Pomůže masovost českému výkonnostnímu běhu?
Nakousl to na tiskové konferenci po Volkswagen Olomouckém 1/2Maratonu komentátor Štěpán Škorpil v rozhovoru s nejlepším českým mužem závodu jihlavským Pavlem Novákem. Může rozšiřování velkých závodů do regionů pomoci českému běhu? Co dalšího je třeba udělat, aby v budoucnu čeští vytrvalci nedobíhali za vítězi o deset a více minut?
Kromě Olomouce se v září poběží v Ústí nad Labem a na příští rok se chystá podobný projekt v Českých Budějovicích. Očekává se zvýšený zájem o běh v těchto regionech. Roste však počet závodů celkově, vznikají další pěkné projekty mimo běžecké závody organizované společností Prague International Marathon (PIM).
„Vítám běžecké akce typu PIM běžeckého seriálu. Myslím, že z té masy běžců, která se jich účastní, může vzejít běžec evropského formátu, uvedl před časem někdejší reprezentační trenér československých maratonců a v současnosti manažer českých vytrvalců Bohdan Müller.
Jeho optimismus trochu mírní Pavel Novák, který na výše zmíněnou otázku Štěpána Škorpila odpovídá: „S rozšiřováním těchto závodů do regionů roste i počet hobby běžců, kteří se jich účastní. Nemyslím si, že by se mezi nimi našel někdo, kdo se v krátké době mezinárodně prosadí. Ale tito běžci mají děti, vodí je na závody a hlavně jim jdou příkladem a snad v nich budují lásku k běhu. Není možné stále vzpomínat na staré časy, na to, jaké maratonce jsme tehdy měli, ale hledět dopředu, zkoušet různé cesty.“
Jednu z takových cest, v níž se zaměřuje již na nejmenší děti, zkouší i Český atletický svaz v projektu Atletika do škol.
"Projekt oslovuje rodiče předškoláků i školáků, a nabízí jim prostřednictvím klubů a oddílů novou „službu“ v podobě pravidelných atletických kroužků,“ uvádí na webových stránkách projektu Libor Varhaník, předseda ČAS. Zároveň svaz školí trenéry, kteří se pak dětem věnují v atletických přípravkách a školkách. V současnosti jich podle údajů svazu navštěvuje 10 000 dětí. Může z nich časem vyrůst běžec mezinárodní úrovně?
„Projekt ČASu může nastartovat zájem o atletiku obecně a také by mohl zmnožit trenéry. Věřím, že někteří nezůstanou jen u základních kurzů, ale budou se nadále zdokonalovat, a kdyby se jen jedno procento z nich se stalo špičkovými trenéry, bude to úžasné a přínosné,“ myslí si Pavel Novák, který sám realizuje projekt své maratonské školy, v níž chce pomoci s tréninkem talentovaným běžcům.
Zároveň ale Novák vidí celou řadu problémů, které brzdí možný výkonnostní růst vytrvalostního běhu.
„Sám svaz podporuje pouze atlety, kteří „mají šanci“. Běh je na okraji zájmu. Dříve byla reprezentační družstva sestavována pro každou disciplínu, atleti jezdili na společná soustředění. Společný trénink, výměna zkušeností, vzájemná rivalita, konkurence. To jsou prvky, které dokážou posunout vývoj kupředu. Projekt ČASu posouvá atletiku, vytrvalostním běhům asi pomůže nejméně, ale pomůže. Více by mu pomohl zájem.“
Ani na školách není situace růžová. Ve sportovních školách zájem o atletiku a běh ještě celkem je, obecně to ale neplatí. Na většině základních a středních škol bez sportovního zaměření je tělesná výchova na okraji zájmu. Letos jsme se například při propagaci středoškolského štafetového Juniorského maratonu setkali s omluvou, že škola nedá dohromady deset lidí, z nichž by každý dokázal uběhnout čtyři kilometry.
Zrodí-li se tedy v hlavě nějakého malého špunta přihlížejícího některému z velkých běžeckých závodů touha stát se v budoucnu stejným šampiónem, jakými jsou v současnosti vítězící africké hvězdy, bude se muset opřít především o „vytrvalost“ svých rodičů ve sportovní výchově. Před těmi příliš ambiciózními však Novák varuje a navíc zdůrazňuje i roli kvalitního trenéra:
„Příklad rodičů je motivující, navíc předpokládám i podporu běhajícího rodiče. Bez kvalitního trenéra ale nepůjde dostat se na špičkovou úroveň. Vidím okolo sebe příklady běhajících rodičů, kteří se vidí ve svých potomcích a honí své děti v nesmyslných dávkách. Ještě teď mi naskakuje husí kůže, když vzpomenu na případ chlapečka, který v deseti letech běhal několikrát týdně 15 km. Měl otce, který si nesplnil svůj sen o vítězství, jeho dítě za to zaplatilo krutou daň a nechtějte vědět jakou. Takže kvalitní trenéři, kvalitní trenéři, kvalitní trenéři, a to od mládežnických kategorií.“
Vraťme se v závěru k naší úvodní otázce. Pouze z masovosti, zdá se, česká vytrvalecká hvězda nevzejde. Začít je třeba od dětí a pomoc musí přijít od rodičů, měla by přijít od školy, atletického svazu, případně iniciativy soukromého subjektu, který svůj případný projekt podpoří i finančně. Vypadá to na ještě hodně dlouhý maraton.
Jaký je váš názor? Uveďte jej v komentářích.
Komentáře (Celkem 6)
PetrK 22.06.2011 15:59:57
Nakousl to na tiskové konferenci po Volkswagen Olomouckém 1/2Maratonu
komentátor Štěpán Škorpil v rozhovoru s nejlepším českým mužem
závodu jihlavským Pavlem Novákem. Může rozšiřování velkých závodů do
regionů pomoci českému běhu? Co dalšího je třeba udělat, aby v budoucnu
čeští vytrvalci nedobíhali za vítězi o deset a více minut?
