NÁZOR: Je zlato pro Itala zlatem i pro český běh?

Typickou českou reakcí určitě bude „to zas ten Ital zdraží už tak drahé startovné“. Údajně to neplánuje, ale i kdyby… nikdo nikoho k účasti na největším domácím závodě netlačí. Zaryté odpůrce hlučných masových běhů v centru metropolí k účasti nepřiměje ani deset zlatých známek, ale ani to nesmí zastínit význam tohoto ocenění.

Těžko lze očekávat, že by se v březnu 2010 událo něco zásadně jiného, než jsme viděli třeba letos. Závod bude živě snímat více televizí, zlatá pro Prague International Marathon je tedy spíše výzvou pro štáb té České, aby si na přenosu dal více záležet než na těch dosavadních.

Atmosféru podél trati dělají diváci, nikoliv pořadatelé. Pokud bude ekonomika proti, nepřijede ani napřesrok mnoho maratonských turistů, kteří tradičně tvrdí muziku a vytvářejí špalíry. Ale nezapomeňme, že i Češi se umí vytáhnout a odvázat, a to nejen ve fotbale a hokeji! Letošní noční Grand Prix překvapila právě skvělou kulisou. Snad to nebyla výjimka.

Aby v březnu přijelo více zahraničních účastníků, o to se snaží sám Italo-Čech svými četnými „roadshows“ po světových maratonech. Pro Prahu a český běh jedině dobře. Zcestovalí maratonci s sebou přivážejí radost, pohodu a zanechávají inspiraci.

Možná se zvedne počet borců, kteří umí atakovat hodinovou hranici na 21km trati. Ale popravdě – to českému běhu nepomůže. Pomohlo by, kdyby se někdo z mladých utrhl a vystoupil výkonnostně z řady. Letos na maratonu v New Yorku doběhlo mezi deseti nejrychlejšími muži pět Američanů!

Velkou hlavu z Capalbovy zlaté budou určitě mít činovníci kolem české atletiky. Závod obsypaný televizními štáby, který není domácím mistrovstvím? Je toto dlouhodobě udržitelné a vysvětlitelné?

Pražský půlmaraton se stal pro řadu kondičních běžců odrazovým můstkem k pravidelnému běhání. Novoroční předsevzetí se často přetavuje v cíl zaběhnout si poprvé v životě půlmaraton a ten první nejbližší, kdy už se konečně přihlašuje jaro, je právě Praha. Snad i šťastná termínová volba pomohla Capalbovi k tomu stát se s přehledem největším domácím závodem co do početnosti startovního pole.

Ale není to jen o termínovce. Capalbo vnesl do zatuchlého českého běhu o dvě úrovně vyšší styl a noblesu. Společenské vystupování, obchodní talent, jazyková vybavenost, cílevědomost. Nestavěl a ani nemohl stavět svůj úspěch na tradicích, tedy práci svých předchůdců. Z nebe mu nespadly ani potřebné finance. K dokonalosti mu chybí snad už jen vlastní sportovní výkon…

Předchází si i média, protože ví, že právě média mu přinášejí nové závodníky. A o co více může jakýkoliv pořadatel závodu usilovat?

Ital si půjde nadále tvrdě za svými cíli. Určitě se nespokojí s jednou zlatou a bude je chtít mít pro všechny své závody. Ve vedení AIMSu, mezinárodního sdružení velkých závodů mimo dráhu, nebude hrát podružnou roli. Jestli tvrdí, že chce z Prahy udělat světové centrum běhu, dokáže to. Pokud jej nezradí zdraví. A kdo slyšel, co vše se mu honí hlavou – a nejsou to jen honosné či komerční cíle, nemůže mu nefandit.

V minulých letech proslavil český fotbal v Itálii Pavel Nedvěd. Ital Carlo Capalbo proslavuje český běh v Praze. Bylo by kýčovitě symbolické, kdyby se tito dva „blázni“ setkali na startovní čáře pražského maratonu 2010, v roce velkého maratonského výročí. Umíte si představit, co by to bylo za mediální humbuk a co by tento humbuk znamenal pro českou běžeckou masu, nad jejíž „početností“ stále vzlykáme?

Abychom předešli reakcím, že tento text je zaplaceným PR, uvádíme, že jsme již několik let hrdým mediálním partnerem společnosti Prague International Marathon. Na rozdíl od jiných velkých českých závodů toto partnerství vzniklo tak, že nás PIM sám oslovil se žádostí, abychom se jeho partnerem stali.