Různé

Praha byla najednou plná cizích vojáků a málokdo si troufal předpovídat, co se vlastně bude dít dál. V prvních týdnech a měsících po 21. srpnu 1968 u nás dál vládla Dubčekova garnitura a hranice na západ se kupodivu hned neuzavřely. 

Po týdenním půstu se vrací na stránky behy.cz seriál Iva Domanského. V dnešním pokračování se dostáváme do srpnových dní roku 1968. Jaké chodecké a běžecké akce se konaly v době před invazí vojsk „spřátelených“ armád? Jak a kde prožíval Ivo Domanský vpád tanků a letadel?

Nikomu, kdo pročítá výsledkové listiny dnešních běžeckých závodů, není nápadné, že mezi startujícími je určité procento žen. Někteří si ještě všimnou, že toto procento začíná přibližně v posledních pěti letech výrazně narůstat. Ale počátky ženského snažení na vytrvaleckých tratích nebyly vůbec jednoduché.

Dnes si stěží dokážeme představit nový běžecký závod, který by nerespektoval, že většinu běžců tvoří (a to nejen u nás) muži a ženy starší 35 let a podle toho neupravil závodní kategorie. Nejde jen o to, že starší běžci toto kritérium velmi pečlivě sledují, ale také o určité uznání takzvaných veteránů. Proč takzvaných?

Také jste se přihlásili do hitparády na behy.cz a uveřejňujete na těchto stránkách měsíční počty naběhaných kilometrů? To je chvályhodné, ale možná vás překvapí, že něco podobného (a ještě v mnohem větším měřítku) se u nás vyskytovalo už před více než třiceti lety, i když pochopitelně nikoli prostřednictvím inter …

Tuhle mi mailoval jeden čtenář, abych prý prozradil, jestli jsem v životě aspon jeden závod vyhrál. Heč, já jich vyhrál několik, ale převážně chodeckých, protože sportovní chůze mi šla daleko líp než běh. V inkriminovaném roce 1966 to byly třeba závody II. ligy družstev v Liberci za 52:36,6 nebo v Praze na Strahově proti Spartaku Plzeň za …

Kromě běhu na lyžích jsem jako svůj další vedlejší sport provozoval orientační běh. Jak se často v mém životě stávalo, měla i tehdy na mne blahý či neblahý vliv žena, tentokrát to byla Eva. Byla sice blondýna, ale v mapě se vyznala dobře a nedalo jí ani moc práce mě k běhání po lese s mapou přesvědčovat. Začali jsme spolu chodit v roce 1967 a to se ještě …

Ideální věk pro vytrvalce je mezi 25. a 35. rokem života. V mém případě to vyšlo na 100% a prakticky všechny nejlepší osobní výkony jsem vytvořil v tomto rozmezí. Přitom jsem nikdy nebyl tréninkovým maniakem, spíš naopak. Ale závodil jsem rád.

Sobota 19.9.2020. Plzeň Skvrňany. Radek Brunner právě vyhrál hodinový závod a na 400m tartanovém oválu postupně zůstává jen skupinka ultramaratonců běžících závod na 24 hodin. Vše jde dle plánu, ale jelikož jsem v podobném závodě nikdy nic neuběhl, chystám si prozíravě záchranný kruh. Na ovále se v podobném tempu pohybuje domácí Ivan Šarlinger. Po uběhnutí …

Dálkové pochody ovlivnily můj další sportovní vývoj možná víc, než jsem si sám přál a než bylo zdrávo. V dalších letech jsem jich absolvoval desítky od těch krátkých až po ty nejdelší. Podrobněji o tom ale někdy později.

Nejdřív zase zodpovím dotaz čtenáře, který se ptal, z kterého že závodu byla černobílá fotografie v předposlední Tribuně. Nebyl to závod, ale start Mladkovských kilometrů někdy počátkem 70. let, kdy se náměstí před hospodou, která tam dodnes je, tísnilo kolem 600 stovkařů. A ten poslední barevný snímek zhotovil rakouský fotograf při Dolomitenlaufu v roce …

Počátek 80. let přinesl některé dodnes nepřekonané účastnické rekordy na některých známých masových veřejně přístupných akcích v tehdejším Československu. Málokdo si dnes už vzpomene, jak obtížné vůbec bylo získat startovní číslo na lyžařskou Jizerskou padesátku, kde tehdy poptávka překračovala nabídku více než dvojnásobně!

Turistickým fenoménem 60. let minulého století byly dálkové pochody, které vznikly u nás zcela nezávisle na cizině v roce 1963. Jako u mnoha jiných později slavných akcí byla na počátku recese. Skupina všestranných turistů TJ Praga zvaná Tlupa se rozhodla vyzkoušet, kolik toho člověk při chůzi vydrží.

Pokud rádi trávíte svůj volný čas nejčastěji v přírodě, pak jistě občas hledáte funkční oblečení, obuv nebo vybavení. Ať už se zajímáte o turistiku, lyžování nebo běh, vyplatí se vybrat si kvalitní outdoorový obchod.

V minulém dílu seriálu Už jen z tribuny, v němž se Ivo Domanský ve vzpomínkách vrací k svým běžeckým zážitkům z druhé poloviny minulého století, sliboval, že v příštím díle si přečteme o jeho prvním mezinárodním startu v maďarském Szegedu. Týden utekl jako voda a my kromě Szegedínské zkušenosti máme možnost nahlédnout do Ivova tréninkového …

Konec normalizačních 70. let mi trochu splývá. Vycestovat na západ bylo stále obtížnější, do rozhodujících funkcí v tělovýchově se dostali snad ti úplně nejhloupější funkcionáři, které nikde jinde nechtěli a podle toho to vypadalo. Začal jsem se proto víc exponovat v organizaci domácích dálkových pochodů a jejich sportovní formy, tzv. dálkových běhů, kter …

Dnešním dílem dostává seriál vzpomínek Iva Domanského na běh v druhé polovině dvacátého století nový náboj. Uvnitř textu naleznete jeho tréninkový plán na maraton z poloviny 60. let a navíc zjstíte, že tenkrát se našel běžec, který si i cigaretku před startem dopřál.

Přesto, že jsem byl hodně skeptický, co se týká letošní druhé řady tohoto seriálu, zdá se, že své čtenáře dosud má. Děkuji všem, kdo se mi ozvali v komentářích nebo mi dali najevo i osobně, že je tohle místy nesouvislé vyprávění o mých 50 letech v běhu a kolem běhu zajímá.

Současnou běžeckou scénu sleduje už jen z tribuny. Na počátku 60. let se však dostával pod vedením dr. Fišera do běžecké a chodecké formy. Ve Stromovce zaběhl necelou desítku za 35:30. Na jaké umístění to tehdy stačilo? Jak probíhala zimní příprava? Čtěte v dalším pokračování seriálu vzpomínek Iva Domanského.

Zhruba od konce roku 1971 normalizace v tehdejší ČSSR přituhla a co se týče cest do kapitalistické ciziny, bylo stále obtížnější tam vycestovat. V té době mi bylo necelých 34 let a tušil jsem, že výkonnostně to už lepší nikdy nebude, a začal jsem se poněkud více starat o jiné věci než chůze a běhání.