… je to tak!

Výborný článek.
Myslím, že kdyby J.Pešava přes zimu potrénoval, tak v příští sezóně posbírá mnoho republikových titulů.

K bodu 1 – malé popíchnutí: Pokud někdo zažil tělocvik na běžné ZŠ a SŠ, ví dobře, jak pasivní jsou učitelé tělocviku! Ve velké většině to nejsou pedagogové, ale pouze examinátoři. Těžko samozřejmě čekat od někoho, kdo dá 60 denně a na 500m vzdálený stadion jede autem, že bude se studenty běhat 3km a ukazovat jim třeba abecedu. :(

>> BuckTheBug, 26. 10. 2009 07:44:04

Učil jsem 5 let na ZŠ tělocvik a dokonce jsem tam pracoval jako vedoucí trenér ST se zaměřením na atletiku. Nikdo mi tak nedokázal otrávit za 30 let sport, jako tyto děti. Skončil jsem vyhořelý jak jaderné palivo v Temelíně a musel jsem se sám vrátit k závodění, abych dostal znovu chuť trénovat někoho dál. Už nikdy bych se do takového dobrodružství nepustil a do školy by mě nikdo nedostal ani milion měsíčně.
Jinak o našich bývalých běžcích připravuji seriál, kde je budu postupně na těchto stránkách představovat, aby jste všichni uviděli, co museli, ti co něco dokázali, pro to udělat a taky je trochu připomenout, protože se na ně nějak moc rychle, podle mě, zapomělo. A hlavně na jejich výkony, když se vyzdvihují dnes výkony, které jsou jim bohužel jen k pousmání.

Byl bych nerad, kdyby se diskuse pod Honzovým článkem zvrhla v přehlídku negativ, jak je nedobrým českým zvykem. Jan Pešava dokazuje, že ačkoliv již nezáávodí a jeho nynější profese nemá se sportem nic společného, stále dokáže současný stav části pregnantně analýzovat. S 90% jeho závěrů nezbývá než souhlasit. Mně teď jde o těch zýbajících 10 procent:
1/ Ústup z běžeckých pozic je fenoménem nejen českým, nýbrž v různém stupni celoevropským.

Výjimkou je snad pouze Rusko, které má stále dostatečně širokou základnu talentů a neopustilo
systém jejich vyhledávání, který platil v sovětských dobách. Kde jsou ale Švédové, Finové, Francouzi, Němci a další? Ještě ve větší míře než u nás tam platí: běžecké hnutí tam všude prožívá období vzestupu zájmu, výkonnostní a vrcholový běh stagnuje.
Dnes jsme součástí Evropy, proč by tomu mělo být u nás jinak?
2/ Podle mých zkušeností (a kolem vrchů se motám od roku 1996)neodpovídá skutečnosti, že by se na
obecném úpadku vytrvalců podílela zrovna popularita běhů do vrchu, jak to naznačuje Honza. Z oddílů se tehdy vrchům věnoval pouze Maratonstav Úpice, malý specializovaný klub a ostatní nás okázale ignorovali. Iscarex ještě neexistoval. Ostatně soudím, že dnes, kdy se výkonnost u vrchů prudce zvyšuje a ČR si své pozice udržuje, bylo zaměření právě na tuto sisciplínu naopak přínosem. Pravdu má autor v tom, že se do reprezentace tehdy dostávali běžci druhé garnitury, ale to dnes už neplatí.
3/ Talenty, děti atd.
Rodí se dnes méně sportovních talentů než před dvaceti lety? Nikoliv, nerodí. Atletika má však tu smůlu, že na „tržiště“ talentů přichází – částečně ne vlastní vinou – až poté, kdy jsou ti nejšikovnější kluci rozebráni fotbalem, hokejem. Nejde pouze o vyšší popularitu těchto dvou dominantních sportů, ale o to, že specializace tam může probíhat a také probíhá už od od 6 let, zatímco pro vážnější atletickou přípravu v úvahu přicházejí děti o několik let starší. Že je předčasná specializace dětí na vytrvalostní běh kontraproduktivní, to vědí trenéři i dobří pedagogové už půl století, bohužel to nechtějí slyšet někteří příliš ambiciozní otcové.
Úspěch projektu atletických přípravek a předpřípravek bude podle mého názoru záviset spíš než na dětských talentech na kvalitě vedoucích (ani nepíču trenérů) a nezbývá než věřit, že se to nezvrhne ve vedení „rekordů“ osmi až desetiletých dětí.
3/ Dále neodpovídá skutečnosti, že by se počet běžců na našich závodech snižoval. To platilo, Honzo, pro první polovinu 90. let a bylo to v přímé souvislosti s transformací společnosti a první vlnou rušení některých pracovních příležitostí (teď prožíváme vlnu druhou a kupodivu zatím počet běžců neklesá). Jelikož se tímto zabývám tři desítky let téměř profesionálně, mohl bych to v případě potřeby doložit čísly. Třrba sobotní Hronov – Náchod se dostal po dvacetileté stagnaci v posledních třech ročnících vždy nad 300 běžců a další vzrůst je možno očekávat. Také mnoho jiných běhů (podobně jako Ty v tšchto souvislostech nauvažuji seriál PIM) zaznamenalo právě v posledních letech rekordní účasti. A přítom počet závodů také roste a konkurence je tedy větší. Účast klesá pouze na závodech notoricky špatně organizovaných nebo málo či pozdě propagovaných.
Znovu opakuji, dík za jinak skvělou analýzu.

