SERIÁL: Běh je větší dřina, než jsem si myslela
Nedávno jsem se s vámi podělila o svůj záměr uběhnout poslední srpnový den letošního roku desetikilometrový závod We Run Prague. Začala jsem se připravovat od nuly. Bez sportovní minulosti. Zvládnu to za tři měsíce? Od doby, kdy vyšel první článek o mé přípravě, mám za sebou své první kilometry a s nimi i první dojmy. Tady jsou.
Zjištění první: Je to větší dřina, než jsem čekala.
Myslela jsem si, že když si koupím běžecké boty a lehké oblečení, stane se tím ze mě tak trochu běžec. Realita je ovšem taková, že neuběhnu víc jak 30 vteřin v kuse. Můj běh momentálně vypadá tak, že 30 vteřin běžím a pak 30 vteřin jdu. Svůj indiánský běh praktikuju tak 40 minut, za které překonám zhruba 4 kilometry. To se snažím absolvovat alespoň dvakrát, třikrát týdně. Vím, že je to málo, ale je to jenom začátek a hodlám svou dávku navyšovat.
Zjištění druhé: Nečekejte pochopení od zkušených běžců.
Jistě s dobrým úmyslem, ale dost vzdáleně od mých možností, mi dávají rady někteří zkušení běžci. Nepřekvapuje mě, že nechápou, že uběhnout desítku pod hodinu je pro mě asi tak pravděpodobné jako vyhrát Superstar. Přesto je občas těžké se proti tomu obrnit a nestydět se za svůj výkon. Ale prosím pochopte, že to, že Pepa dal maraton za tři hodiny a Anča běhá každý den desítku neznamená, že to stejné zvládnu i já – a za tři měsíce!
Na druhou stranu mě potěšila vlna solidarity, která se okolo mě zvedla. Kromě rodiny mi zavolaly i některé kamarádky, že si na internetu přečetly o mojí výzvě a že mi drží palce. Tohle jsou ohlasy, za které jsem vděčná a na které se snažím myslet.
Zjištění třetí: Běhat se dá i v dešti.
Vzhledem k tomu, že se moje rozhodnutí strefilo zrovna do období povodní, kdy venku nepřestalo pršet několik dní v kuse, jsem měla dvě možnosti: buď brát déšť jako znamení a své běžecké začátky ještě o týden, dva odložit, nebo se překonat a vyběhnout i v dešti. Dcery mi nedaly prostor zvažovat první možnost, a tak jsem byla donucena prožít své začátky promoknutá až na kost. Pozitivní na tom ale bylo, že jsem zjistila, že běžet v dešti vlastně člověku nic neudělá. A ten pocit, když se člověk vrátí domů, osprchuje se a převleče do suchého!
Zkrátka a dobře, i přestože se snažím, tak pořád nevím, jestli budu schopná závod uběhnout. Zatím totiž nepociťuji v podstatě žádné zlepšení formy. Jeden důvod, proč ale zatím ve svojí snaze vytrvám, existuje: překonávám svoji vůli, posouvám svoje limity – a začíná se mi to líbit.
Komentáře (Celkem 44)
Ondřej S. (aka
poohDA)
18.06.2013 11:47:17
Už to napsali jiní přede mnou, tak to jen potvrdím vlastní zkušeností. Odlož běh k ledu a zařaď svižnou chůzi, k běhu se propracovávej postupně. Svižnou chůzí dáš těch 4km za 40 minut taky a nebudeš muset sbírat plíce ze země. A postupně pak zařazuj úseky během, ale ne nějaké rychlé, ale prakticky stejně rychlé jako ta svižná chůze. Za 14 dní třeba uvidíš, že za těch 40 minut překonáš 4 a půl nebo i pět km.
Ústí nad Labem
1bubo.bubo 18.06.2013 12:40:04
>> kanovsky, 17. 06. 2013 10:46:08 Petře mluvíš mi z duše. Chtěl jsem napsat něco podobného. Nesetkal jsem se s nějakým nepochopením ze strany zkušených běžců – naopak pomalejší běžci jsou ve velké většině ostatními povzbuzováni. Na regionální úrovni kolem Kladna určitě
V každém případě Jarmilo, nenechte se rozhodit nejapnými poznámkami okolí a dejte na svůj pocit. Pokud se vám běhání líbí, tak se pomalu a jistě budete zlepšovat a následně i lépe cítit. Tělo si musí na zátěž zvyknout. Zařazovat chůzi v počáteční fázi je prospěšné – uvolní se vám svaly, které pracují při běhu Držím vám pěsti.
vsara 18.06.2013 12:59:46
>> Pavel S., 18. 06. 2013 11:29:14
Krááá.