Odkaz
na článek
Žďár nad Sázavou nebo Brno
Luckyboy 22.06.2011 17:02:34
Co se týče opravdové světové vytrvalostní (10km, půlka a maraton) extratřídy (jako třeba Zátopek), která by vzešla z českých podmínek, jsem velice skeptický. Muselo by totiž dojít ke kombinaci mnoha faktorů. Běžecké nadání, láska k běhání (u nás se během člověk prostě neuživí), podpora od rodičů, podpora širokého okolí, přístup ke kvalitnímu trenérovi, zdraví. Takže pochybuji, že by někdo v budoucnu vozil medaile z velkých akcí. Masovost a propagace běhu s tím mnoho neudělá. Pokud je čas lehce pod 2:30 na maratonu výkon v první pětce nebo desítce ročních tabulek a čas pod 2:20 aby člověk pohledal, těžko se s tím něco výrazně změní.
Z masovosti u nás může podle mne vzejít jen širší česká špička a nebude se stávat to, co se stávalo v poslední době, že dost často byl nejrychlejší veterán Róbert Štefko. Prostě budeme mít víc Kreisingerů, Kocourků a Pechků a pod 2:20 se třeba místo jednoho běžce dostanou běžci 3, ale větší potenciál si nedokážu představit.
K rozšíření námětu diskuze bych přidal jednu poznámku. Větší zájem není jen o běhání na silnici, ale i o běhání v kopcích. Pokud můžeme někde brát světové nebo aspoň evropské medaile, ať se zaměří pozornost a propagace tímto směrem. Kopců u nás máme myslím dost a kvalitně (zatím) běhajících vrchařů taky.
pam65 22.06.2011 17:30:23
>> Luckyboy, 22. 06. 2011 17:02:34
Financování atletů je teď zřejmě takové, že víc jich být nemůže. Myslím, že peníze jdou „popořadě“ podle výkonu. Kdyby bylo deset Kocourků, měli by asi menší ekonomickou podporu než jeden, … tím pádem méně kvalitní přípravu, …
Mě by zajímal vztah ČAS a PIM. Kdyby třeba 10 procent startovného z PIMu šlo ČAS na běhy nad 400m. Nějaké dohody snad existují.
Vztah rodič hobík a výkonnostní potomek funguje třeba v tom, že ten rodič běhá víc hlavou a v tomto může pomoci. Jinak rodič, i když neběhá, funguje jako řidič, sponzor, … (vyzkoušeno).
makoshark 22.06.2011 17:58:50
>> Luckyboy, 22. 06. 2011 17:02:34
Myslím, že z masového běhání v různých městských bězích nejen že nevzejdou elitní závodníci, ale ani to nijak neovlivní to „subelitní“ pole, kam patří běžci jako Kocourek, Kreisinger. Velká část našich nejlepších atletů se dala na atletiku proto, že někdo z rodičů se jí věnoval a je k tomu přivedl, ne proto že by se zúčastnili nějakého „city run for fun“. A účastníci těchto podniků a dobří výkonostní bežci tvoří pořád dost vzdálené odlišné kultury (i když možná menší než třeba v cyklistice; zdá se, že v běhání jsou závody mnohem přirozenější součástí než třeba v cyklistice, plavání nebo lyžování).
K těm běhům do vrchu: pro hodně kvalitní amatérské běžce (jako třeba Pechek) jsou běhy do vrchu asi dobrá volba, jak se prosadit i na mezinárodním poli- díky absenci pořádné konkurence, což je důsledek absence finančních odměn v tomhle sportu (proto tam není moc Afričanů). Ale pro profesionální běžce jako Kocourek, Kreisinger to asi právě kvůli tomu moc není; ti jsou (předpokládám peněz od klubu, případně pár sponzorů moc není) nuceni objíždět druhořadé silniční závody, kde se dají nasbírat nějake prize money.
Praha
jirka v. 22.06.2011 21:47:27
>> makoshark, 22. 06. 2011 17:58:50
Bude více rodičů, kteří budou chtít své děti přivést k běhu. Takže nepřímý vliv to mít bude, ale projeví se to až třeba za 10 let.
Žďár nad Sázavou nebo Brno
Luckyboy 22.06.2011 22:51:28
>> makoshark, 22. 06. 2011 17:58:50
Otázka je, jestli mají Afričani výhodu i na krpály. Ale to je už jiná diskuze.
No nevím, já myslím, že to pozitivně ovlivnit může. I když táta nebo máma neběhá žádnou palbu, tak když budou chtít, aby děcko organizovaně sportovalo, tak ho třeba místo na hokej nebo na fotbal dají na atletiku. Bavit by to to děcko mělo, protože to vidí u rodičů, kteří si jdou 2× nebo 3× týdně zaběhat, tak je to bude bavit taky.
>> pam65, 22. 06. 2011 17:30:23 Možná se mýlím, ale třeba Petr Pechek se normálně živí prací. Stejně jako třeba Dan Orálek. Nevím jak Honza Kreisinger nebo Kocourek, ty možná nepracují, ale neřekl bych, že to je otázka peněz. Běháním se u nás možná jde uživit, ale ne tak dobře, aby to člověka zajistilo až do konce života (jako třeba fotbal). Takže ty lidi stejně dřív či později budou muset něco dělat. A 40ti letýho člověka bez praxe nikdo nikam mimo běžecký obor nejspíš nevezme, čili jim zbývá živit se buď podníkáním, nebo dělat něco v oboru. A to můžou dělat i když trénují.
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.