Finále mého tříměsíčního snažení natrénovat z nuly na desetikilometrový běh přišlo v sobotu. Do Prahy na We Run Prague jsem přijela v předvečer a ubytovala se u kamarádky, která se na závod také chystala. Byla jsem nervózní jako před zásadní zkouškou na vysoké škole – dostavily se dokonce i střevní potíže, které jsem od dob svých studií nezažila.
Odkaz na článek

Paní Jarmilo, moc vám gratuluji k úspěchu v malém velkém boji! Jste pro spoustu dalších velkou motivací. Ať vám to běhá, doufám, že třeba za rok se na WRP potkáme.

Neuběhla, ale dokončila.

Blahopřeji. V březnu je 1/2 PIM. To zvládneš taky.

>> otakarkrejcarek, 02. 09. 2013 22:40:16

Není to jedno? Myslím, že si zaslouží velkou gratulaci a respekt. 

Kdybych se měl řídit dělením, o kterém píšeš, tak by mě museli diskvalifikovat i z posledního PIM maratonu za 3:11:45, kde jsem malou část trasy též šel, a to nemluvím o starších pokusech za 4:20 apod.

Já bych vůbec neřešil, zda běží či jde, při určitých rychlostech to ostatně vyjde nastejno, či je chůze dokonce efektivnější než běh. To se samozřejmě u vyšších rychlostí změní, ale i tam občasné zařazení chůze může v mnoha případech pomoci.

Přeji Jarmile hodně radosti při dalším běhání!

80 minut na 10 km chodzou je zvycajne tempo, ktore zacnu ti najpomalsi na 24H chodze, ked tempo na 10km po mnohych hodinach klesne na 90 minut, tak sa chodec zvycajne psychicky zmieri s tym ze tentokrat to zase nevyde na limit

>> otakarkrejcarek, 02. 09. 2013 22:40:16

Hele, Štefana jsem asi před měsícem viděl běhat pravděpodobně pomaleji, než Jarmila šla. Jen tvrdil, že běh je míň únavný než chůze. No a taky to bylo při 48 hodinovce. 

Blahopřeji!Za tři měsíce není jednoduché uběhnout (i když indiánským během) desítku. Užívejte si euforii, je to nepopsatelný a ničím nenahraditelný pocit. A hlava je v závodě možná ještě důležitější než nohy. Když se totiž rozhodnete, že něco dáte, tak nohám nezbyde, než to akceptovat a uběhnout. Držím vám palce.

opakuju se ale : gratuluji

>> Berenique, 03. 09. 2013 08:31:35
Moc jsem ten příspěvek celkově nepochopila…
Třeba co je to ta odpovídající úroveň?

>> Berenique, 03. 09. 2013 08:31:35 Mně cíl 10km připadá naprosto odpovídající.

>> Berenique, 03. 09. 2013 12:53:43
Každý má své cíle, svá měřítka, své možnosti, jiný potenciál, jinou počáteční kondici, atd… Pokud jsem dobře pochopila, tak na tomto závodě byl limit 90 minut. Autorka si dala cíl dorazit v limitu, což s rezervou zvládla Takže opravdu nevidím žádný problém a přeji jí, aby jí to motivovalo k dalším cílům 

>> otakarkrejcarek, 02. 09. 2013 22:40:16

Ach jo, zasa ta hezká česká reakce. Všichni ti, co běhají podle Jeffa Gallowaye tedy nejsou běžci? Mimochodem, kdybys to zkusil, tak máš ty časy možná i lepší, v tvém věku máš rozhodně co zlepšovat.

Jarmilo, dopadlo to skvěle, gratujuju.

Koukám, že když zareaguji na nějaký příspěvek, tak potom zmizí takže si tady asi dopisuji sama se sebou  

>> otakarkrejcarek, 02. 09. 2013 22:40:16

Vůbec bych v tom nehledal žádný rozdíl. To nejdůležitější je, stanovit si cíl a ten splnit. Což se v tomto případě stalo. Všem podobným lidem velice fandím a hodnotím jejich výkony, a hlaně tu vůli dokázat to, více než výkony špičkových běžců.

>> kanovsky, 02. 09. 2013 23:54:07

Souhlasím úplně se vším a Jarmile gratuluju, její výkon je velmi inspirativní pro všechny, kteří říkají, že by to rádi zkusili, ale že to nepůjde, protože.....spousta důvodů.

>> tinaB, 04. 09. 2013 21:14:59 …aneb kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.....  

Já tleskám. Za 3 měsíce pro netrénovaného člověka je 10km trať opravdová porce, navíc když jste starší, tak vše trvá déle. Tempo bylo priměřené trénovanosti svalů, šlach a kloubů. Moc bych se nedivil kdyby se Jájina:) dostala za rok pod 60min. Jen vydržte.

>> Morous, 06. 09. 2013 07:47:31

To já se nebudu divit vůbec, taková ženská je všeho schopná  

>> otakarkrejcarek, 02. 09. 2013 22:40:16

Nevydržel jsem to a přihlásil jsem se, jem abych ti dal mínusko za tvůj názor. Co je špatnýho na tom, že každý máme ty svý limity někde jinde? Každý zvládneme něco jinýho, určitě ale každý můžeme být na ty svý výkony hrdí (i když na ně třeba nadáváme, že nám to nejde).