Vždyť voba jste srrrááášně starý. Pětkrát starší než já. Jak by ses vyjadřoval o 250 let starým kondorovi? Že je starej. Ale lítá vám to dobře. Až mě bude tolik let jako vám, tak budu buď na skládce nebo v muzeu.
Sára
Brno
milan 18.06.2013 13:08:49
>> vsara, 18. 06. 2013 12:59:46
Já ti dám 250 let starýho kondora…
Spíš jsem opakovaně zaslechl kritiku ze strany neběžců, ať už směrem k pomalejším běžcům nebo i k tzv. závoďákům. Přičítám to spíš na vrub nepochopení pozitivních efektů běhání a pravidelného sportování obecně, než projev odsouzení nebo zlé vůle.
Praha - Velká Ohrada
34Regulus 18.06.2013 17:10:40
abych řekl pravdu, tak v poslední době jsem z různých rad tady na
servru dost otrávený! Myslím, že většina běžců si prostě VŮBEC neumí
představit jakým potížím vlastně lidé, kteří s během , nebo vůbec
s jakýmkoli sportem v dospělosti začínají. U dětí se jaksi
předpokládá, že něco neumí a neví a je třeba jim to ukázat a
vysvětlit. Bohužel u dospělých jaksi předpokládají, že to něco
samozřejmě umí a vědí, i když u lidí kteří měli ke sportu vlažný
vztah ,nebo přímo odpor to tak VŮBEC NENÍ. Pokud se jedná o výživu
-např .sacharidy;uhlohydráty ;kyselina ascorbová -, tak existuje wikipedie
a zjistíte , že se jedná o cukry,popř škroby- které převážně by měli
sloužit ke krytí energetických potřeb, ten třetí výraz je " vitamín C "
Jenže zadejte „fartrek“ , i když ze stroje vypáčite jakýs takýs popis
, pro mne se jedná o soubor šifer. Navíc také , a to je VELKÝ malér,
čím jste starší, tím pomaleji se učíte nové pohyby,nové dovednosti.
Pokud se zraníte , hojíte se taky pomaleji. Vlastně jde najít celou
horu argumentů, proč je vlastně lépe, jste-li sádelník, také jako
sádelník i umřít! Z toho pohledu je nápad nechat se přihlásit
na závod jako blbost! Zkoušet něco, co jsem nikdy nedělal a co mi nejde–
nacvičit za tři měsíce, když spoustu let předtím jsem to nechtěl dělat,
nejspíš proto, že mi to nešlo? Potom se honit a makat jen proto, abych ze
sebe udělal pitomce před spoustou lidí , když doběhnu poslední? Když budu
ze sebe chtít udělat blba ,můžu to udělat i doma z gauče! A nemusím
vypotit ani krůpěj potu, udělat jediný krok! „Vdyť je to nelogické“ ,
řekl by pan Spock. Něco jiného je ale pokud se rozhodnete s tím sádlem
nebo svojí kondicí něco udělat – ZARUČUJI každému , že to stojí za
to! Na cvičení pohlížím jako na otravnější variantu čištění zubů-
taky to nikoho nebaví, ale většina to raději pořádně dělá, než aby
měla apartní klapačky. No a pokud to nejde běhat, tak se může alespoň
chodit. Vlastně se může chodit každý den, pokud není „den
tréninkový“ doporučuji tak alespoň ujít tak 2–3km ,tak za těch
35–50minut. Pokud je den tréninkový- běhat. Doporučuji nějaký
jednoduchý sporttester. To jsou ty hodinky na měření tepu. Budete si divit
jak moc dokáže svižná chůze zpočátku „rozbušit“ srdce!! A co teprve
když se ťape po schodech. Druhé doporučení je zkusit si šlapat alespoň tu
doporučenou dobu tréninku na rotopedu a samozřejmě sporttester vzít
s sebou. Popřípadě si zaplatit hodinu spinningu. Tak zjistíte jakou námahu
vlastně jste shopni dlouhodobě snášet. Když si potom vezmete sporttester na
trénink zjistíte možná, že by jste celý trénik měla vlastně odchodit!
No a co! Tady bych měl přiznat, že jedině sporttester mi umožnuje jaksi
taksi udržovat nějaké pravidelné tempo, ani se "neuhonit " ani neběžet
pomalu! Pokud ale budete takto choditúběhat pravidelně, zjistíte , že tep
jde dolů ( váha případně taky) , a celkově se cítíte lépe. Opravdu to
stojí za námahu.Ten praštěný závod ne! I když vás obdivuju za odvahu do
toho jít ( sám jí nemám) , myslím si že to bude nad vaše síly , jako
ostatně nad síly většiny lidí, co pravidelně nesporují a ty tři měsíce
přípravy na tom nic nezmění. Za to – radost z každého zlepšení- je
to jediné co mne na pravidelném cvičení ( stále se považuji za
ANTIsportovce ) co mne jaksi nerozumově těší. V tom jste to chytila za
správný konec!!!!!
