Jana Biolková: Z tenistky atletkou

„Běhat mě vždy bavilo a i když jsem většinu času trávila na tenisových kurtech, přesto jsem se, kdykoliv to šlo, vyrazila proběhnout do lesa. Můj obranný tenisový styl neměl budoucnost a proto jsem se rozhodla pro změnu, zkusila atletiku a v žádném případě toho nelituji," vrací se ke svým atletickým začátkům Jana.

V současné době bydlí ve Vratimově nedaleko Ostravy, je svobodná, má vystudovanou Pedagogickou fakultu na Ostravské univerzitě, je jí právě 35 let a učí na základní škole angličtinu spolu s tělesnou a občanskou výchovou.

„První běžecké a vlastně i atletické tréninky jsem absolvovala pod vedením Augustýna Šulce ve Vítkovicích. Spolupracovali jsme celých šest let," komentuje své začátky pod odborným vedením renomovaných atletických trenérů. „Potom jsem přešla k Miroslavu Peterkovi. Ten je podle mě široko daleko nejlepší běžecký odborník, a ačkoliv jeho tréninky byly těžké, tak někam směřovaly a měly svou logiku. Navíc dokázal výborně vyladit formu na plánovaný vrcholný závod a co obdivuji dodnes, téměř přesně odhadl předem můj čas, který jsem pak opravdu zaběhla."

A že to uměla dobře, o tom svědčí i její osobní rekordy: 400 metrů zvládla za 58,47 a 800 m pak už za skvělých 2:05,91, ještě 1500 m zdolala za 4:16,41, to vše v roce 1998 a poté, v následujícím roce, si posunula osobák na 1000 m časem 2:45,25 a na 3000 m, které dala za 9:56,28. Ovšem nejpřekvapivější je její čas na 3000 m překážek, který je rychlejší než na hladké trati, neboť časem 9:49,40 hluboko pokořila desetiminutovou hranici.

V dalších letech, kdy pomalu přešla mezi vytrvalkyně a věnovala se silničním běhům, dokázala uběhnout pražský půlmaraton v roce 2002 za 1:16:55, což je dosud třináctý historický čas v ČR.

„Já osobně si nejvíce cením výkonu na 800 metrů, protože jsem nebyla rychlostní typ, ale samozřejmě také i všech závodů, které jsem dokázala vyhrát, přestože to nebylo snadné, a nebo jsem je běžela z plného tréninku jako například Mistrovství ČR v krosu 2003," hodnotí poněkud skromně své výkony i výsledky. Možná až příliš zbytečně, protože má za sebou opravdu bohatou mezinárodní éru v reprezentač­ním dresu.

Již od roku 1994 pravidelně startovala na krosovém mistrovství Evropy, tehdy doběhla na 67. místě. V 96. roce v Charleroi skončila 69. a o dva roky později v italském městečku Ferrara vybojovala 58. místo mezi evropskou elitou v terénu.

Na akademickém ME v krosu v roce 2000 v Jeně opět dokázala svým 33. místem, že to umí a vzápětí to potvrdila i na ME v Malmö, když skončila 44. v celkovém pořadí. V Medulinu pak za další dva roky byla 59. a následně v Edinburgu předvedla svůj nejlepší výkon na ME, když vybojovala 41. místo.

V témže roce také dokázala v Evropském poháru družstev ve Velenje zvítězit na 3 000 m překážek. Mimochodem, ona je jednou z mála běžkyň u nás, která dokázala občas porazit Petru Drajtzajtlovou – Kamínkovou, hlavně v krosových závodech.

„K osobním rekordům jsem se dostala asi za dva roky běžeckého tréninku," bilancuje uplynulou dobu: „Po přechodu od tenisu k atletice jsem, podle mě, zaběhla bez specializované přípravy slušné časy, když jsem dala 800 m za 2:12 a 1500 m za 4:29."
V pozdějších letech, kdy se už postupně zvedala kilometráž, musela v týdnu odběhat i kolem 165 km, což v přípravě obnášelo asi 620 km. Samozřejmě, že jsou to hodnoty ze soustředění a objem se lišil dle období a toho, k čemu pak směřovala běžecká sezóna. I tak je to důkaz pro všechny začínající běžce, že bez práce nejsou koláče.