>> Ivo Domanský, 26. 10. 2009 09:46:10

Ježíši, co jsem to napsal! Mělo to být: „ani NEPÍŠU trenérů“…

Klíčovej je podle mě bod 9 (bod 11 je pak jeho logickým důsledkem ale zároveň i jeho příčinou), vždyť třeba i v jachtingu je větší šance se prosadit než ve vytrvalostním běhu…

>> Z.Smutný, 26. 10. 2009 08:45:30

Co se týče učitelů a dětí na ZŠ, tak bych se docela bál být tak kategorický. Je to jako všude jinde. Ano, jsou učitelé „pasivní“, jsou děti bez zájmu atd. Ale také jsou výborní učitelé a úžasné děti.

Podobné je to dnes ve všech individuálních sportech, kde je rozhodující nejen talent a chuť dřít a dřít. V tom výčtu důvodů by se dalo ještě docela dlouho pokračovat. Každý, kdo zkusil někdy děcka v něčem trénovat, by přidal své postřehy. Já se obávám, že napřed musí začít myslet jinak dospělí a potom teprve bude moct vyrůst nová sportovní generace ale v masovost této změny nevěřím.

>> Permoník, 26. 10. 2009 10:22:58

Souhlas. Určitě nic není jenom černé nebo bílé. Ale už několikrát jsem slyšel, že děti neběhají, protože jsou líné apod. V tu chvíli se mi vybaví všech 5 tělocvikářů, které jsem zažil. Možná jsem měl jenom smůlu, možná je to úděl venkovských škol, kam chodili učitelé „za trest“…

>> Ivo Domanský, 26. 10. 2009 09:46:10

K Vašemu bodu 1:
Máte pochopitelně pravdu s ústupem evropských běžců ze světových pozic.
Nicméně pokud porováváme se stavem v ČR, vyřadil bych ze seznamu Finsko.
Jen letos: 8 Finů (5 mil. obyvatel, 4–6 měsíců sněhu a ledu) zaběhlo 10.000m pod 30 minut a ještě 16. Fin by vedl letošní české tabulky na 10.000m…

>> BuckTheBug, 26. 10. 2009 11:45:05

Mládežníci, vytáčí mě když vrháte vinu na tělocvikáře!!!(jas­ně že se najdou i moulové co to prostě dělaj stylem, tady máte míč a kopejte si a jdou si sednout na lavičku, ale většina se myslím v rámci možností snaží). Učím pátým rokem na základce, trénuju v oddíle ateltiky a sám trochu běhám. Můj názor je: všeobecnej menší zájem dětí o sport než v minulosti, moc velký výběr sportů(hlavně ve městech), rodinná výchova(když se matka s otcem válej na gauči u TV, těžko se bude dítě hejbat)+ některý další příčiny co uvádí J. Pešava a I. Domanský.

>> Ivo Domanský, 26. 10. 2009 09:46:10

Ivo má pravdu, že ty nejšikovnější kluky bohužel sebere fotbal a hokej, což jsou dost brutální bojové hry, kde si ti nejšikovnější za pár let zničí pohybový systém, stanou se z nich invalidé a už jako veteráni sportovat nemohou.

Jako dítě jsem chodila do atletického kroužku (ne oddílu!), který vedla moje máma dvakrát týdně na stadionu v malém podkrkonšském městečku. Tenkrát se nás tam pravidelně scházelo asi 15 dětí kolem 10 – 15 let, holky i kluci. Běhali jsme, skákali, plnili odznak zdatnosti, prostě byla to odpoledne plná různorodé zábavy. Tak nějak přirozeně z toho vyplynulo, že část z nás s atletikou pokračovala i později, když kroužek po několika letech skončil. Potkávali jsme se na Pohárech rozhlasu, byli jsme univerzálně použitelní ve všech disciplínách. Potom přišel Středoškolský pohár, účast v krajských soutěžích, později i v nějakých ligách – a pořád ty samé obličeje z dětství. Akorát už každý závodil za jinou školu nebo oddíl.

Hledala jsem podobný kroužek pro svého syna. Nic. Normální atletický oddíl – nic, aktivity v rámci školy – nic. Asi není atletika populární. No tak chodí běhat se mnou a mně nezbývá než doufat, že a) nejsem příliš ambiciózní matka, která chce sledovat výkony desetiletého kluka (jaké výkony?) b) nekazím mu život předčasnou specializací na vytrvalostní běhy. Třeba mi jednou poděkuje, že jsem s ním neseděla na gauči u bedny.

