda, že si nemůžeme dát sraz na nějakém příštím závodě…v součas­nosti mám dlouhodobější zranění, ale příští rok doufám, že se uvidíme:-)

>> YuppieRunner, 14. 10. 2010 20:47:21

Ja si na bezeckych zavodech (tech par rocne, co se zucastnim) pripadam podobne jako ty. Ale vidim pricinu jednoznacne ve sve povaze..

>> YuppieRunner, 14. 10. 2010 20:47:21 Každý někdy se závody začínal. I my se ženou. Pravda, první dva tři závody byly trochu hlušší, ale pak si pokecáš s tímhle, s tamtím, s touhle a za chvíli Tě zná každý. :) Myslím, že obecně jsou běžci fajn komunita a tady na Karlovarsku nejsou výjimkou.

Sakra, to je reakcí.. Za všechny děkuju, valnou většinu beru a souhlasím. Já jsem tady někde psal, že je chyba i u mě! Každopádně bych se cítil líp, kdyby bylo i na menších závodech v regionu více běžců, pomohlo by to všem: těm co váhají se zúčastnit (já) i těm, co je obvykle běhají. Ale to bych se opakoval s argumenty :-/ Příští rok se zase na nějakej ten závod podívám, ať vidím, jak se to zlepšuje..

Jen na dokreslení celé věci: když jsem psal původní článek o tom proč není Česko běžeckou velmocí, mým hlavním cílem bylo především otevřít diskusi o tom že je nutné tady dost věcí zlepšit. Vedla mně k tomu zkušenost z mého posledního tuzemského závodu, který byl všemi hodnocen naprosto fantasticky co se týká organizace, ale pokud ho srovnám s tím, co znám ze zahraničí, bylo to spíš dost smutné srovnání.

Neříkám že tam je všechno super a ideální. Na druhou stranu ale hodně potíží českých závodů nesouvisí s penězi, jako spíš s přístupem organizátorů. A ten by se dal změnit poměrně snadno.

Co naopak nechápu je úvahu proč by měli čeští organizátoři přihlížet k německé termínovce. Přihlížet k ní musí i Praha, protože když bude PIM kolidovat s Berlínem a dalšími velkými podniky, bude na tom těžce bit. A když kolidují závody v českém příhraničí s těmi bavorskými nebo saskými, je výsledek úplně stejný. Třeba na zmiňovaném závodem Cheb – Waldsassen mohlo být mnohem víc lidí, kdyby si naprosto nesmyslně nekonkuroval s nedalekým Hofem. A to není jediný případ. Mohl bych jich vypočítat desítky.

Už vůbec pak nechápu názory v diskusi proč bychom měli dělat závody pro masy, nebo že závodníků vadí když musí předbíhat ty pomalé hobíky. Tyto názory totiž jsou skutečnými hrobníky české atletiky. Bez masové členské základny bude atletika pořád jen chudým příbuzným a sponzorsky nezjímavým sportem. Masová základna je navíc šance najít nové talenty, vychovat další špičkové běžce… Vztah mezi masou a špičkami funguje. Je to prokázané z jiných sportů. Z hokeje, fotbalu… Skutečně to funguje.

Nicméně ač mám na některé věci jiný názor než Ivo Domanský, myslím, že to důležité se stalo. Vedeme diskusi. Důležitější ale bude, ale nezůstalo jen u diskuse a něco se také přeneslo do oblasti popularizace běhu i organizace jednotlivých závodů.

>> schonfeld, 16. 10. 2010 14:32:47

Půlmaraton PIM příští rok, stejně jako v předchozích letech, koliduje s půlmaratonem v Berlíně. Je na tom těžce bit?

>> Amater, 13. 10. 2010 14:08:47

Pak jsi měl jet na HM do Hofu. Tam dávali výsledek včetně celkového i pořadí v kategorii vytištěný do ruky hned za cílovou páskou Ale to je fakt individuální. Třeba u Poběžovic byly letos výsledky na vyhlášení, kde je nedali ani na nástěnku, a zveřejnili je až druhý den odpoledne…

>> Luboš Brabec, 16. 10. 2010 16:01:38

Myslím že u půlmaratonů to platí v kratších vzdálenostech. Například díky tomu že se před pár týdny běžel najednou Cheb i Hof, část běžců IfL Fichtelgebirge raději podpořila domácí závod než aby jeli o pár klometrů dál do Čech. OSbně jsem s nimi o tom mlvuil. A jen díky tomu třeba Cheb přišel minimálně o deset, možná i dvacet lidí. V lokálním měřítku to není zrovna málo.

U maratonů by na tom skutečně tratil i PIM. Na maratony už se jezdí na mnohem větší vzdálenosti. Když už za každou cenu musíme porovnávat volně použitou Prahu a Berlin, mám kamarády kteří jezdí na obojí. Ale pokud by oba maratony skutečně kolidovaly, prostě by jeli jen na jeden. Což je skutečně na škodu. Závodům i běžcům.

>> schonfeld, 16. 10. 2010 18:38:05

Maratonů je hodně, rozumných termínů málo. S tím se sotva něco udělá. A tak holt na podzim kolidují Berlín, Košice, Budapešť a Poznaň, k podobným situacím dochází i na jaře (viz Vídeň a Linec). Běžec si prostě musí vybrat.

U kratších vzdáleností to není tak dramatické, ale platí podobný nepoměr závodů a víkendů. Neznám přesně případ Chebu, ale nevím, jestli pořadatel bude šíbovat termínem jen proto, že z Německa možná přijede 10–20 běžců… Třeba by tím zase ztratil domácí běžce, který v jiném termínu běhají jiný závod.