„Mým velkým problémem byla zranění," poněkud smutně konstatuje Jana. „Málokdy jsem přežila celou sezónu úplně zdravá a to je mi dones nejvíc líto. Potíže mě doprovázely celou moji kariéru a dá se říct, že jsem prostě neměla „talent na zdraví."

Současnou úroveň našich běžců i běžkyň nechce nijak hodnotit, stejně tak jako úroveň našich závodů, protože to už vůbec nesleduje.

„Já závodila v době, kdy probíhala řada běžeckých soutěží na silnici i u nás," ještě dodává k otázce: „Ať už to byl Český běžecký pohár nebo Reebok pohár, či Nike Woman. Převládala tam většinou dobrá organizace, na těchto závodech se vždy sešla téměř celá naše špička a měly i slušné finanční ohodnocení. Za obrovskou chybu považuji to, že nejsou i finančně oceněna MČR ať na dráze, silnici nebo v krosu. Ať si každý říká, co chce, ale podle mě je to pořád ta největší motivace."

„Moje hojné účasti na ME v krosu mohou svědčit o tom, že jsem byla hlavně závodnicí přespolních běhů. Ano, určitě mě bavily. Vždyť běhat jsem v lese stejně začínala, ale mé fyziologické předpoklady tomu moc nepřály. Musela jsem se na tyto závody neustále speciálně připravovat tréninkem v terénu. Víc se mi líbily městské koridy a samozřejmě moje trať 3000 m překážek," shrnuje nakonec závěrem.

Mezi její nejoblíbenější závody patřily tedy samozřejmě silniční běhy. Ráda se pravidelně účastnila Večerního běhu Bruntálem nebo Běhu Špilberkem v Brně. Stejně tak se nevyhýbala ani kratším závodům jako třeba Ostrovské míli nebo Ober Bank Miele v rakouském Attnang – Puchheim.

„Učím ve škole tělesnou výchovu a tam pozoruji, že děti nemají skoro žádný zájem o sport. Ten je moc bolí. Jednodušší zábavou jsou hry na počítačích. Proč se namáhat pro nic za nic. Pak to taky tak vypadá. Zhoršují se jejich motorické schopnosti, jsou neobratné, těžkopádné, neumí překonat samy sebe, natož nějakou bolest, vyplývající z pohybové zátěže.

Naštěstí takové nejsou všechny, občas se najdou talentované a pohybu chtivé děti, ale je jich čím dál méně a je horší a horší je přesvědčit, aby se něčemu věnovaly. A běh, ten je v žebříčku jejich sportovních zájmů obvykle až na tom posledním místě. A tak taky potom vypadají běžecké soutěže. Víc to dál hodnotit nebudu," zamýšlí se nad současnou mládeží běžkyně, která toho opravdu hodně za svou kariéru zvládla.

Při povolání učitelky, které dělá naplno a moc ji baví, vede tréninky tenisových benjamínků, hraje volejbal, lyžuje, chodí pravidelně do posilovny a každý den se nezapomene jít proběhnout. Nesmírně ráda cestuje, nejraději v každé volné chvíli vyrazí na hory a také se neustále zdokonaluje ve své druhé řeči, kterou je angličtina.

„Nikdy jsem neměla v životě žádné vzory. Snad jen Ivana Lendla, ale to ani nevím proč. Možná proto, že se mi zdálo, že je sám proti všem a že ho všichni chtějí porazit. Nakonec tak je to i v běhu. Každý běží sám za sebe a proti všem soupeřům a je to jen a jen na něm, co dokáže ze sebe vydat, prodat a tak zužitkovat tvrdou přípravu," říká Jana Biolková, krosová běžkyně ne z vlastního přesvědčení.

Profil Jany Biolkové

Narozena: 18.5.1974
Osobní rekordy:
400m – 58,47
800m – 2:05,91
1000m – 2:45,25
3000m – 9:56,28
3000m př. – 9:49,40
půlmaraton – 1:16:55

Osobní úspěchy:
Mistryně ČR v krosu
ME v krosu v roce 2004 – Edinburg – 41. místo
2004 – vítězství v EP družstev ve Velenje na 3000 metrů překážek