Máma učí tělocvik na SŠ, před pár lety si stěžovala, že coby dáma lehce přes padesát, pořád bez problémů uštve ty puboše těsně pod prahem dospělosti, o slečnách ani nemluvě.

Jenom hlupáci se honí za časy!!
Je to nesmysl. Nejdůležitější je přeci si běh pořádně užít a mít z něho radost – a s tím já se na všech svých maratonech (a nejen na nich), kde běhají neuvěřitelné kupy běžců neustále setkávám. A že v ČR nejsou běžci? No comm. 

Cílem tělesné výchovy na běžných základních a středních školách bez sportovního zaměření by mělo být získat mládež pro sport a pohyb jako přirozené součásti životního stylu – prostě aby něco dělali (bez ohledu na čas, rychlost atd.) a aspoň se trochu hejbali a ne jim sport otrávit, což se mnohdy stávalo dříve a děje se i nyní, zde opravdu záleží na správném pedagogickém přístupu. Mně např. v dětství známka z TV často „zkazila“ vysvědčení, přestože jsem ráda a dobře plavala a na horách nachodila spoustu km, ale to se „nebralo“. Ke sportu jsem si cestu našla až po třicítce. Jinou otázkou je výchova vrcholových sportovců (běžců), o čemž je téma článku. Zde souhlasím s autorem, že konkurence jiných atraktivních sportů a trend účasti afrických běžců už i na domácích závodech motivaci nepřispívá a že i když by se skutečně našel výjimečný talent a k tomu na sobě náležitě dřel, moc šancí prosadit se ve světě nemá, to opravdu více zúročí v jiných (příbuzných) sportech jako např. orientační běh, duatlon, triatlon, běžecké lyžování atd., kde přece jen naši reprezentanti občas na medailové pozice v Evropě i ve světě dosáhnou a možná je v těchto sportech i lepší základna. A zdravě ambiciózní rodiče jsou třeba, kdo jiný talentované děti do oddílu přivede a podpoří je?

Finanční hledisko bych u mládeže nepřeceňoval, neb jenom digitální foťák, mobil a PC (co mají de facto všichni) stojí mnohem víc než troje boty a oblečení na závodění. Pohybuji se několik let na závodech silničních cyklistů a tam úroveň naopak roste, byť se bavíme o amatérské úrovni. Průměrné ceny bicyklů se za poslední roky znásobily, i mladíci mají odpovídající materiál. Spousta závodníků obětuje tréninku cca 400hodin ročně a desítky tisíc Kč. Proč ne běhu? A co teprve boom horských kol, jaké se tam točí peníze a kolik tisíců lidí závodí a jak si dávají! Pokud vezmu běžecké závody, tak účast obvykle lehce stoupá, přibývá však „jen“ kondičních běžců a žen. S desítkou za 39 se pohybuji v klidných, šedých vodách průměru. Obávám se, že hlavním důvodem je prostě přílišná fyzická náročnost a oddanost vrcholovému sportu. Místní fotbalisti si s klidem kouří, pijou a vymetaj diskotéky a stejně to na obecní ligu stačí a jsou „v kurzu“. Běhu se musí hodně obětovat a ohodnocení či uznání se jim takřka nedostane nebo jen od zasvěcených, kterých ale moc není, na rozdíl od „odborníků na fotbal“ … Mám-li se vyjádřit k vrchům, které jsou mi blízké, tak špička je na úrovni. Tady naopak kondičních běžců moc nepřibývá a většinu poháru odjezdí známé tváře. Velkým žroutem talentů je jistě i současná doba a možnosti, kdy jaksi není pro facebooky a přesčasy čas na sport, ale to si musí každý vyřešit sám!

Výchova mládeže,základna v atlet. oddílech,konkurence mezi bežci je jedna věc.Ale taky jak nalákat běžce a diváky s vyjímkou PIM?
Pokud bude závod v Lhotě a běžci vyběhnou z Lhoty do lesů na hodinu a pak se vrátí,tak který sponzor by to podporoval?Je to jen a jen zážitek pro běžce samotného.Ano je uspěchaná doba a lidi mají rádi dramatičnost.Pokud bude závod ve městě a poběží se vyřazovací metodou 4 běžci-dva postupují,3okruhy po náměstí 1.rozběh.Závodník může mít do fínále třeba až 10rozběhů.Mezitím jiné kategorie a zábavný,doprovodný program-show.Talenti by se našli,ale ne za dubem v lese kde jeden druhému skuhrá jak ho všechno bolí a jak dlouho neběhal.....





 

Odpověď na tuto otázku není určitě jednoduchá a různých příčin je celá řada. Po přečtení výsledků Běchovic jsem dostal další impuls k napsání malého zamyšlení. Je to již deset let, co jsem přestal běhat a čím dál tím více se mi zdá, že v běžeckém sportu se zastavil čas. Kdybych se rozhodl vrátit, asi bych se vrátil mezi lidi, které jsem před deseti lety opustil.