Přidám dva naprosto nesouvidející příběhy. Můj syn (21 let) nikdy neběhal, i když jsem ho občas lákal, ať se proběhne se mnou. Teď je už rok v Praze, domů jezdí jen tak jednou za dva týdny. Když se běželo WeRunPrague, zahlídnul jsem na Twittru od něj zprávu (časově naplánovanou), že by měl být zrovna v polovině závodu. Ríkal jsem si, je tam jako divák, někde v polovině trasy, mává tam nějaké běhající kamarádce, … Stejně mi to ale nedalo a začal jsem sledovat výsledky dobíhajících běžců. Docela hodně jsem byl šokovaný, když jsem ho viděl, že doběhl. Reálný řas měl 55 minut. Myslím si, že to je na člověka, co předtím nikdy něběhal vynikající výsledek. Hlavně proto, že se zvednul a běžel. Beza ohledu na výsledný čas. Navíc, myslím si že tenhle závod je právě pro takovéto běžce. Sice skončil až ve druhé polovině výsledkové listiny, jsem ale na sváho syna pyšný. I proto, že se obávám, že bych zřejmě neměl lepší výsledek. Měl snad raději zůstat sedět u počítače, kde je celé dny?

A druhý příběh, ten je můj. Začal jsme běhat jen z hecu v padesáti letech. A hned první můj závod byl maraton. Myslel jsem si že bude i úposlední, že dál nebudu pokračovat. Dokončil jsem ho za víc než pět hodin. No a co? Stejně i tak za mnou bylo plno dalších „běžců“, a těch, co to vzdali. Já jsem byl spokolený, … a běhal jsem dál. Hlavně dlouhý tratě, vlastně ani moc neměhal, občas i chodil, … ale bylo mi to jedno, stačilo mi taky, že jsem se dostal do cíle jakkoliv v časovém limitu. A to mám za sebou tímhle stylem už i dvě stovky (první 12 hodin, podruhé Silva 104 km za asi 14 hodin), i to je mi ale málo. Letos jem už potřetí „běžel“ závod na 1000 mil přes česko-slovensko. Ve skutečnosti, moc běhu to nebylo, protože je to závod v terénu a často i v horách, kde jsem odkázaný sám na sebe, musím si tahat vše sebou na zádech, nikde mě nečeká žádná občerstvovačka, žádní jásající diváci. Letos jsem zvládl (stejně jako minulý rok) jen polovinu, takže 500 mil. Zažil jsem si tam toho cestou hodně, stálo mě to moc přemáhání pokračovat pořád dál a nevzdát to. Do cíle jsem ale opravdu s velkou euforií posledních dvacet kilometrů doslova dobíhal, abych to stihnul (800 kilometrů) pod 15 dnů. Lidi na mě koukali (a nechápali), jak v Jeseníkách sbíhám z Dlouhých strání, probíhám kolem výletníků Kouty nad Desnou a běžím dál směr na Staré Město (přesněji jen do Branné). Byl jsem dost vyřízený, ale moc spokojený, že mi to stále ještě běží. A bylo mi naprosto jedno, že vedoucí závodník je asi tak 700 kilometrů přede mnou, že se za asi tři dny pozdeji dostane až do cíle vzdáleného 1700 kilometrů. Každý máme ty limity jinde. A není pěkný toho slabšího shazovat, že je pomalý, že to nevydrží běžet celou dobu.

Oblouvám se všem, co ty moje bláboly vydrželi číst až sem. Já to nevydržel, musel jsem si ulevit. A Jarmile Kadlecové moc gratuluju. A hlavně, ať jí to vydrží co nejdéle.

>> ozogan, 11. 09. 2013 20:11:54

a já se zase musela přihlásit, abych dala plusko za to, co jsi napsal ty.

>> ozogan, 11. 09. 2013 20:11:54

pekne citanie dik za pribehy.

Otakar ale len skonstatoval fakt, takze nejak tie minusky moc nechapem, on nijako neznizoval limity a usilie inych ludi. Myslim ze v tom videli ludia ovela viac ako bolo len sucho kratko konstatovane a nechali si v sebe rozvirit osobne emocie

>> rudo, 11. 09. 2013 23:55:39

Presne tak, ostatne Otakar ako chlapik tesne po tridsiadke, ktori sa kodrca polmaratonmi takmer dve hodiny iste nema dovod navazat sa do vykonnosti damy o 20rokov starsej.

Ja som napriklad tiez svoj prvy maraton neoznacil slovom odbehol ale absolvoval, pretoze posledne 3km som chodil. Co na tom, ze to bolo o 15minut rychlejsie nez napriklad Otakarov osobak.

Když jsem začal s během, byl jsem tlusté prasátko, které nedalo ani 3 km. Několik prvních závodů jsem měl také chodecké vložky, zejména do kopců. Když jsem pak šel na svůj první maraton, měl jsem dva cíle. Primárně celou cestu běžet. Chtěl jsem být hrdý na to, že jsem to opravdu uběhl. Druhý cíl byl čas, ale ten byl pouze v pozadí jako hezký bonus. Takže vím jaké to je začínat uplně od nuly. Tolik k dokončit/uběh­nout.

Nevím tedy jestli byl cíl absolvovat nebo uběhnout, každopádně přeju, ať to vyjde už třeba příště.