Přes svou skepsi k možnosti, že zmíněný závod dokončíte – vám
úspěch ale přeji, i když pokud to nevzdáte a budete v běhu nebo
jakémkoli cvičení pokračovat i nadále- uděláte pro sebe mnohem víc!
Nezbedné potomstvo pošlete tam kam slunce nesvítí a u běhání
zůstaňte!
Blazniva behna 18.06.2013 21:29:39
Jarmilo, hlavne vydrzte. On se vysledek casem dostavi. Dum taky nejde stavet od strechy. Ja se pripravuju na pulmaraton a musim priznat, ze nejake zlepseni se dostavilo po mnoha tydnech, kdy me pohyb prestal tak bolet a zacalo se mi behani libit. Svou zkusenost jsem zaznamenala v tomhle clanku, nedoporucuju zkouset :) http://www.behej.com/…iho-zavodu/2
jarkakadla 18.06.2013 22:36:02
>> kanovsky, 17. 06. 2013 08:03:18
>> kanovsky, 17. 06. 2013 08:03:18
Děkuji za nabídku pomoci. Jsem z Brna a mám zájem o každou radu. Vyzkouším zatím ty poskytnuté, tj. rychlá chůze na 10 km. Jarka
jarkakadla 18.06.2013 22:38:23
>> Brožka, 17. 06. 2013 12:40:14
Tak to je fajn, že je nás víc – můj mail je – jakaservis@seznam.cz
jm1 18.06.2013 22:59:34
>> jarkakadla, 18. 06. 2013 22:36:02 …Jsem z Brna…
Pokud jste z Brna, proč svou zřejmě DLOUHODOBOU přípravu cílíte zrovna na 10km v Praze (a ne např. na listopadových 7km na BVV, eventuálně 5 km v Jehnicích)?
Praha
mapo 18.06.2013 23:52:46
Desítku za 3 měsíce a z úplné nuly, to je dost šibeniční termín. Já bych tedy viděla výzvu v samotném běhu jako takovém, ne v nějakém závodě…přidat do svého života pohyb, to je základ, změnit životní styl, jídelníček, pokusit se upravit váhu. Potřebuje-li Jarmila výzvu „závod“, prosím, jsme každý jiný. Já se odvážila na 1. závod, až jsem si byla jistá, že dám desítku určitě pod hodinu. Parametry máme skoro stejné – 4 děti (nejstarší 27, nejmladší 16), i tu výšku postavy… Já od ZŠ osvobozená z TV, nesportovec, jsem začala těsně před čtyřicítkou 1× týdně spinningem a každodenními 20-ti km na rotopedu doma, pak jsem asi 1,5 měsíce běhala na místě cca 15 minut v rámci rozcvičky a až pak jsem si troufla opravdu vyběhnout ven – o svých 40. narozeninách, teď už je to 8 let a život bez běhání (nebo hýbání se) si nedovedu představit. Držím palce, je to dřina, ale stojí to za to překonat počáteční obtíže a vydržet a nejen k tomu plánovanému závodu, ale pokud možno napořád.
vevca 25.06.2013 20:44:15
>> jarkakadla, 18. 06. 2013 22:38:23
Jsem moc ráda, že v tom nejsem sama Je mi dávno přes čtyřicet, sport jsem objevila asi tak před pěti lety a minulý měsíc jsem poprvé obula běžecké boty a vyrazila. Po pěti minutách se o mě nejspíš pokoušel infarkt a myslela jsem, že vypustím duši, ačkoliv jsem poctivě střídala běh v pomaloučkém tempu s chůzí. Odvahu k dalšímu pokusu jsem našla až po dvou týdnech a nevzdala jsem to. Po pár méně úspěšných vyběhnutích najednou úspěch – tento víkend jsem už běžela celých dvacet minut v kuse Takže to určitě nevzdávejte, držím palce vám, sobě i ostatním odvážlivcům začínajícím až v dospělém věku, a budu se těšit na další příspěvky z Vašeho tréninkového programu.
jarkakadla 15.07.2013 17:25:10
>> poohDA, 18. 06. 2013 11:47:17
Děkuji za radu a povzbuzení – teď již mohu potvrdit, že je to s tou rychlou chůzí pravda – po 6 týdnech jdu opravdu rychleji něž 4 km za hodinu. Jarka
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.